TITUS
Alexandreis
Part No. 2
Previous part

Fragment: AlxH  
ZLOMEK JINDŘICHOHRADECKÝ - AlxH

[...]


Manuscript page: 1a 
Verse: 1     aby v tu všu vlast vehnali,
Verse: 2     měst i hradóv dobývali.
Verse: 3     Sta sě to po krátké roky,
Verse: 4     podbichu všě Kapadoky
Verse: 5     a jednu zemicu Lydu,
Verse: 6     odňadž jedyžto přijidú
Verse: 7     do Tyrie, kdež král bieše,
Verse: 8     kdež jich čakaje ležieše,
Verse: 9     přěčakav tu noc jedinú,
Verse: 10     a jakž birzo ta noc minu
Verse: 11     a den sě na svět pokáza,
Verse: 12     vojšče odtad vstáti káza.
Verse: 13     Divno dosti, že to mohl sdieti,
Verse: 14     hna toho dne mil třidcěti,
Verse: 15     k nepřátelóm pospiechaje,
Verse: 16     toho sě vždy domňávaje,
Verse: 17     zda by, to Darius vzvěda,
Verse: 18     potkal jho v horách, přijeda.

Verse: 19     Jest tu bliz Eufrates řěka,
Verse: 20     jež, slyšu, z ráje vytieká,
Verse: 21     u niež Babylonský voje
Verse: 22     sebra na své bezpokojé.
Verse: 23     Vzvěděv, že ten bliz přitahá,
Verse: 24     jenžto na jeho čest sahá,
Verse: 25     hnu sě inhed s toho miesta,
Verse: 26     kadyž mu upřiemá cěsta
Verse: 27     proti nepřátelóm jíti.
Verse: 28     Komu sě tu dálo býti,
Verse: 29     co jest tu uslyšal hrózy,
Verse: 30     jedyžto juž hnuchu vozi!
Verse: 31     A co jest také uslyšal?
Verse: 32     Z šalmějí, z bubnóv vzučný šal.
Verse: 33     Nejeden tu komoň hirzal,
Verse: 34     svú podkovú cěst potvirzal,
Verse: 35     když sě vznímal, lomě zuby;
Verse: 36     a nejedné hlasné trúby
Verse: 37     v skalách své zprostřěly hlasy.
Verse: 38     Tak sě zdáše, by v ty časy
Verse: 39     všecky sě skály sbořily.
Verse: 40     Taký běchu křik stvořily,
Verse: 41     taký dieše zvuk pod zořě,
Manuscript page: 1b 
Verse: 42     vňuž by sě třásl svět i moře.
Verse: 43     Tak sě by vypravil hirdě,
Verse: 44     všú věcú silně i tvirdě.

Verse: 45     Přěd zástupem v samém čele,
Verse: 46     v němž pohanská viera velé,
Verse: 47     táhniechu vóz osm koní,
Verse: 48     a ti byli všici broni.
Verse: 49     Na tom vozě zlatá škříně,
Verse: 50     v níž ležala jich svatyně,
Verse: 51     oheň, proňž podlé jich viery
Verse: 52     pop mieval časté ofěry.
Verse: 53     S obú stranú toho voza,
Verse: 54     jež jich viera i jich hróza,
Verse: 55     jedieše dvanácte muži,
Verse: 56     jichž každý téj škříni slúží,
Verse: 57     a každý jmaje řeč jinú,
Verse: 58     rúcho rozličného činu.
Verse: 59     Pohanstvo tak za to jmajú,
Verse: 60     že ti ľudie neumierajú,
Verse: 61     řkúce, že jsú na věky živi,
Verse: 62     avšakž sú v té řeči křivi:
Verse: 63     neb řěky i moře splyne,
Verse: 64     což na světě, všecko mine
Verse: 65     kromě slov Božích jediné.

