TITUS
Author: Al. 
The Old Czech Alexandreis

On the basis of the editions by
Václav Vážný,
Alexandreida,
Praha 1947
and
Alexandreida,
Praha 1963

prepared by Petr Vavroušek,
Prague 2001;
TITUS version by Jost Gippert and Petr Vavroušek,
Frankfurt a/M, 29.11.2001 / 31.8.2002



Fragment: AlxV 
ZLOMEK SVATOVÍTSKÝ - AlxV

Manuscript page: 157bb 
Verse: 1     Jenž ze jmene byl věhlasný,
Verse: 2     jehož rozum byl tak jasný,
Verse: 3     že jmu bylo všecko známo
Verse: 4     vzemi, vmoři, vhvězdách tamo,
Verse: 5     ten však čtveru věc vyčítá,
Verse: 6     jež přěd jeho smyslem skryta:
Verse: 7     "Kak mám", pravě, "sirdce radné,
Verse: 8     však mám tři věci nesnadné
Verse: 9     a pak ovšem čtvrté věci
Verse: 10     smyslem nemohu dosieci:
Verse: 11     kdež sě člun u vodách plazi
Verse: 12     a kdež had po skalách lazi,
Verse: 13     kdež orel vstúpi voblaky.
Verse: 14     Kto má tako světlá zraky,
Verse: 15     by mohl ty cěsty poznati,
Verse: 16     ande sě každá potratí?
Verse: 17     Jakž ta troje věc pomine,
Verse: 18     tako i jich sled pohyne.
Verse: 19     Ty tři cěsty znáti pilno;
Verse: 20     ale že ovšem úsilno
Verse: 21     cěstu člověka mladého
Verse: 22     znáti vrozkoši chovalého,
Verse: 23     vtom mysli veždy blúzi,
Verse: 24     ni jé kdy cele posúzi."

Verse: 25     A když ten vněčem blúdí,
Verse: 26     jenž smyslem vzšel na všě lidi,
Manuscript page: 158aa 
Verse: 27     ač sě kde v mých sloviech potknu,
Verse: 28     snad mne proň v tom nic nedotknú;
Verse: 29     neb sem přěd ním tako malý
Verse: 30     jakž přěde lvem zvěř ustalý
Verse: 31     a přěd sluncem voščěná sviečka,
Verse: 32     neb přěd mořem mělká řiečka.
Verse: 33     Však sem to z mladostí slýchal,
Verse: 34     jehož sem sě vždy ustýchal:
Verse: 35     tu mysl mají mnozí lidé,
Verse: 36     že tak brzo zle posúdie
   [...]
Verse: 37     V tom řiedko vynde zpříslovie:
Verse: 38     jedni proto nepochválé,
Verse: 39     že majúc smysla u mále,
Verse: 40     nerozumějíc skládanie,
Verse: 41     cuzie slova brzo vzhanie;
Verse: 42     druzí také, jež nepřějí,
Verse: 43     ti sě snad světle nevsmějí,
Verse: 44     vóbec mých slov snad pochválé,
Verse: 45     a jakž otstúpie dále,
Verse: 46     což najhoršieho vědie,
Verse: 47     o mých sloviech propovědie;
Verse: 48     ti přézen mají na vezřění,
Verse: 49     a srdce vždy zloby miení;
Verse: 50     obličej mají pokojný,
Verse: 51     a myslce vždy žádá vojny.
Verse: 52     To sě vše bez diva děje:
Verse: 53     ktož kak umie, ten tak pěje.
Verse: 54     Krt v dobrých lukách rád ryje,
Verse: 55     Vlk na ovce rád vždy vyje,
Verse: 56     též závistivý z zloby tyje.
Verse: 57     Avšak, ač v čem moje slova
Verse: 58     zblúdie, přiezen jest vždy hotova,
Verse: 59     což by sprostného viděla,
Verse: 60     by to svým pláštěm zastřěla.
Verse: 61     Proto, ktož chce, ten pochválí,
Verse: 62     nepřietel - ten sě oddálí.
Verse: 63     Jáz na ty jistě nechci dbáti,
Verse: 64     chci zěvně věděti dáti
Verse: 65     těm všěm, kteříž po čsti stojé,
Verse: 66     a nečstných sě nic nebojé,
Verse: 67     o králi, čsti seho světa,
Verse: 68     ježto v ty časy osvěta.

Verse: 69     Král Filip byl v zemi řěcký
Verse: 70     muž slovutný ve čsti svěcký;
Verse: 71     po svém právu míše ženu,
Verse: 72     v zboží, ve čsti porozenú;
Verse: 73     Olympias - tak slovieše -
Verse: 74     ovšem divné krásy bieše.
Verse: 75     Daru má ot Boha mnoho,
Verse: 76     když čstnú ženú daří koho;
Manuscript page: 158ab 
Verse: 77     kteráž z založenie kázní,
Verse: 78     téj netřěba časté bázni.
Verse: 79     Ustalý rád pitie sáhá,
Verse: 80     zeschlým lúkám časna vláha,
Verse: 81     čstná žena muži přědráha.
Verse: 82     Po všě časy toho krále,
Verse: 83     jež pokojní lidé chválé,
Verse: 84     řěčská země v mířě stáše,
Verse: 85     nepřátel sě nic nebáše.
Verse: 86     Tehdy přijide čstná hodina,
Verse: 87     králová porodí syna,
Verse: 88     Alexander vzděchu jemu.
Verse: 89     By syn vhod králevi čstnému;
Verse: 90     nebo by juž na téj době,
Verse: 91     jakož mu třěba po sobě
Verse: 92     bieše ostaviti hlavu
Verse: 93     svéj dědině na opravu.
Verse: 94     Tehdy i po malém časě
Verse: 95     králi zlá příhoda sta sě,
Verse: 96     po niž upade vosidlo.
Verse: 97     Posla ženu vjiné bydlo,
Verse: 98     a ten, jenž ji provodieše,
Verse: 99     Pauzoniáš - tak slovieše -
Verse: 100     vzem sobě protivnú radu,
Verse: 101     zavřě sě sní na svém hradu.
Verse: 102     Kto sě móže toho střiece,
Verse: 103     komužt porúčé své věci?
Verse: 104     Nenieť nic tak protivného,
Verse: 105     jakž nepřiezen člověka svého;
Verse: 106     neb má o to potaz snadný,
Verse: 107     ktož jest vkterém domu vnadný,
Verse: 108     ten móž, když chce, býti zrádný.
Verse: 109     By král vsmutce i vžalosti,
Verse: 110     pyče poručené čstnosti,
Verse: 111     až sě své rady doloži,
Verse: 112     přěd tiem sě hradem položi.
Verse: 113     Krátký čas toho vynide,
Verse: 114     až král Filip ssvěta snide:
Verse: 115     zradú to nepřietel doby,
Verse: 116     smáolem lidí krále pobi.
Verse: 117     Ach, člověče, kak si křivý,
Verse: 118     kak jsi svéj hospodě lstivý!
Verse: 119     Jehož ti čest vzdána všaká,
Verse: 120     jenž ot tebe viery čeká,
Verse: 121     toho hlavy tvój meč láká!
Verse: 122     Kněz Alexander vtu dobu
Verse: 123     spade vvelikú sirobu.
Verse: 124     Otčíka juž nejmějéše,
Verse: 125     matky také nevidieše;
Verse: 126     jedno mieše mistra svého,
Manuscript page: 158ba 
Verse: 127     najvěčého světa seho,
Verse: 128     jemuž jej byl král poručil,
Verse: 129     by jej čsti, múdrosti učil.
Verse: 130     Mějéše v sobě smysl mladý,
Verse: 131     neumě sobě dáti rady.
Verse: 132     Nepřietelé všidy vstachu,
Verse: 133     svoji o něm nepodbachu.
Verse: 134     Tak sě země zhubi všěcka,
Verse: 135     jež prvé bieše plnečka.
Verse: 136     Neby dosti ot bližných hořě,
Verse: 137     až i s oné strany mořě
Verse: 138     král Darius lidi vysla,
Verse: 139     jiže tu zemi bez čísla
Verse: 140     zbavichu každého dobra.
Verse: 141     Ktož co móže, ten to pobra
Verse: 142     koňmi, skotem, zbožím, rúchem,
Verse: 143     jehož kto neslýchal sluchem;
Verse: 144     jakž, což cizí nepojechu,
Verse: 145     to vše po nich svoji vzěchu.
Verse: 146     Kdažto bude v zlém poběda,
Verse: 147     nenie kto co pověda,
Verse: 148     jedno každý: "Hoře, běda!"