Verse: 66     Po těch inhed málem dále,
Verse: 67     patrujúce svého krále,
Verse: 68     hlučnými zástupy diechu,
Verse: 69     již jeho řodina biechu,
Verse: 70     dvadcěci cis'úcóv pilně,
Verse: 71     již všici v hedbábnéj vilně
Verse: 72     biechu; u přědrahém rúšě,
Verse: 73     jakž takým kniežatóm slušie.
Verse: 74     Ti všicci biechu na přědku.
Verse: 75     Sám král jdieše na prosřědku,
Verse: 76     jenž pro veliké ozračstvo,
Verse: 77     pro rozkoš i pro bohactvo
Verse: 78     jedieše na vozě visatém,
Verse: 79     a ten veš hořieše zlatem.
Verse: 80     Avšak netolik po zlatě,
Verse: 81     jímž bě vóz sdělán bohatě
Verse: 82     po všěch stranách oba poly,
Manuscript page: 2a 
Verse: 83     jakž ojemi, tako koly,
Verse: 84     ale po drahém kamení
Verse: 85     dal sě bě v takém znamení,
Verse: 86     jakož v té úpravě bylo,
Verse: 87     že jho moci nic nezbylo.
Verse: 88     Nad vozem pak vz letňú zparu
Verse: 89     proti slunečnému varu
Verse: 90     orlicě bě povýšena,
Verse: 91     jež bě chytřě vymyšlena,
Verse: 92     aby pod ňú horkost stydla,
Verse: 93     a ta jmieše zlatá křídla.
Verse: 94     O vozě pak bez oděnie
Verse: 95     jeho bližné přirozenie,
Verse: 96     dvě stě junoš výbornějších,
Verse: 97     svú šlechtú přirozenějších,
Verse: 98     biechu mu přisluhujúce,
Verse: 99     obyčeně při něm súce
Verse: 100     s poslušenstvím čsti nemalé
Verse: 101     v komorničstvě svého krále.
Verse: 102     Ti vždy bydlili při dvořě,
Verse: 103     majúc péču o komořě.
Verse: 104     Avšak napřěd přěde všěmi
Verse: 105     kniežěcími junošěmi
Verse: 106     diechu spolu jako stlúpem,
Verse: 107     diržiece sě s svým zástupem
Verse: 108     dvadcěci cis'úcóv poně,
Verse: 109     každý u svého komoně,
Verse: 110     s drahotú přieliš nemalú
Verse: 111     vypraviv sě na přěchvalu
Verse: 112     svým oděním i svým ščítem
Verse: 113     i pak přědrahým kuršítem.
Verse: 114     A ti vši byli rytieři,
Verse: 115     těch komonstvo pod kropieři
Verse: 116     bez pozlaty polúzené,
Verse: 117     kopie maje neruzené
Verse: 118     barbú od cinobra vzatú,
Verse: 119     ale vlastně rudú zlatú.
Verse: 120     Ješčež viece kromě toho
Verse: 121     ľuda seho neb onoho
Verse: 122     něco málem sprostnějšieho
Verse: 123     mějéše ľuda pěšieho,
Manuscript page: 2b 
Verse: 124     příčinně v dobrém odění
Verse: 125     vňuž ten, jenž všú mocú miení
Verse: 126     potkati sě bojem silně.
Verse: 127     Tak ty bě vypravil pilně,
Verse: 128     by pro jich moc i pro hrózu
Verse: 129     neprotřěl sě lap kto k vozu.
Verse: 130     I byl ten svyčej v tu dobu,
Verse: 131     že vždy pojímali s sobú,
Verse: 132     což kaké čeledi měli,
Verse: 133     kdyžto na vojnu kam jeli.
Verse: 134     I vzal byl král téže chvíle
Verse: 135     sobě na většie úsilé
Verse: 136     máteř i svú sestru, ženu,
Verse: 137     na ztrátu sobě súzenú;
Verse: 138     nechtě, by co v tom byl mina,
Verse: 139     pojal bě s sobú i syna,
Verse: 140     veza sě také se všěmi
Verse: 141     své králové junošěmi,
Verse: 142     což jich paddesát vóz táhlo;
Verse: 143     vše, že jmu k boju nenáhlo.
Verse: 144     A což pak tři sta velblúdóv
Verse: 145     a patcet mzhóv silných údóv
Verse: 146     poklada s ním mohli nésti,
Verse: 147     to bylo vždy s ním nalézti.
Verse: 148     Za tiem jiná sbroje vždy šla,
Verse: 149     jež sobě nejměla čísla.