Verse: 149     Již země v porobě stáše
Verse: 150     a za moře dan dáváše;
Verse: 151     neb ten bieše ještě dietě,
Verse: 152     v jehož jé státi osvětě,
Verse: 153     nevěda, co zdieti sobě
Verse: 154     v téj strasti, v téj porobě.
Verse: 155     Tak vždy bývá v takú dobu:
Verse: 156     když hlava vstóně mdlobú,
Verse: 157     údi sotně vládnú sobú.
Verse: 158     Těch let země velmi zhynu,
Verse: 159     až kniežecie mladost minu
Verse: 160     a smysla viece přistúpi.
Verse: 161     Kdaž zdětiných let vystúpi,
Verse: 162     urozomě dobřě tomu,
Verse: 163     ž' zlo vporobě býti komu.
Verse: 164     Snad možéše tak již jmieti
Verse: 165     druhé léto po deséti;
Verse: 166     uzřě, že země porobena,
Verse: 167     všeho dobrého zbavena,
Verse: 168     poče ksobě sám mluviti,
Verse: 169     řka: "Ach, kda jest tomu býti,
Verse: 170     jakž bych já svój kóň okročil,
Verse: 171     svého vraha krvi utočil
Verse: 172     silnú ranú mého meče -
Verse: 173     tepruv byl bych tu bez péče -
Verse: 174     toho, jenž mi otce pobil
Verse: 175     i jenž mú zemi porobil.
Manuscript page: 158bb 
Verse: 176     ,Jsi Neptalabovo plémě!'
Verse: 177     mniece viec tak, nezvolé mě
Verse: 178     králem pro takú nezrodu.
Verse: 179     Bóh mi nedaj tu nehodu
Verse: 180      déle o sobě slyšěti,
Verse: 181     radějí bych chtěl umřieti!"
Verse: 182     To mluvieše, hrozně lkaje,
Verse: 183     na svú žalost spomínaje,
Verse: 184     jakžto lvový štěnec právě,
Verse: 185     jenž ještě nenie na stavě
Verse: 186     a jenž ještě netvrd vnohy,
Verse: 187     ni mu došel zúbek mnohý,
Verse: 188     uzře někde stádo volóv,
Verse: 189     však pochce knim shory dolóv;
Verse: 190     nemoha té moci jmieti,
Verse: 191     stana i počne tam chtieti;
Verse: 192     což neskoná, na něž miení,
Verse: 193     však to pokáže vsvém chtění.

Verse: 194     Tehdy mistr, slyšav řěč takú,
Verse: 195     vida v něm moc nejednakú:
Verse: 196     "Vizi," vece, "mój kněžiče,
Verse: 197     že již dosti znáš čsti líce;
Verse: 198     dobrého jsi založenie,
Verse: 199     nic ti tak silného nenie,
Verse: 200     by toho nemohl dosieci,
Verse: 201     ač budeš mé rady střieci.


Verse: 202     Poslúchaj mne tuto sada,
Verse: 203     toť jest moje prvnie rada:

Verse: 204     Jměj dvór svój po kněský vnadě,
Verse: 205     své šlechtice jměj v svéj radě;
Verse: 206     chovaj sě obojetníkóv,
Verse: 207     hospodnie čsti proradníkóv!
Verse: 208     Ti toho jsú obyčeje:
Verse: 209     oko sě jich veždy směje,
Verse: 210     jazyk jmají vniž meč v sobě,
Verse: 211     jenž seče straně na obě.
Verse: 212     Z chlapieho řáda nikoli
Verse: 213     i jednoho v čest nevoli;
Verse: 214     nebo chlap, když jest povýšen,
Verse: 215     nesnadně bude utišen:
Verse: 216     Zlé kolo najviece skřípá,
Verse: 217     malý had najviece sípá
Verse: 218     a chlápě najviece chlípá.
Verse: 219     Aspis slove hádek jeden,
Verse: 220     ten jest tak velmi nezbeden,
Verse: 221     jakž nedbá i jedněch kúzel,
Verse: 222     hlavu stáhne jako uzel;
Verse: 223     když kto kúzly kce jej jéti,
Manuscript page: 159aa 
Verse: 224     nemóže ničse prospěti;
Verse: 225     jedno ucho k zemi stulí
Verse: 226     a druhé chvostem zatulí.
Verse: 227     A takéž chlap, když bude vyší,
Verse: 228     dobřě slyšě, však neslyší.
Verse: 229     Kteříž potok voden bude,
Verse: 230     ten sě vždy viece zabude
Verse: 231     než která hluboká řěka,
Verse: 232     ježto široce vytieká.
Verse: 233     Takéž chlap, když obohatie,
Verse: 234     když sedí, daní neplatě,
Verse: 235     dobře znav, však nepozná tě.
Verse: 236     Avšak ktož jmá dobré nravy,
Verse: 237     ktoliž jest své viery pravý,
Verse: 238     nebo ač i pokolenie
Verse: 239     některý zbožného nenie:
Verse: 240     však jsú dóstojni čstnosti,
Verse: 241     když dbajú o múdrosti;
Verse: 242     neb najvěčšie šlechta tu je,
Verse: 243     kdež smysl nravy okrašlije.
Verse: 244     Šlechetný ščep bývá z pláni,
Verse: 245     když sě starý peň oplaní:
Verse: 246     tak z chuzších bývají páni.
Verse: 247     Když zbožie neb smysla nenie,
Verse: 248     v šlechtě bude porušenie.

Verse: 249     A pakli sě kdy to udá
Verse: 250     vztazovati tobě súda,
Verse: 251     pro dar nepřěvracuj práva,
Verse: 252     jakž juž pohřiechu sě stává.
Verse: 253     Kterúž stranu peniez súdí,
Verse: 254     druhá sě naprázdno trudí,
Verse: 255     nejeden sě tiem oblúdí.
Verse: 256     Bud̕ lehek proti chudému,
Verse: 257     protiven bud̕ protivnému
Verse: 258     nenieť nikde tako tuhý,
Verse: 259     chceš-li, budeš jemu druhý.
Verse: 260     Přěd zástupem první bývaj,
Verse: 261     svých sě lidí nepokrývaj ;
Verse: 262     a když tě tu uzřie tvoji,
Verse: 263     tu rád každý tobě sstojí.
Verse: 264     Když pastýř přěd vlkem srší,
Verse: 265     toho sě stádo rozprší,
Verse: 266     ten jest nehoden své vrši.
Verse: 267     Potom, mój kněžiče, věz to:
Verse: 268     ač kde dobudeš město,
Verse: 269     dobytek, poklad vybera,
Verse: 270     všěcky svoje lidi sbera,
Verse: 271     otplacijž každému míle
Verse: 272     podlé skutkóv, úsilé.
Verse: 273     Juž v službě nýnie otplátka,
Manuscript page: 159ab 
Verse: 274     že hospodnie milost vrátka,
Verse: 275     zle sě brž než dobřě zračí;
Verse: 276     jak sě z mračna nebe zmračí,
Verse: 277     tak.sě hospoda rozpáčí.
Verse: 278     Snad jsi chud, že nejmáš dáti?
Verse: 279     Uč sě v tom rady chovati
Verse: 280     když dobudeš, tehdy dávaj,
Verse: 281     a když nejmáš, oběcévaj.
Verse: 282     Lékař vždy jmá čáku k sěči,
Verse: 283     pták rád slyší, kdežto skřěčí,
Verse: 284     sluha věří slibný řěči.

Verse: 285     To ti naposled povědě,
Verse: 286     jenž k tvéj čsti najlepšie vědě:
Verse: 287     v rozkoši sě neobložij,
Verse: 288     u panosti neumnožij ;
Verse: 289     ač sě v tom dvém neostřěžeš,
Verse: 290     sám sě tiem najviec sviežeš.
Verse: 291     Plodu nedá moklé pole,
Verse: 292     a čest i v rozkoši vóle
Verse: 293     nesedí na jednom stole.

Verse: 294     Juž ti všicku radu kráci,
Verse: 295     v jedno slovo sě navráci:
Verse: 296     milosrden bud' k nevinnému,
Verse: 297     najviece k člověku svému.
Verse: 298     Chovajž tvrdě moje slova,
Verse: 299     budeť služba vždy hotova
Verse: 300     a ve cti vždy obnova."

Verse: 301     On tu radu přije míle,
Verse: 302     vstúpi srdce ke vší síle;
Verse: 303     neb jakož tu s mistrem stáše,
Verse: 304     tako sě mu jistě zdáše,
Verse: 305     že nenie v světě jedna strana,
Verse: 306     by mu nebyla poddána;
Verse: 307     nebo obrově srdce jmějéše,
Verse: 308     kakžkoli děťátko bieše.
Verse: 309     Trn sě z mladu ostřě pučí,
Verse: 310     sám sě vnadí štěnec rúčí,
Verse: 311     šlechta sě vždy ke cti lučí.