Verse: 150     Tu bliz sebe stáchu dvoje
Verse: 151     hřecké i pohanské voje,
Verse: 152     čakajúce s obú stranú
Verse: 153     druhého dne světlost ranú;
Verse: 154     neb jim bě věděti dáno,
Verse: 155     že, jakž jutřě bude ráno,
Verse: 156     jedaž sě slunce prosvietí,
Verse: 157     tu sě spolu vojem snieti
Verse: 158     i dojíti bylo boje.
Verse: 159     Tehdy král Darius stoje
Verse: 160     k svým vojem při jedné hořě
Verse: 161     vzmluvi v velikéj pokořě,
Verse: 162     jakže, ktož tu bieše, taký -
Verse: 163     leč bohat i chudý - všaký
Verse: 164     jeho řeč pokornú slyšě
   [...]
Manuscript page: 3a 
Verse: 165     a lomieci bielé rucě,
Verse: 166     ande ju neznámost smúcie,
Verse: 167     kdež juž nebyl kto pomoha,
Verse: 168     ni rady přidati moha.
Verse: 169     V chvíľu tak strastné hodiny,
Verse: 170     zbyvše čsti i své rodiny,
Verse: 171     ona svého neby mužě,
Verse: 172     tato své zmilelé družě,
Verse: 173     po němž sirdcem viec stonala,
Verse: 174     až i sobú pokonala.

Verse: 175     A když všecko juž sě to sta,
Verse: 176     za malečkem král tu postá,
Verse: 177     až povedú Dariovu
Verse: 178     matku, sestru i královú
Verse: 179     a v sedmi let dietě malé,
Verse: 180     syna pohanského krále,
Verse: 181     a k tomu bratra vlastného
Verse: 182     s mnohem kniežat rodu jeho,
Verse: 183     jižto běchu tudiež jeti,
Verse: 184     s přěvelikú sbrojú dětí,
Verse: 185     vévod, kniežat i markrabí,
Verse: 186     svobodných pánóv i hrabí.
Verse: 187     Tak když je přěd král přivedú,
Verse: 188     a sirdce jim jakžto v ledu
Verse: 189     v oné hrózě i v úžěsti,
Verse: 190     kde sě každý musil třiesti,
Verse: 191     kdež sirdce šlo strachy rózno,
Verse: 192     tu, kdež bylo býti hrozno,
Verse: 193     v takém stojéce ohromě,
Verse: 194     ande na vše strany lomie
Verse: 195     rucě, takú čest ztrativše,
Verse: 196     sbožie i rodiny zbyvše.
Verse: 197     Sama sě vždy šlechta káže;
Verse: 198     co jest milosirdie dráže,
Verse: 199     když kto odtuší smutnému,
Verse: 200     a najviece neznámému,
Verse: 201     jakž tu král hřecký učini,
Verse: 202     i jakž také činie jiní,
Verse: 203     jimžto jest přěde dnem ráno
Verse: 204     po jich přirozeňú dáno,
Verse: 205     jakž nemohú býti tvirdi,
Manuscript page: 3b 
Verse: 206     počenše sě v milosirdí,
Verse: 207     v němž sě i jemu tu sžěli,
Verse: 208     vida, že onen bor kvielí,
Verse: 209     jemuž sě všě žalost skladla,
Verse: 210     a jich čsti korona spadla.
Verse: 211     Takž inhed k nim sě přichýle,
Verse: 212     zpřije k sobě všecky míle,
Verse: 213     matku sobě vzě za matku.
Verse: 214     "Syn bud̕ mi," vece k děťátku,
Verse: 215     a k tomu pak oně obě
Verse: 216     v sestrú miesto přije sobě.
Verse: 217     Tak bě milostiv za mladu,
Verse: 218     doňadž nevzě horšú vnadu.
Verse: 219     Nad všě krále seho světa
Verse: 220     byl by viec jako osvěta
Verse: 221     čsti, kázni i milosirdie.
Verse: 222     Ale když pak sbožím vzhirdě,
Verse: 223     počě býti ľudský dávcě,
Verse: 224     byv dřéve jich čsti oprávcě,
Verse: 225     i změni všě pirvnie slova,
Verse: 226     zamysliv jim práva nová,
Verse: 227     vzblúdi sě mysľú ve mnohém,
Verse: 228     a chtě sě vzývati Bohem,
Verse: 229     stirpěti to moha věkem,
Verse: 230     by sě juž vzýval člověkem,
Verse: 231     zamysliv všě horšie práva;
Verse: 232     neb tak sě i ješče stává,
Verse: 233     že čest nravy proměňává.