Verse: 312     Jest Korintus město dávné,
Verse: 313     vší ve čsti velmi úpravné,
Verse: 314     k řěcký zemi jako hlava,
Verse: 315     že sě v něm děje poprava.
Verse: 316     Jakož svědčí Písmo svaté,
Verse: 317     bylo to město proklaté;
Verse: 318     ale svatý Pavel potom
Verse: 319     pojměl mnoho truda o tom,
Verse: 320     jakž tu kacérstvo zatratil,
Verse: 321     po Bozě lidi obrátil.
Verse: 322     Tehdy Alexander kniežě
Manuscript page: 159ba 
Verse: 323     s svým sě rytieřstvem potieže,
Verse: 324     osypati sě tu káza,
Verse: 325     ve vše královstvo sě vváza.
Verse: 326     A když jeho osypachu,
Verse: 327     všickni okolo něho stáchu,
Verse: 328     ale všakoti najblíže
Verse: 329     požité rytierstvo, jiže
Verse: 330     vši zemskú věc upravichu,
Verse: 331     a již jeho rada biechu.
Verse: 332     Ti bydléchu u pokoji,
Verse: 333     že sě juž nehodiechu k boji.
Verse: 334     Bě obyčej časa toho,
Verse: 335     jakože uzřěchu koho,
Verse: 336     jenž byl dobrý v svéj mladosti,
Verse: 337     a jakž došel starosti,
Verse: 338     dáno mu zbožie toliko,
Verse: 339     do smrti třěba koliko.
Verse: 340     Juž málo za peniez zlata,
Verse: 341     neb na kohož spadne stráta:
Verse: 342     "Zavři přěd ním," dějí, "vrata!"
Verse: 343     Po těch stáchu málem dále
Verse: 344     v stranu podlé svého krále
Verse: 345     jinošě, rytierstvo mladé,
Verse: 346     jimiž ještě mladost vlade;
Verse: 347     ti, což neučinie múdrostí,
Verse: 348     to oblepšie svú rychlostí.
Verse: 349     Avšak přěd starými těmi
Verse: 350     i také mladšími všěmi
Verse: 351     Aristotiles sedieše,
Verse: 352     jenž tehdy králév mistr bieše,
Verse: 353     svého mistrovstva užívaje,
Verse: 354     břěčtanový věnec maje.
Verse: 355     Ten jmějéše na to znamenie,
Verse: 356     že po něm věčšieho nenie:
Verse: 357     jakž sě břěčtan vždy zelená,
Verse: 358     tak ho múdrost povýšená
Verse: 359     nebude viec polepšena.
Verse: 360     Tehdy král mezi nimi stoje,
Verse: 361     vezřěv na rytierstvo svoje,
Verse: 362     nesnad bych mohl vylíčiti,
Verse: 363     jakž tiem poče vesel býti,
Verse: 364     tak šlechetné lidi jmaje.
Verse: 365     Stáše všie péče nejmaje;
Verse: 366     neb ač by byl tak pokojen,
Verse: 367     by nedbal i jedněch vojen,
Verse: 368     avšak také lidi jmieše,
Verse: 369     pro něž drz býti musieše.
Verse: 370     V ten čas tací dni biechu,
Verse: 371     v nichž všě osenie ktviechu:
Verse: 372     žito, víno, dřicvie, tráva,
Manuscript page: 159bb 
Verse: 373     každé podlé svého práva.
Verse: 374     Alexander časa toho
Verse: 375     sebra lidí ovšem mnoho,
Verse: 376     a když sě na vojnu vybra,
Verse: 377     všěch lidí pět tisíc sebra.
Verse: 378     Jedné biechu všitci vóle,
Verse: 379     jakž, kdy vyndú na pole,
Verse: 380     dobřě by za to přisáhl,
Verse: 381     že bratróv zástup vytáhl.
Verse: 382     A jakž jej rada nauči,
Verse: 383     zástupy lepším poruči,
Verse: 384     tak, jenž zástup oprávieše,
Verse: 385     z těch ze všěch jeden nebieše,
Verse: 386     by nebyl stár let pětidcát
Verse: 387     nebo najviece šestidcát.
Verse: 388     Jakož jich starosty biechu,
Verse: 389        když k boji pojediechu,
Verse: 390     by kto tehdy patřil na ně,
Verse: 391     zajisté přisáhl by za ně:
Verse: 392     ne rytierskú jsú postavú,
Verse: 393     ale vší kněžskú úpravú.
Verse: 394     K tomu kci pověděti:
Verse: 395     jmějéše tisícóv třidceti,
Verse: 396     a to vše pěšieho lida,
Verse: 397     jež nehledáchu klida.
Verse: 398     Každý těch oružie jmiechu,
Verse: 399     hráli, meč, pukléř nesiechu
Verse: 400     a železný klobúk k tomu,
Verse: 401     hlavy střěha jako v domu,
Verse: 402     kabát tvrdý nebo pláty,
Verse: 403     mnohý pro ty došel ztráty.

Verse: 404     V ten den, Alexander kdyže
Verse: 405     na vojnu sě s mocí zdviže,
Verse: 406     všě sě řěcká země vzhrozi;
Verse: 407     avšak jedno sě ohrozi
Verse: 408     město, chtě sě mu přiečiti,
Verse: 409     svú hrdostí vz něho býtí.
Verse: 410     Aténe sě to vzýváše,
Verse: 411     v velikéj sě moci znáše
Verse: 412     v lidech, v pokladiech, v tvrdosti
Verse: 413     i ve všiej velikéj čstnosti.
Verse: 414     Alexander když ty řěči
Verse: 415     vzvědě, že mu sě město příčí,
Verse: 416     ni sě s kým o to potáza,
Verse: 417     inhed v tom miestě rozkáza,
Verse: 418     aby sě hotovi jměli,
Verse: 419     jakž by náhle k městu jeli.
Verse: 420     Ne tak brzo král rozkáza,
Verse: 421     až sě voj přěd městem skáza.
Verse: 422     Snadno k tomu ponúceti,
Verse: 423     ktož co sám bude chtieti,
Verse: 424     ač i s škodú, však tam jeti.
Manuscript page: 160aa 
Verse: 425     Voj sě poče hotovati
Verse: 426     a chtě města dobývati.
Verse: 427     Tu spade strach lidi na všě;
Verse: 428     stařější sě potázavše
Verse: 429     řechu : "Dostúpím všie škody,
Verse: 430     nepřímem-li své hospody.
Verse: 431     Úsilno sě vz vodu bráti
Verse: 432     a sě ostnovi spierati,
Verse: 433     najviec vz hospodu státi."
Verse: 434     Protož tu radu vzemše,
Verse: 435     krále s milostí přijemše,
Verse: 436     dobychu věčné tvrdosti,
Verse: 437        by neopáčil jich hrdosti.

Verse: 438     Když sě s tiem městem umíři,
Verse: 439     posla ottad posly čtyři
Verse: 440     k městu, jemuž Téba diechu,
Verse: 441     jež také vz něho biechu,
Verse: 442     aby jej míle přijeli,
Verse: 443     nebo mu otpověděli.
Verse: 444     Viz, kak byl to lid nesmierný
Verse: 445     a svý hospodě nevěrný,
Verse: 446     jež posly svého krále,
Verse: 447     nepomeškavše nemále,
Verse: 448     kázachu živy zahřiesti,
Verse: 449     nedavše poselstva snésti.
Verse: 450     Krále řěč dojide taká,
Verse: 451     těch poslóv rodina vzplaka.
Verse: 452     Vece král: "Bóh sešli ránu
Verse: 453     na mě, ač toho zapomanu !"
Verse: 454     V téj řěči nic neumnoži,
Verse: 455     přěd tiem městem sě položi,
Verse: 456     káza sě všěm hotovati
Verse: 457     a chtě města dobývati.
Verse: 458     To město by v taký mysli,
Verse: 459     brániti sě jmu pomysli;
Verse: 460     a když k šturmu potekú,
Verse: 461     u městě sě všickni lekú,
Verse: 462     a naviece pro ten skutek,
Verse: 463     z něhož král jmieše smutek;
Verse: 464     bychu všichni bez náděje,
Verse: 465     že sě jim všecko hoře děje.
Verse: 466     Tu sě v tu dobu šturm poče,
Verse: 467     již ze všěch stran tváři točie,
Verse: 468     pod nimiž pěšcém státi,
Verse: 469     jimž zed bylo podebrati.
Verse: 470     Nepřietele všidy ostúpi;
Verse: 471     ktož sě kde na zdi vykupi,
Verse: 472     ot toho pak střělci biechu,
Verse: 473     jakž vyzřieti nedadiechu.
Verse: 474     By křik u městě veliký,
Verse: 475     poddal by sě rád všeliký,
Verse: 476     ale toho časa nenie,
Verse: 477     by o to měli pomluvenie:
Verse: 478     neb když v čem bude povada,
Manuscript page: 160ab 
Verse: 479     ani potaz, ani rada,
Verse: 480     nenie kto čáky přidada.
Verse: 481     Za malečko pomeškachu,
Verse: 482     až zed všidy podebrachu;
Verse: 483     tak biechu strachu poddáni,
Verse: 484     přěmohú je bez všie brani.
Verse: 485     By prostrana všudy cěsta,
Verse: 486     ktož kady chtě, jde do města;
Verse: 487     a kdež kto koho potká,
Verse: 488     tu nejmá přěd ním živótka.
Verse: 489     Všěm bě strachy srdce znylo,
Verse: 490     rádo by sě dietě skrylo;
Verse: 491     a kdež kto kam přiběhne,
Verse: 492     tu nepřietele dosiehne.
Verse: 493     Tehdy město zažhú všidy,
Verse: 494     nepřietel stá zde onudy;
Verse: 495     a ktož kde z ohně uteče,
Verse: 496     ten obak upadne v meče;
Verse: 497     a ktož sě mečóv ukradne,
Verse: 498     ten všelik v oheň upadne.
Verse: 499     Povědě ti všecko sprosta:
Verse: 500     jeden člověk živ neosta;
Verse: 501     neb jakož zděli běchu,
Verse: 502     takúž otplatu vzěchu.
Verse: 503     Zloba zlým sě vždy obrátí,
Verse: 504     dobré sě dobrým vždy otplatí,
Verse: 505     a ktož zle miení, ten vždy stratí.
Verse: 506     Po rušení toho města,
Verse: 507     když vše bezpokojé přěsta,
Verse: 508     jakož juž nikte nebieše,
Verse: 509     jenž proti jmu býti smieše,
Verse: 510     pomeškav rok velmi malý,
Verse: 511     káza, by sě hotovali,
Verse: 512     a chtě sě za moře bráti,
Verse: 513     netolik s tiem bojevati,
Verse: 514     jenž jeho zemi ochudil,
Verse: 515     ale tak sě bieše vzbudil,
Verse: 516     všěm králém vzdávaje přietu,
Verse: 517     a což kniežat na všem světu.
Verse: 518     Zatiem sebra všě své voje
Verse: 519     i všeliké lidi svoje;
Verse: 520     a kteříž kak nedospěli
Verse: 521     nebo k vojně neuměli,
Verse: 522     těm poruči města, hrady
Verse: 523     v svéj zemi zde i onady.
Verse: 524     V tu dobu bě juž dospělo
Verse: 525     o korábiech všecko dielo,
Verse: 526     jakož, což třěba stravy
Verse: 527     i všeliké úpravy,
Verse: 528     to vše při morském by břěze,
Verse: 529     v korábiech na kotvách věze.
Verse: 530     Král káza kotvy vynieti
Verse: 531     a větrníky všě rozpieti.
Verse: 532     Vztrže sě vietr ovšem časný
Manuscript page: 160ba 
Verse: 533     i by ten den velmi jasný.
Verse: 534     A když pojidú korábi,
Verse: 535     nejeden svú mysl oslabi,
Verse: 536     jenž pro kořist rád jel z domu;
Verse: 537     by bylo lze opět tomu
Verse: 538     doma býti u svých dietek,
Verse: 539     přijal by to za sen světek.
Verse: 540     A třěba jim bieše toho,
Verse: 541     že, kakž jich bě velmi mnoho,
Verse: 542     ze sta jeden se nevrátil,
Verse: 543     a to každý život ztratil.
Verse: 544     Neb zajisté když ot břěhu
Verse: 545     v šíři korábi potahú,
Verse: 546     zprostřěchu hlas až pod zořě,
Verse: 547     snad na své budúcé hoře.
Verse: 548     Člověk vždy na vše séhne,
Verse: 549     dobrého spieše poběhne,
Verse: 550     ve zlém jsa, pak sě nehne.
Verse: 551     Každý, jakož ti sem pravil,
Verse: 552     rád by sě té ceste zbavil
Verse: 553     pro své dietky i rodinu.
Verse: 554     Jediný král v tu hodinu
Verse: 555     tam sě přič obrátil bieše,
Verse: 556     jakž o tom všem nedbajéše,
Verse: 557     kromě jedna žádost jeho:
Verse: 558     poznati nepřietele svého.