Verse: 234     Po jednom dnu toho boje
Verse: 235     potoči král posly svoje
Verse: 236     do Damaška, k tomu městu,
Verse: 237     vzkazuje jim tu řeč zvěstú,
Verse: 238     že bez všeho úsilé,
Verse: 239     ač jho králem přijmú míle
Verse: 240     i chtie sě jemu poddati,
Verse: 241     ž' dá jim při všie čsti ostati
Verse: 242     i při všem jich dřevniem právě
Verse: 243     je i jich děti ostavě,
Verse: 244     a tak, ač jemu vydadie,
Verse: 245     což tu jich král jměl v pokladě.
Verse: 246     Nali juž purgrabie z města,
Manuscript page: 4a 
Verse: 247     jemužto po službě sě sta,
Verse: 248     uzřě, že sě čas proměnil,
Verse: 249     an také na zlé pomienil,
Verse: 250     všě měscké věžě osadiv,
Verse: 251     a sě sám na smirt proradiv,
Verse: 252     pod umluvením lstivým,
Verse: 253     své mysli potazem křivým
Verse: 254     chtě sě skľuditi s sím králem
Verse: 255     v pomluvení dosti malém
Verse: 256     s sobú ľud z města vylúdi.
Verse: 257     Zle sě tak obáč pokľudi:
Verse: 258     chtě čúš s honci sě pobiti,
Verse: 259     a když juž by tomu býti,
Verse: 260     přivede ľud až v zástavu
Verse: 261     své pohuby, ne na zbavu,
Verse: 262     že si zhynuchu, boj vzemše,
Verse: 263     jemu hlavu stěchu, jemše.
Verse: 264     Tak jakž oněm vzkopal jámu,
Verse: 265     tak tudiež upadl v ňu samu;
Verse: 266     ustlav jiným v návi bydlo
Verse: 267     i upadl sám v též osidlo:
Verse: 268     neb kto sě zle druhem peče
Verse: 269     a osidlo jiným léče,
Verse: 270     řiedko sám jeho uteče.