Verse: 559     Juž běchu pominuli
Verse: 560     ottad, jakož na moře vzplynuli,
Verse: 561     časi jednoho měsiece
Verse: 562     nebo k tomu málem viece,
Verse: 563     až ten, jenž koráb oprávie,
Verse: 564     sběže, tu řěč králi pravě,
Verse: 565     že již achské země znáti,
Verse: 566     tu, kdež bylo jim přistati.
Verse: 567     By králova radost velé,
Verse: 568     spade u voj to veselé,
Verse: 569     až vypraviti nemohu,
Verse: 570     kakú vzdachu chválu Bohu.
Verse: 571     Tehdyž král v koráby vesla,
Verse: 572     káza všěm přijéti vesla;
Verse: 573     což hnáti vietr nemožéše,
Verse: 574     vesty dopomoci chtieše.
Verse: 575     Ne tak brzo vesl dosěhú,
Verse: 576     až běchu bliz při břěhu;
Verse: 577     by ot břěha pláně taká,
Verse: 578     jakž by mohl dovrci s praka.
Verse: 579     Král sě v svéj radosti vzchopě,
Verse: 580     vzchyti podlé sebe kopie,
Verse: 581     mocí takého vítěze
Verse: 582     vrže, až ustrnu v břězě.
Verse: 583     V tu dobu stachu na měle
Manuscript page: 160bb 
Verse: 584     dvě stě korábóv dospěle,
Verse: 585     jež vši naplněni hojně,
Verse: 586     což která potřěba vojně.
Verse: 587     Tu sě na břěh položichu,
Verse: 588     stanoviště svá rozbichu,
Verse: 589     pokrmiece dosti sebe;
Verse: 590     a jakž sě omrači nebe,
Verse: 591     sotně mohú dočekati,
Verse: 592     kdy by bylo léci spáti.
Verse: 593     Tak běchu trudem hynuli,
Verse: 594     že biechu dlúho u moři pluli;
Verse: 595     nebo když člověk ustane
Verse: 596     a postáti sě dostane,
Verse: 597     dětí ni domu spomene.

Verse: 598     Třetie sieho světa strana
Verse: 599     Azia jest jmenována.
Verse: 600     Tu stranu ot slunce vzchoda
Verse: 601     okceána, moře, voda
Verse: 602     i, otňadže vzchodí zořě,
Verse: 603     obteče Polednie moře.
Verse: 604     Ot nás ji dělí hluboká
Verse: 605     Prosřědnieho moře stoka,
Verse: 606     toho moře, po němž plovú
Verse: 607     pútníci k Božému hrobu.
Verse: 608     Ot pólnoci ji zatieká
Verse: 609     Tanajs, slovutnějšie řěka,
Verse: 610     i jenž Meotides slove,
Verse: 611     ta ji také i oplove.
Verse: 612     To nám lidé vyznávají,
Verse: 613     jiže v tý straně bývají.
Verse: 614     Sú v ní vlasti nejednaké,
Verse: 615     v nichž jest bohatstvo všaké:
Verse: 616     dvakrát léta ktvú osenie,
Verse: 617     jehož v těchto zemiech nenie;
Verse: 618     nic sě v nich nedostává,
Verse: 619     jímž živa člověčé hlava.
Verse: 620     Což kamenie výborného
Verse: 621     nebo zlata přědrahého,
Verse: 622     jež moře neb země plodí,
Verse: 623     to všecko ottad přichodí:
Verse: 624     ryzie zlato z Arabie,
Verse: 625     drahé kamenie z Indie.
Verse: 626     Vše sám sobě člověk draží,
Verse: 627     sám sa nade vše zlato draží,
Verse: 628     však pro ně čest, duši váží.
Verse: 629     To mi také z Písma známo,
Verse: 630     jež bylo v téj straně tamo
Verse: 631     Babylon, město veliké,
Verse: 632     v němž bě bohatstvo všeliké.
Manuscript page: 161aa 
Verse: 633     Tu sě kdas obři sebrali,
Verse: 634     když sú sě potopy báli,
Verse: 635     věži činiti počechu,
Verse: 636     na nížto bydliti chtiechu,
Verse: 637     ač by sě kdy Bóh rozhněval,
Verse: 638     i poslal na svět dřevní přieval,
Verse: 639     jakož to jest byl učinil,
Verse: 640     když proti jmu byl lid zavinil.
Verse: 641     Tu nikomu neotpustil -
Verse: 642     neb vešken svět byl opustil -
Verse: 643     kromě Noe jediného
Verse: 644     a k tomu třem synóm jeho;
Verse: 645     i také jich čtyři ženy,
Verse: 646     ty jsú potopy zbaveny.
Verse: 647     Těch obróv myšlenie divné
Verse: 648     Bohu by velmi protivné;
Verse: 649     o to sě snadno potáza,
Verse: 650     všěm sě jim rozjíti káza,
Verse: 651     dav každému hlahol jiný.
Verse: 652     To sě sta v tu hodinu,
Verse: 653     jež prvé řeč jednu jmiechu,
Verse: 654     druh druhu nerozumiechu.
Verse: 655     Dva a sedmdesát jich bylo,
Verse: 656     tolikéž řěčí přibylo.
Verse: 657     Protož Babylon slove
Verse: 658     proměna řěči obrové.
Verse: 659     Jesti také v téj straně
Verse: 660     všeho světa vniž rozhranie,
Verse: 661     Jerusalem, město dávné,
Verse: 662     pro Boží smrt ovšem slavné.
Verse: 663     Tu pro ny náš Tvořec milý,
Verse: 664     poníživ své svaté síly,
Verse: 665     ráčil za ny smrt podjéti,
Verse: 666     nechtě diáblu moci přieti.
Verse: 667     Ktěl-li bych to vše klásti,
Verse: 668     co v téj straně měst i vlastí,
Verse: 669     dotad ti bych řěč rozvláčil,
Verse: 670     až by sě snad i rozpáčil.
Verse: 671     Protož tu řeči ukráci,
Verse: 672     v své pravenie sě navráci.

Verse: 673     Již by čas protivu zoři,
Verse: 674     když bývá křik ptačí zboří,
Verse: 675     kdažto sě noc se dnem dělí,
Verse: 676     a když slunce na svět spěli.
Verse: 677     Alexander vzveda zraky,
Verse: 678     vezřě na zořě oblaky;
Verse: 679     uzřěv den, jako sě leče,
Verse: 680     vstana, rúče sě obleče.
Verse: 681     Šed i sta na jedný hořě,
Verse: 682     obezřě tu vlast ot mořě;
Verse: 683     potom sě v zemi obráti,
Verse: 684     poče města shledovati;
Manuscript page: 161ab 
Verse: 685     a kam sě koli obrátieše,
Verse: 686     tu na všě strany vidieše,
Verse: 687     kdežto vína, žita ktviechu,
Verse: 688     kdež která loviště biechu.
Verse: 689     Zřěv všady dlí i na přieky,
Verse: 690     uzřě, ande silné řěky,
Verse: 691     z nich teče široce voda
Verse: 692     a mocná v nich ryb obroda.
Verse: 693     Vida to, velmi sě sžáda,
Verse: 694     vzmluvi tak k svým lidem sada:
Verse: 695     "Zřěte na všě strany v pole,
Verse: 696     kaká v těchto zemiech vóle;
Verse: 697     zde královstvo, zde chci jmieti
Verse: 698     a vám chci své země přieti!"
Verse: 699     Řka tak, nic neottěže,
Verse: 700     da, ktož co dóstojen bieše.
Verse: 701     V tom sě nic byl nerozpáčil,
Verse: 702     vniž by vesvět byl podtlačil.
Verse: 703     To sděv, káza vojem vstáti,
Verse: 704     do Cilicie sě bráti.
Verse: 705     Posla k městóm i na hrady
Verse: 706     a k tvrzem zde i onady;
Verse: 707     a jakž ho náhle zvěděchu,
Verse: 708     tak jej s milostí přijechu.
Verse: 709     Tehdy sě v tu vlast uvieže,
Verse: 710     hlúbe tam přědce potěže.
Verse: 711     Uda sě jmu jeti tady,
Verse: 712     kdežto sú trojské ohrady,
Verse: 713     ještě jedinké znamenie
Verse: 714     tu, kdežto leží kamenie.
Verse: 715     Nýnie-li tě lén slyšeti,
Verse: 716     a ti budu vyprávěti,
Verse: 717     proč sě mu rušenie stalo,
Verse: 718     pročti se je to vše dálo.

Verse: 719     Byl jest Paris, kněžic v Troji,
Verse: 720     vzchován ve čsti, u pokoji,
Verse: 721     jehož otčík i matka
Verse: 722     pro lásku svého děťátka
Verse: 723     tak běchu míle vzchovali,
Verse: 724     jakž mu vóli ve všem dali.
Verse: 725     Jmějéše to knieže k lovu
Verse: 726     mimo všecko mysl hotovu.
Verse: 727     Sta sě to časa jednoho,
Verse: 728     když jezdi v lese mnoho,
Verse: 729     až sě ot lovcóv zblúdi
Verse: 730     a kóň sě mu velmi ztrudi;
Verse: 731     přiboda sě s cěsty v púšči
Verse: 732     pod krásný buk v jednu húšti,
Verse: 733     vzvrha na suk uzdu s koně,
Verse: 734     poče spáti, dřěvu sě kloně.
Verse: 735     Zdieše sě jemu v téj hodině,
Verse: 736     uzřě ve sně tři bohyně:
Verse: 737     jednu, jenž vládne milostí,
Manuscript page: 161ba 
Verse: 738     druhú, jenž vládne múdrostí
Verse: 739     i seho světa udatstvem,
Verse: 740     třetí, jenž vládne bohatstvem.
Verse: 741     A ty zlaté jablko jmiechu,
Verse: 742     o něžto sě velmi přiechu;
Verse: 743     nebo bieše na něm pisáno:
Verse: 744     "Která kraššie, téj bude dáno."
Verse: 745     Vzvolichu ho súdcí sobě,
Verse: 746     řkúc: "Dáváme tu moc tobě,
Verse: 747     ať sě nepřem déle o to,
Verse: 748     daj, který chceš, jablko toto;
Verse: 749     a nad čím nás která móže,
Verse: 750     toho tobě vždy pomóže."
Verse: 751     Tehdy sě sta v tu dobu,
Verse: 752     on poče sě raditi sám s sobú,
Verse: 753     vece: "Co sě nedostává
Verse: 754     mně podlé kniežecieho práva?
Verse: 755     Mám přieliš mnoho bohatstva
Verse: 756     a také se jmám podlé udatstva,
Verse: 757     podlé jiných smysla dosti:
Verse: 758     což viec třěba múdrosti?
Verse: 759     V štěstí také mám vóli časnú,
Verse: 760     bych jedno jměl ženu krásnú!"
Verse: 761     Řka tak, téj jablka dohodi,
Verse: 762     jež nad milostí vévodí.
Verse: 763     A jakž brzo je rozsúdi,
Verse: 764     vztrhna sě vietr, jej ubudi,
Verse: 765     proňž musi pryč ottad jeti,
Verse: 766     jmaje tu věc na paměti,
Verse: 767     kak by sě mu to dostalo,
Verse: 768     ježto sě jmu ve sně dálo.
Verse: 769     Tehdy mu na mysl tanu,
Verse: 770     na jednu věc rozpomanu,
Verse: 771     z niež mieše sličnú příčinu,
Verse: 772     proti Řěkóm zjevnú vinu.

Verse: 773     Stala sě jest byla kdasi
Verse: 774     škoda Troji v dávné časy.
Verse: 775     Herkules byl kněžic řěcký,
Verse: 776     v udatstvě vybraný, dětský;
Verse: 777     ten byl Troji prvnie bieda:
Verse: 778     pobil Parisova děda,
Verse: 779     k tomu zabil jemu dva stříce,
Verse: 780     pro něž leží Troje nicě;
Verse: 781     a vzal mu byl v též časy
Verse: 782     tetku ovšem divné krásy,
Verse: 783     Esionie, čstnú děvici.
Verse: 784     Tu dal jednomu kniežeti,
Verse: 785     Telamonu, jenž s ní knězě
Verse: 786     doby, Ajaka vítěze.
Verse: 787     To jest byla vina troje,
Verse: 788     pro niž Paris, knieže zTroje
Manuscript page: 161bb 
Verse: 789     proti Řekóm srdcem stonal,
Verse: 790     až jest to i dokonal,
Verse: 791     jakož je jim unesl ženu
Verse: 792     najkrašší v světě, Helenu,
Verse: 793     pro niž sě jest stala vojna
Verse: 794     Řěkóm s Trojí nepokojná.
Verse: 795     Jsú přěd ní deset let stáli,
Verse: 796     tu vítězi vojevali.
Verse: 797     Nejeden toho zlým užil,
Verse: 798     jenž tu svój živótek složil,
Verse: 799     těch vítězóv s obú stranú,
Verse: 800     na něž když sě rozpomanu,
Verse: 801     až mi sě v srdci zavine.
Verse: 802     Pro tak malú věc jediné
Verse: 803     plakala nejedna matka,
Verse: 804     zbyvši tu svého děťátka;
Verse: 805     lkalo srdcem mnohé družě,
Verse: 806     zbyv svého milého mužě.
Verse: 807     Ach, srdce člověčé bludné,
Verse: 808     ach, zamyšlenie neklidné,
Verse: 809     jež pro jednu ženu -
Verse: 810     jměla krásu přěmnoženú -
Verse: 811     vešken sě svět byl zbudil,
Verse: 812     deset let sě vojnú trudil,
Verse: 813     až v jedenácté léto -
Verse: 814     kak mi zpomanúti zle to! -
Verse: 815     čstné město Troje dobyto.
Verse: 816     Tu bez čísla lidí zbito,
Verse: 817     jakož řiedký kto hostaven,
Verse: 818     starý i mladý života zbaven,
Verse: 819     naposled město sežženo.
Verse: 820     Řiedko jest kdy pochváleno:
Verse: 821     bez trávy lúka sečená,
Verse: 822     bez příslovie krásná žena.
Verse: 823     To také písmo vykládá,
Verse: 824     ž' toho města čstná ohrada
Verse: 825     deset let plně hořala.
Verse: 826     Škoda jest takého diela!
Verse: 827     Tak sě jest stalo rušenie.
Verse: 828     Již sě vráci v své pravenie.

Verse: 829     Jakož napřěd pravi,
Verse: 830     Alexander tu sě stavi.
Verse: 831     V tu dobu jenž s ním tu biechu,
Verse: 832     takú záhubu uzřěchu;
Verse: 833     neby jeden tu nepyče
Verse: 834     a žalostí lomě ruce.
Verse: 835     Vidúc na vítěžských roviech
Verse: 836     o jich skutcéch, o jich sloviech
Verse: 837     kdes na kameni vyryto,
Verse: 838     kdež všemu světu neskryto,
Verse: 839     řekú: "Dojdem též strasti;
Verse: 840     vešli smy v neznámé vlasti,
Manuscript page: 162aa 
Verse: 841     z nich sě viec nevypravíme,
Verse: 842     až sě života zbavíme."
Verse: 843     Král uslyšav řěč svých lidí,
Verse: 844     vece: "Proč váš smysl v tom blúdí?
Verse: 845     Nikdy nenie čsti dóstojen,
Verse: 846     kto ce býti vždy pokojen.
Verse: 847     Doňadž koně nepokuši,
Verse: 848     péči vždy naň jmieti muši;
Verse: 849     ten sě takéž skazí stáním;
Verse: 850     jakož častým osedláním.
Verse: 851     Takéž jest každý člověk,
Verse: 852     má-li pokojný tento věk;
Verse: 853     pokoju sě tak obloží,
Verse: 854     až snad v lenosti umoří.
Verse: 855     Protož mé srdce tam spěje,
Verse: 856     kdež mi sě, bohdá, čest zděje.