Verse: 271     Král Darius když to vzvědě
Verse: 272     od posla, jenž povědě,
Verse: 273     že sě tak tomu zrádci stalo,
Verse: 274     kak bě juž ztratil nemálo.
Verse: 275     všakž odtuši sirdcu svému,
Verse: 276     ž' sě tak bylo stalo zlému.
Verse: 277     Nebo nenie nic tak zlého,
Verse: 278     by v tom nebyl zisk jiného;
Verse: 279     protož i při každém skutcě
Verse: 280     zisk ve ztrátě, radost v smutcě
Verse: 281     sú spřěžena v jedno pútce.
Verse: 282     V téjž řeči král doby města,
Verse: 283     tuž v něm několik dní přěstá.
Verse: 284     Jak juž šest dní bě minulo
Verse: 285     a na sedmý den sě hnulo,
Verse: 286     tehdy podlé svých obyčěje,
Verse: 287     jak sě i dnes v Litvě děje,
Manuscript page: 4b 
Verse: 288     ti, již běchu zbiti Hřeci,
Verse: 289     snesše, král rozkáza sžéci.
Verse: 290     A když té věci pokona,
Verse: 291     obráti sě do Sidona
   [...]
Verse: 292     k městu, jemuž Tyrus diechu.
Verse: 293     Ti jho protivně uzřěchu,
Verse: 294     poddati sě jmu nechtiece,
Verse: 295     a obrániti sě mniece.
Verse: 296     A juž na zdi ľuda tolik,
Verse: 297     jakž nevědě řéci kolik,
Verse: 298     jímž sě by v sirdcu raduje,
Verse: 299     uzřěv, že tolik ľuda tu je.
Verse: 300     Všakž což jinému úsilno,
Verse: 301     to jmu sě zdá vše pochylno;
Verse: 302     neb kakž mnoho věž bě ve zdi,
Verse: 303     však sě jemu nic to nezdí.
Verse: 304     Nejedna smirtelná střěla
Verse: 305     přětí se zdi z samostřiela;
Verse: 306     všady hustě stála kopie
Verse: 307     jakžto trest nebo sláma v snopě;
Verse: 308     jímž nic mysli nezatoče,
Verse: 309     ze všěch najpirvé šturm počě,
Verse: 310     kdež náviece kamen valé
Verse: 311     a kdež čěstě skytú hrále;
Verse: 312     sto s ním po jednú odtepú,
Verse: 313     a cis'úc vňuž ptáci k lepu;
Verse: 314     sto jich pobitých odvlekú
Verse: 315     a cis'úc jich pod zed tekú.
Verse: 316     Takž ten šturm stá ješče viece
Verse: 317     nežli pilná dva měsiecě;
Verse: 318     dnem i nocú bez přěstánie
Verse: 319     nódpočinu šturmovánie;
Verse: 320     jakž obirtli tako praky,
Verse: 321     nódpočinúce čas všaký,
Verse: 322     jakžto kluky tak blídami,
Verse: 323     tak i tvirdými kočkami,
Verse: 324     dne ni noci přěstanúce,
Verse: 325     k branám sě zavše berúce,
Verse: 326     pokoje sobě nedachu,
Verse: 327     až však v město sě vebrachu.
Verse: 328     Tehdyž město zažhú všady
   [...]
Manuscript page: 5a 
Verse: 329     jadyž v *zemi *byla cěsta,
Verse: 330     tahdy vzežhú *vsi i města,
Verse: 331     nestatečně *vzcmše: radu,
Verse: 332     zda by čúš, *boje sě hladu,
Verse: 333     netáhl za *ním *v *zem'u hlúbe;
Verse: 334     ale *zamyšlenie *hrubé,
Verse: 335     na něž bě *sirdce *obrátil,
Verse: 336     kromě ž' by *sě *život krátil,
Verse: 337     tak by snad *musil ustati.
Verse: 338     Jakž na to *počě netbati,
Verse: 339     ač si vše *těženie polí
Verse: 340     v městiech, *ve *vsech i na poli,
Verse: 341     kdež nedal *bráti *potravě
Verse: 342     koňské *pícě *ku *potravě.
Verse: 343     An pak *všěcky *ohni mina,
Verse: 344     svých *korúhví *nezavina,
Verse: 345     jakžto ten, *jenž *vše juž znáše,
Verse: 346     na zisk, na *ztrátu *zřieváše,
Verse: 347     hna či *toho *dle nemnoho,
Verse: 348     třidcěci *mil *dne jednoho,
Verse: 349     přěváživ *sě *všie své věci,
Verse: 350     chtě vždy *nepřátel dosieci,
Verse: 351     bera sě *jako *po *sledu,
Verse: 352     jadyžto ho *vódcě vedú.
Verse: 353     Vňužto *vnadný *sledník koli
Verse: 354     někde v *lesě *neb *u *poľu
Verse: 355     chvátiv sě *stopy jelenie,
Verse: 356     tiehne sě po *ní neléně,
Verse: 357     netbaje *všeho *obluda;
Verse: 358     neb ač sě *jemu *kdy udá,
Verse: 359     že sě čilý *zvěř naměří,
Verse: 360     všakže *jemu *neuvěří,
Verse: 361     diržě sě *vždy *truda svého,
Verse: 362     až však i *dosiehne jeho:
Verse: 363     takéž koli v *tu *hodinu
Verse: 364     všě hrady i *města minu
Verse: 365     i střělnicě *horských tvirzí,
Verse: 366     pokazuje sě *vždy hirzí,
Verse: 367     že netbal *úsilna diela,
Verse: 368     až i přihna *do *Arběla,
Verse: 369     v ňužto dobu *sě *súmrači.
Manuscript page: 5b 
Verse: 370     *Tu *sě *jich *dosti *rozpáči,
Verse: 371     jimžto koní snide mnoho,
Verse: 372     zle pomlúvajúc naň z toho,
Verse: 373     řkúce: "Co sobě *pomóžemy,
Verse: 374     ač sě v životiech *zmóžemy,
Verse: 375     všecko jednomu na *chválu,
Verse: 376     jenže to čta věc za *malú,
Verse: 377     sobě ni nám odpočine
Verse: 378     ani lakomstvem co mine.
Verse: 379     Jakž i mluvie jiní *mnozí,
Verse: 380     že sě juž hněvajú i *bozi,
Verse: 381     jakož i po čěsiech *známy,
Verse: 382     v nichžto zázraky vídámy,
Verse: 383     již sú všé ztráty *znamenie,
Verse: 384     ač bohóv milosti *nenie".