Verse: 857     Jedno chcete-li pohověti,
Verse: 858     chci vám něčso pověděti,
Verse: 859     pro něž jmám všicku náději,
Verse: 860     že tam k nepřieteli spěji.
Verse: 861     Kdaž mi mój otčík pohynu,
Verse: 862     zdě mi sě v nocní hodinu;
Verse: 863     mysléch leže sám jediný -
Verse: 864     ničijéše nikte jiný -
Verse: 865     co by mi bylo sobě zdieti,
Verse: 866     nevědiech sě co přijéti:
Verse: 867     vrahom-li sě otpierati,
Verse: 868     čili tak v porobě státi.
Verse: 869     Tak mi myslce v obém stáše.
Verse: 870     Ktož tu biechu, každý spáše.
Verse: 871     Mysléch jakžto pták některý,
Verse: 872     jenž sobě nedojme viery,
Verse: 873     kdyžto sobě ptá pokoje,
Verse: 874     kde by choval dietky svoje,
Verse: 875     nesměje lap hniezda sklásti,
Verse: 876     boje sě všeliké nápasti,
Verse: 877     aby hniezda vietr neobořil,
Verse: 878     neb sě had k dětem nevznořil,
Verse: 879     letě dlúho v lesi, v poli,
Verse: 880     až snad někde miesto zvolí.
Verse: 881     Tak mi sě uda uzřieti,
Verse: 882     ande sě tako prosvieti,
Verse: 883     jakžto když bude z hromu blesk,
Verse: 884     pro něž sobě tak velmi stesk,
Verse: 885     až zapomanuch sám sebe;
Verse: 886     i vezřěch, naliti z nebe
Verse: 887     jeden krásný člověk sstúpi,
Verse: 888     jenž ke mně bliz přistúpi;
Verse: 889     všěcka na něm čstnost bieše,
Verse: 890     a tak divné rúcho jmieše,
Verse: 891     jakž mi sě nezdá nikake,
Verse: 892     by kdy člověk vídal také.
Verse: 893     To sem tak vid̕al právě,
Verse: 894     jež jmieše na svý hlavě
Verse: 895     korunu z zlata světlého
Manuscript page: 162ab 
Verse: 896     a z kamenie přědrahého.
Verse: 897     Nemoh jmu jmene zvěděti,
Verse: 898     jedno to mohu spomněti:
Verse: 899     cos mu bě na čele psáno,
Verse: 900     jež mi věděti nedáno.
Verse: 901     Když ho chtiech potázati,
Verse: 902     on prvé svú řěč uchváti:
Verse: 903     ,Vynid̕,' vece, ,z kraje svého,
Verse: 904     podámť vši čest světa seho,
Verse: 905     a kdež mě uzříš potom,
Verse: 906     nemysl zlého lidu o tom.'
Verse: 907     Tehdy jak brzo to povědě,
Verse: 908     kam sě podě, živ nevědě;
Verse: 909     ale jakž sě přič obráti,
Verse: 910     všě sě ta světlost zatrati.
Verse: 911     V tomž tvrda jest má náděje,
Verse: 912     což jest mluvil, že mi sě zděje."
Verse: 913     To sě v krátce všecko zlíči,
Verse: 914     ta řěč, již jim král vylíči,
Verse: 915     že, když sě uda jemu
Verse: 916     přijeti k Jeruzalemu,
Verse: 917     tu jej ten potka tělestně,
Verse: 918     jehož bieše vid̕al ve sně,
Verse: 919     s takým znamením velikým,
Verse: 920     s židovským zástupem všelikým;
Verse: 921     a jakož jej náhle potka,
Verse: 922     pade přěd ním velmi zkrotka.
Verse: 923     Tomu sě diviti jechu
Verse: 924     ti všickni, jenž s ním biechu.
Verse: 925     A když mu tu čest pokáza,
Verse: 926     vojem do stanóv rozkáza.
Verse: 927     Šed do města s málem lidí,
Verse: 928     milostivě sě poklidi,
Verse: 929     i jakž jej ten muž nauči,
Verse: 930     tak sě tu Bohu poruči.
Verse: 931     Dav pravé přiezni stvrzenie,
Verse: 932     vzem s milostí otpuštěnie,
Verse: 933     káza vojem ottad vstáti,
Verse: 934     chtě sě k nepřátelóm bráti.

Verse: 935     Již byl vtáhl daleko v zemi
Verse: 936     proti nepřieteli svému
Verse: 937     Macedo, ten opravitel
Verse: 938     i své vlasti obranitel.
Verse: 939     A když příde pověst ta
Verse: 940     v perské hrady i u města,
Verse: 941     tehdy z těch okolních tvrzí
Verse: 942     potočichu posel brzý,
Verse: 943     aby sě král Darius střěhl,
Verse: 944     že jeho nepřietel přitiehl.
Verse: 945     A když s tiem posel přiteče,
Verse: 946     Darius sě velmi leče.
Verse: 947     Kak by mnoho příčinnějí,
Verse: 948     pokladem, lidmi silněji -
Verse: 949     neb jmieše královstvo dvoje,
Verse: 950     z nich nadeň mohl jmieti voje -
Manuscript page: 162ba 
Verse: 951     ale že vždy byl pokojen,
Verse: 952     že nedbal i jedněch vojen,
Verse: 953     tiem proti mu bieše mdlejí,
Verse: 954     jímž by mohl býti silněji,
Verse: 955     ač by byl srdce toho,
Verse: 956     k němuž jmějéše lidí mnoho.
Verse: 957     Však nechtě, by sě kto domněl,
Verse: 958     by v čem své moci zapomněl,
Verse: 959     káza sě všěm hotovati,
Verse: 960     chtě nepřátely potkati.
Verse: 961     A jakž brzo provolachu,
Verse: 962     tak všickni na vojnu vstachu.

Verse: 963     Zatiem sě také potáza,
Verse: 964     Alexandru list rozkáza,

Verse: 965     řka: "Král Darius, král nad králi,
Verse: 966     jehož sě moci vše nevzdálí,
Verse: 967     Alexandru, sluzě svému,
Verse: 968     dietěti obak čstnému,
Verse: 969     spoviedaju milost svoji,
Verse: 970     ke čsti radě i pokoji.
Verse: 971     Vědě, že jsi po letech mladý,
Verse: 972     proněž ještě nejmáš rady,
Verse: 973     češeš jablka nedospělá,
Verse: 974     varuj se takého diela!
Verse: 975     Kdež ovoce nedospělo,
Verse: 976     češeš-li to, tratíš dieto.
Verse: 977     Poddals sě v vojenské bydlo,
Verse: 978     chovaj se, byť neostydlo!
Verse: 979     Ale na jakéž si době,
Verse: 980     jež slušie, poslal sem tobě:
Verse: 981     uzdu, měšec, mieč okrúhlý,
Verse: 982     jež obrovnán na všě úhly,
Verse: 983     ten sě tvým letóm podobá.
Verse: 984     Pakli která tvá chudoba,
Verse: 985     měšce sě jedno dotiežeš,
Verse: 986     až s potřěbu vyviežeš.
Verse: 987     A snad si sě tako splašil,
Verse: 988     mníš, by tě nikte neustrašil:
Verse: 989     uzdy sě na to dotieže,
Verse: 990     vniž plachý kóň, tak tě svieže."

Verse: 991     Alexander listy přěčta,
Verse: 992     uslyšav, kaká jest řeč ta,
Verse: 993     vece: "Lépe rozuměji,
Verse: 994     kak sě ti daři vypravují,
Verse: 995     tento se mieč na to maje,
Verse: 996     jenž okrúhlý na všě kraje,
Verse: 997     stojíte všickni vidúce,
Manuscript page: 162bb 
Verse: 998     že jej drži tvrdě v ruce,
Verse: 999     takéž to vězte právě,
Verse: 1000     že již veš svět jmám v svéj opravě.
Verse: 1001     Tento měšec to vykládá,
Verse: 1002     že, což váš král má poklada,
Verse: 1003     skrze ten móžte věděti,
Verse: 1004     že to všecko budu jmieti.
Verse: 1005     Uzda mi sě hodí k tomu,
Verse: 1006     když juž sadu v jeho domu,
Verse: 1007     všecko, což jmá, sě rozplení
Verse: 1008     a jej svieži vniž vól léní."
Verse: 1009     Rozkázav poslóm ta slova,
Verse: 1010     da jim listy k tomu znova,
Verse: 1011     potom daři i každého
Verse: 1012     podlé práva králevského.
Verse: 1013     Vzemše posli listy jeho,
Verse: 1014     nesú je přěd krále svého.
Verse: 1015     Přěčta listy král pohanský,
Verse: 1016     jež mu bě poslal král řěčský,
Verse: 1017     poče sě tomu diviti,
Verse: 1018     že směl kdy to pověděti
Verse: 1019     a řka: "Jmám svět v svéj poruce,
Verse: 1020     jakž ten mieč drži v ruce."
Verse: 1021     Podivi sě také tomu,
Verse: 1022     že řekl: "Sadu v jeho domu,
Verse: 1023     vládna všěmi městy, hrady
Verse: 1024     v jeho zemi zde i onady."
Verse: 1025     Svým řitieřóm to rozprávě,
Verse: 1026     svú korunu na sě vstavě:
Verse: 1027     "Však já sem," vece, "král nad králi,
Verse: 1028     mne sě po všem světu báli
Verse: 1029     vši králové i kniežata,
Verse: 1030     dávajíce dan ot zlata.
Verse: 1031     Kak mu móže to přijíti,
Verse: 1032     by mohl v takú čest kdy vníti,
Verse: 1033     jakž by objal mé králevstvo?
Verse: 1034     Vizte, kaké psal bláznovstvo!"
Verse: 1035     Řka to, káza poslóm siesti,
Verse: 1036     uzel máku jemu nésti

Verse: 1037     a řka: "Věz to, pyšné robě,
Verse: 1038     posielaji ten mák tobě,
Verse: 1039     aby věděl, co jmám moci
Verse: 1040     vlastních lidí, bez pomoci.
Verse: 1041     Tu jest ovšem máku mnoho,
Verse: 1042     ty nemóžeš čísti toho;
Verse: 1043     tolikéž jmám já vojí,
Verse: 1044     všudy lid sě vniž roj brojí
Verse: 1045     okolo mne za tři míle;
Manuscript page: 163aa 
Verse: 1046     nýnie čísla téj všiej síle.
Verse: 1047     Tisíc na jednoho tvého
Verse: 1048     jmám rytieřstva výborného.
Verse: 1049     Kako chceš boj se mnú vzéti,
Verse: 1050     nemoha té moci jmieti?
Verse: 1051     Raziť, by sě mně pokořě
Verse: 1052     bral sě zasě přič za moře,
Verse: 1053     ač zbýti chceš zde hořě;
Verse: 1054     chtě královstva zde dobyti,
Verse: 1055     móžeš tam svého zbýti."

Verse: 1056     Alexander tu řěč slyšě -
Verse: 1057     ande posel mluví tišě -
Verse: 1058     káza uzel rozvázati
Verse: 1059     i poče ten mák zobati
Verse: 1060     a svým Řěkóm udávati.
Verse: 1061     Každý jeho hrst nachváti.
Verse: 1062     "Zobte," vece, "moji Řěci,
Verse: 1063     ci vem něčso dobrého řieci,
Verse: 1064     z něhož vám bude všěm radost
Verse: 1065     a pohanóm v srdci žalost.
Verse: 1066     Tento mák to znamenává,
Verse: 1067     že nám Bóh je všě poddává.
Verse: 1068     Jelikož ho zrn zzobete,
Verse: 1069     když u boji juž budete,
Verse: 1070     tolikéž pohan pobijete,
Verse: 1071     v tom sě vám nic nepoměte.
Verse: 1072     Jakož ten mák zuby zetřem,
Verse: 1073     tak zástupy jich všě potřem."
Verse: 1074     Potom poslóm těm povědě:
Verse: 1075     "To jáz jistě," vece, "vědě,
Verse: 1076     že mnoho lida jest při králi;
Verse: 1077     ale to já velmi chváli,
Verse: 1078     že tak měkké lidi vodí;
Verse: 1079     úfaji u Bóh, že mi neuškodí.
Verse: 1080     Jakžto ten mák Řěci zobí,
Verse: 1081     tak vašeho krále pobí."
Verse: 1082     Řka to, káza poslóm vstáti
Verse: 1083     a pepřě jim uzlík dáti,
Verse: 1084     aby nesli králi svému,
Verse: 1085     zpoviedaje tu řěč jemu
Verse: 1086     řka: "Poslals mi máku mieru
Verse: 1087     a pravě to na vši vieru,
Verse: 1088     že tolikéž jmáš svých lidí;
Verse: 1089     však o tobě zle sě klidí.
Verse: 1090     Ač jich s tobú jest přěmnoho,
Verse: 1091     což jest obak do toho,
Verse: 1092     kdaž jsú měkci vniž mák zralý,
Verse: 1093     v nichž jmáš v boji statek malý?
Verse: 1094     Poviz rúče uzla mého:
Verse: 1095     s čímť jest tvrzí máku tvého?
Manuscript page: 163ab 
Verse: 1096     A taká jde hořkost z něho,
Verse: 1097     v němž by bylo něčso zlého !
Verse: 1098     Těch jest zrnec velmi málo,
Verse: 1099     však by o život tobě stálo,
Verse: 1100     nemohl by jich všěch zzobati.
Verse: 1101     Skrzě to rač znamenati:
Verse: 1102     málo lidí jmám při sobě,
Verse: 1103     budúť v boji horci tobě!"

Verse: 1104     V tu dobu Darius stáše,
Verse: 1105     kdež svých lidí moc sbieráše;
Verse: 1106     a když již sebra voje,
Verse: 1107     chtě zvěděti, lida co je,
Verse: 1108     spudi všě v jednu ohradu,
Verse: 1109     jakžto pastýř činí stádu;
Verse: 1110     čite z jitra až do noci,
Verse: 1111     však nezvědě všie své moci.
Verse: 1112     Tak některá domovnice
Verse: 1113     z jitra přečte své ovčice,
Verse: 1114     aby pastýř též přihnal
Verse: 1115     ovčice, jež v stádo vyhnal;
Verse: 1116     ale mnohá, ne všě přídú
Verse: 1117     ovčice, jež v stádo výdú:
Verse: 1118     některá snad s skály spadne
Verse: 1119     a některú vlk popadne.
Verse: 1120     Takéž sě těm lidem dosta,
Verse: 1121     řiedký opět domóv postá.
Verse: 1122     Zatiem vybera lehčejších
Verse: 1123     lidí na koních rúčejších
Verse: 1124     šestdesát tisícév poně,
Verse: 1125     s nimiž posla své podkonie,
Verse: 1126     čstného rytieře Menona,
Verse: 1127     jenž svú jézdu zle dokona.
Verse: 1128     Ten to rozkázanie jmieše,
Verse: 1129     že mu slédati voj bieše,
Verse: 1130     kde by sě sebrali Řěci,
Verse: 1131     proti jim jemu bieše léci.
Verse: 1132     Král Macedo, když to vzvědě,
Verse: 1133     své lidi k boji pořiedě -
Verse: 1134     jež uvěřiti protivno
Verse: 1135     i také zajisté divno,
Verse: 1136     že tak maje lidí málo,
Verse: 1137     avšak sě mu to dostalo,
Verse: 1138     jež pobi ty všě voje,
Verse: 1139     jakož brzo došel boje,
Verse: 1140     tak jakž, což nepřátel bylo,
Verse: 1141     nic nebo velmi málo zbylo.
Verse: 1142     A když ten boj održě,
Verse: 1143     vojnu ottad náhle vrže.
Verse: 1144     Kakž byl ustal, všakž nepřěsta,
Verse: 1145     hnav, doby jednoho města,
Manuscript page: 163ba 
Verse: 1146     jež Sardis i dnes slove.
Verse: 1147     To s jedné strany oplove
Verse: 1148     Sagarius, silná řěka,
Verse: 1149     s druhé sě s ní moře stieká.
Verse: 1150     A tu biechu kola dávná,
Verse: 1151     tak chytrá i tak úpravná,
Verse: 1152     jakž jich nikte nemožéše
Verse: 1153     rozebrati ni umieše.
Verse: 1154     V tom ti lidé miechu vieru,
Verse: 1155     ktož by poznal jich rozměru,
Verse: 1156     že té země králem bude
Verse: 1157     i to, což chtě, to dobude.
Verse: 1158     Ta byl ustavil král Mida.
Verse: 1159     Tehdy Alexander vnida,
Verse: 1160     ohledav kola i vzdviže,
Verse: 1161     vzpodejma i pusti níže;
Verse: 1162     točiv jimi sěm i tamo:
Verse: 1163     "Nic mi," vece, "jest v nich známo;
Verse: 1164     co věčého třěba trudu?
Verse: 1165     Jakž mohu, tak jich dobudu!"
Verse: 1166     Výma meč, počen ot vrchu,
Verse: 1167     roztě kola, až všě prchú.
Verse: 1168     A když tu vši věc poklidi,
Verse: 1169     posla ottad v jézdu lidi,
Verse: 1170     aby všickni v tu vlast vehnali,
Verse: 1171     měst i hradóv dobývali.
Verse: 1172     Sta sě to na krátké roky,
Verse: 1173     podbichu všě Kapadoky
Verse: 1174     a jednu zemití Lydu.
Verse: 1175     Ottad když zasě přijidú
Verse: 1176     do Tyře, kdež král bieše,
Verse: 1177     kdež jich čekaje ležéše,
Verse: 1178     přečekav tu noc jedinú,
Verse: 1179     a jakž brzo ta noc minu
Verse: 1180     a den sě na svět pokáza,
Verse: 1181     tak vojem vstáti káza.
Verse: 1182     Dosti divno, že to mohl zdieti,
Verse: 1183     hna toho dne mil třidceti,
Verse: 1184     k nepřieteli pospiechaje,
Verse: 1185     vždy sě toho domnievaje,
Verse: 1186     zda by, to Darius zvěda,
Verse: 1187     potkal jej v horách, přědjeda.