Verse: 385     Té řěči mnoho *přějide.
Verse: 386     Zatiem inhed měsiec *vznide;
Verse: 387     pokázav sě velmi *jasně,
Verse: 388     inhedž, málo postáv *krásně,
Verse: 389     by svú světlost velmi *řědě,
Verse: 390     až pak ovšem i pobledě,
Verse: 391     vňuž by krvú sě obul *všady.
Verse: 392     Hřeci řechu : "Juž nikady
Verse: 393     ztráty nám jest neutéci;
Verse: 394     ktož nás kam chce, tam *smie *téci;
Verse: 395     neb to, jež vidím *znamenie,
Verse: 396     v tom juž nic jiného *nenie,
Verse: 397     že veždy boj jutřě *ztratím;
Verse: 398     proč sami svój život *krátím?
Verse: 399     *Lepí sám jest umra za ny,
Verse: 400     než ta ztráta spadne na ny.
Verse: 401     *Každý nás své hoře vida,
Verse: 402     *proč jmu živu býti kdy *dá,
Verse: 403     *proč li juž meškati *viece?
Verse: 404     *Neb což vidím od měsiecě,
Verse: 405     že juž nám nepřěje *světla,
Verse: 406     *to jest, ž' ny bude smirt *střětla.
Verse: 407     *Nedajmež jmu živu býti,
Verse: 408     *ač chceme svého hoře *zbýti."

Verse: 409     Král uslyšav řeč svých *ľudí,
Verse: 410     vida, ž' sě o něm zle kľudí,
Manuscript page: 6a 
Verse: 411     *však *sě *tiem nic neustrašě:
Verse: 412     "*Co *sú," *vece, "řeči vašě?
Verse: 413     *Kterú *mi dáváte vinu?
Verse: 414     *Každá *věc *jmá čstnú příčinu.
Verse: 415     *Že *sě o tomto hněváte,
Verse: 416     *málo *řečí múdrých znáte.
Verse: 417     *Mistři *tito vám povčdie,
Verse: 418     *jižto *hvězdy zřiece vědie,
Verse: 419     *že, *jakž *sě *který čas mění,
Verse: 420     *měsiec *jest v jiném vidění."

Verse: 421     *Tak *promluviv Alexander,
Verse: 422     *tehdy *přída Aristander,
Verse: 423     *mistr *v *chytrosti veliký:
Verse: 424     "[...]
Verse: 425     *chcte *li *v tom pravdu vzvěděti,
Verse: 426     *jáz *vám *ju chcu pověděti,
Verse: 427     *a *vy *druh *druhu poviete,
Verse: 428     *jakož *ju *ode mne vzviete.
Verse: 429     *Neb *tbá *Tvořec světa všeho
Verse: 430     *od *ustavenie pirvého.
Verse: 431     *Jakž *čas pošel od počátka,
Verse: 432     *v *tom *nenie viec nic přěvratka.
Verse: 433     *Tak *sú *všěcky věci stálé,
Verse: 434     *jakž *ve *mnozě, tak u mále;
Verse: 435     *tak *jest *veš *svět v jeho chtění,
Verse: 436     *že *sě *juž viec nepromení.
Verse: 437     *Ač *kdy *zlý mor na skot spadne,
Verse: 438     *neb *kde *město sě propadne,
Verse: 439     *nebo *sě kde válka vzbudí,
Verse: 440     *nebo *smirtcě spadne v ľudi:
Verse: 441     *jakož *pirvní den staveno,
Verse: 442     *tak *nebude proměněno
Verse: 443     *ustavenie ľubo Bohu,
Verse: 444     *jemuž *vědi v sen nemohú.
Verse: 445     *Viztež, *pročti sě to stává,
Verse: 446     *jež *sě *měsiec proměňává,
Verse: 447     *o *němž *mluvie staří dědi,
Verse: 448     *by *jej *tehdy snědly vědi,
Verse: 449     *konopě po tmě přadúce.
Verse: 450     *Tomu *miesta nedadúce,
Verse: 451     *vězte, *že to vše z obluda.
Verse: 452     *Neb *někdy *sě jemu udá
Manuscript page: 6b 
Verse: 453     *k *horám v západ *přěběhnúti;
Verse: 454     *chtě jich proluky *minúti
Verse: 455     *k západu dolóv *pomiení;
Verse: 456     *tu sě mnohokrát *promění,
Verse: 457     *minuje proluky *horské,
Verse: 458     *táhna sě pod mezě *morské.
Verse: 459     *Někdy sě pak *stává *také,
Verse: 460     *ne všakž chvíle *všelikaké,
Verse: 461     *jakož mluvie *mistři tíže,
Verse: 462     *že když příde k *sluncu blíže,
Verse: 463     *tehdy sě jmu *světlosti umní.
Verse: 464     *I mluvie tak *mistři *umní,
Verse: 465     *že jakž slunce *při *měsiecu,
Verse: 466     *jakž pochodně *proti *svieci
Verse: 467     *svú světlost *viece *vydává,
Verse: 468     *takéž podlé svého *práva,
Verse: 469     *jakž pochodně *podlé *sviecě,
Verse: 470     *tak slunce podlé *měsiece
Verse: 471     veždy velím *viece *svietí.
Verse: 472     I jest vám to za to *jmieti,
Verse: 473     že pohanstvo k *vašéj moci
Verse: 474     jest vňuž ku *pochodni v noci
Verse: 475     sviečka a *vňužto *v *polodne
Verse: 476     *měsiec bývá k *sluncu ve dne.
Verse: 477     Protož jistě *mějte *za to,
Verse: 478     že měsiec *pobledě na to,
Verse: 479     jakož to jistě *vidíte,
Verse: 480     tak tento boj *obdiržíte.
Verse: 481     I řku ješče *nad *to *výše,
Verse: 482     že pohanská všě *moc zmiše,
Verse: 483     zbledie, rozběhši sě *plašě
Verse: 484     silnú hrózú moci *vašie.
Verse: 485     Pakli kda slunce *pobledie,
Verse: 486     tehdy Hřeci svú *škodu vzvědie".
Verse: 487     I byla to všě *řeč *prostá,
Verse: 488     což je mluvil *ten *starosta;
Verse: 489     neb to slyšiechu i *sami
Verse: 490     dávných Hřekóv *příhodami.
Verse: 491     I minu zlé *zamyšlenie
Verse: 492     z tak múdrého *rozmluvenie.
Verse: 493     Tak zřiece všici *svých pánóv
   [...]



Next part


This text is part of the TITUS edition of Alexandreis.

Copyright TITUS Project, Frankfurt a/M, 10.12.2008. No parts of this document may be republished in any form without prior permission by the copyright holder.