Verse: 1188     Jest tu bliz Eufrates řěka,
Verse: 1189     jež, slyši, z ráje vytieká,
Verse: 1190     u niež král Darius voje
Verse: 1191     sebra na své bezpokojé.
Verse: 1192     Vzvěděv, že ten bliz přitahá,
Verse: 1193     jenž na jeho vši čest sahá,
Manuscript page: 163bb 
Verse: 1194     hnu sě s vojmi s toho miesta,
Verse: 1195     kadyž mu upřiemná cěsta
Verse: 1196     proti Alexandru jíti.
Verse: 1197     Byl sě událo tu býti,
Verse: 1198     co by tu uslyšal hrózy,
Verse: 1199     když sě hnuchu ottud vozi!
Verse: 1200     A to by také uslyšal:
Verse: 1201     z šalmějí, z bubnóv hrozný šal.
Verse: 1202     A nejeden tu komoň hrzal,
Verse: 1203     svú podkovú cest potvŕzal,
Verse: 1204     když sě vznímal, lomě zuby.
Verse: 1205     Nejedny zubrově trúby
Verse: 1206     v skalách své prostřěly hlasy,
Verse: 1207     jakž sě zdáše, by v ty časy
Verse: 1208     všěcky sě skály bořily.
Verse: 1209     Taký běchu křik stvořily,
Verse: 1210     taký dieše vzuk pod zořě,
Verse: 1211     vniž by sě třásl svět i moře.
Verse: 1212     Tak sě bě vypravil hrdě,
Verse: 1213     vší věcí silně i tvrdě.
Verse: 1214     Před zástupem právě v čele,
Verse: 1215     jenž pohanská viera velé,
Verse: 1216     táhniechu vóz osm koní,
Verse: 1217     a ti biechu všickni broni.
Verse: 1218     Na tom voze zlatá škříně,
Verse: 1219     v niež ležéše jich svacině.
Verse: 1220     S obú stranú toho voza,
Verse: 1221     kdež jich viera i všě hróza,
Verse: 1222     jedieše dvanádcet muží,
Verse: 1223     jich každý téj škříni slúží,
Verse: 1224     a každý jmaje řeč jinú,
Verse: 1225     rúcho rozličného činu.
Verse: 1226     Pohanstvo tak za to jmají,
Verse: 1227     že ti lidé neumierají,
Verse: 1228     řkúc: "Sú na věky živi,"
Verse: 1229     avšak jsú v téj vieřě křivi;
Verse: 1230     neb řěky, moře, vše splyne,
Verse: 1231     což na světě, všecko mine
Verse: 1232     kromě slov Božích jediné.
Verse: 1233     Za tím vozem bliz jediechu,
Verse: 1234     jež rodina králi biechu,
Verse: 1235     dvadceti tisícóv vplně
Verse: 1236     a všitci v hedvábný vlně
Verse: 1237     biechu i přědrahém rúšě,
Verse: 1238     jakž hrabiem, kniežatóm slušie.
Verse: 1239     Ti všickni biechu na přědku.
Verse: 1240     Sám král jedieše v prosřědku,
Verse: 1241     jenž pro veliké bohatstvo,
Verse: 1242     pro rozkoš i pro ozračstvo
Verse: 1243     na zlatém voze jedieše,
Verse: 1244     a ten pro blesk vešken hořieše.
Manuscript page: 164aa 
Verse: 1245     Nad vozem pro letní zparu
Verse: 1246     proti slunečnému varu
Verse: 1247     orlice bě pověšena,
Verse: 1248     jež bieše chytře vymyšlena,
Verse: 1249     aby pod ní horkost stydla.
Verse: 1250     Ta jmějéše zlatá křídla.
Verse: 1251     Podlé voza jenž biechu,
Verse: 1252     jež sě vdy krále držéchu,
Verse: 1253     jeho bližšie přirozenie
Verse: 1254     královského pokolenie,
Verse: 1255     dvě stě jinochóv výbornějších,
Verse: 1256     svúšlechtú přirozenějších.
Verse: 1257     Málo dále pak přěd těmi
Verse: 1258     královskými jinošemi
Verse: 1259     deset tisícév vzástupě,
Verse: 1260     jež diechu vši v jednom slúpě.
Verse: 1261     To vše výborní rytieři,
Verse: 1262     těch komonstvo pod kropieři,
Verse: 1263     ratiště jich postřiebřena
Verse: 1264     a kopie všě pozlacena.
Verse: 1265     Ješčež kromě toho všeho
Verse: 1266     jmějieše lida pěšieho
Verse: 1267     dvakrát tisícév třidceti;
Verse: 1268     ti běchu na to pojeti,
Verse: 1269     aby pro těch lidí hrózu
Verse: 1270     neprotřěl sě nikte k vozu.
Verse: 1271     Bě obyčej časa toho,
Verse: 1272     jakože doma nikoho
Verse: 1273     své čeledi neostavili,
Verse: 1274     ženy, děti, všě pojeli.
Verse: 1275     A bieše král vzal v tu dobu
Verse: 1276     matku, ženu, děti s sobú,
Verse: 1277     a coť mzhóv patset možéchu,
Verse: 1278     to s ním poklada nesiechu.
Verse: 1279     Za tiem lehčejší lid příde,
Verse: 1280     jenž množstvem z čísla vynide.

Verse: 1281     Juž bliz sebe stáchu dvoje,
Verse: 1282     řěčské i pohanské voje,
Verse: 1283     čekajúce s obú stranú
Verse: 1284     druhého dne světlost ranú;
Verse: 1285     neb jim bě věděti dáno,
Verse: 1286     že jakž jutřě bude ráno,
Verse: 1287     kda sě slunce prosvietí,
Verse: 1288     tu sě spolu vojem sníti
Verse: 1289     i dojíti bylo boje.
Verse: 1290     Tehdy král Darius stoje,
Verse: 1291     k svým vojem při jedný hoře
Verse: 1292     mluví u velí pokořě,
Manuscript page: 164ab 
Verse: 1293     jakž, ktož tu bieše, taký -
Verse: 1294     leč bohatý, chudý - všaký
Verse: 1295     jeho řěč pokornú slyšě -
Verse: 1296     an k ním mluvi velmi tišě -
Verse: 1297     neby tak srdce tvrdého,
Verse: 1298     by nepolitoval jeho.
Verse: 1299     "Slyšte," vece, "čstní otčíci,
Verse: 1300     všie šlechty přědší dědici!
Verse: 1301     Každý vás svú šlechtu vzvěda,
Verse: 1302     vzpoměň sě na svého děda,
Verse: 1303     z kakéhos pošel poroda.
Verse: 1304     Nenie tak tvrda příhoda,
Verse: 1305     by té nemohl podržeti,
Verse: 1306     chceš-li svú šlechtu pomnieti
Verse: 1307     kak jest spáčiti dóstojna,
Verse: 1308     jež sě nynie děje vojna,
Verse: 1309     kdežto jest sluha vz hospodu,
Verse: 1310     vniž mladý zvěř plove vz vodu,
Verse: 1311     neb i posléz vezme škodu.
Verse: 1312     Takéž to bláznivé robě,
Verse: 1313     jež mě vzbuzuje proti sobě,
Verse: 1314     na něhož nalehu tako,
Verse: 1315     jakž mne nezbude nikako.
Verse: 1316     Co je vzpáchal, sami vizte,
Verse: 1317     jež protivno jest zajisté;
Verse: 1318     i vás každý div sě tomu,
Verse: 1319     když sě kto přiečí komu,
Verse: 1320     jehož sú sě mocní králi
Verse: 1321     i mocná kniežata báli.
Verse: 1322     Vzpoměňtež, že ste svobodni,
Verse: 1323     a tito hostie nehodní,
Verse: 1324     již sú porobeni vámi.
Verse: 1325     Pomyslite na to sami
Verse: 1326     pro svú čest i také pro mě:
Verse: 1327     ač ny svú mocí polomie,
Verse: 1328     čest i zbožie potratíme,
Verse: 1329     jakž sě viec neopravíme.
Verse: 1330     V vieřě sobě všitci sstojte
Verse: 1331     i mému sě snu okojte;
Verse: 1332     nebo sě ten, ač Bóh ráčí,
Verse: 1333     po méj čsti na jevě zračí.
Verse: 1334     Vidiech ve sně řěčské stany,
Verse: 1335     jež sú nám, bohdá, poddány,
Verse: 1336     ande po nich oheň taký
Verse: 1337     ot země až pod oblaky;
Verse: 1338     a jich král stáše přěde mnú,
Verse: 1339     chtě cosi mluviti se mnú,
Verse: 1340     a na něm zlaté okovy
Verse: 1341     a pláš aksamita nový;
Verse: 1342     i postá přěde mnú málo.
Manuscript page: 164ba 
Verse: 1343     Toť mi sě jest ve sně zdálo.
Verse: 1344     Ještě viec Iepšieho vědě,
Verse: 1345     ježto vám potom povědě."
Verse: 1346     On tak ještě stoje mluví,
Verse: 1347     až přiteče z řěckých vojí
Verse: 1348     posel, pravě ty noviny,
Verse: 1349     že jíž řěčské hrdiny
Verse: 1350     s svým králem i s svú vší mocí
Verse: 1351     za sě běžie i dnem i nocí
Verse: 1352     kromě cesty v hory, skály.
Verse: 1353     By křik u vojech nemalý,
Verse: 1354     ande sě všickni veselé
Verse: 1355     a koně přidati velé.
Verse: 1356     A jakž jim koní přidachu
Verse: 1357     a přěs řěku sě přěbrachu,
Verse: 1358     kromě rozmyšlenie všeho,
Verse: 1359     netbajíc na králi svého,
Verse: 1360     což mohú vybósti z koní,
Verse: 1361     to bez cesty každý honí,
Verse: 1362     chtě po nich prvé utéci,
Verse: 1363     mniece, by běželi Řěci.
Verse: 1364     Kam tvá, králi, moc pospicchá,
Verse: 1365     kdež ti nebude do smiecha?
Verse: 1366     Kam tak nevěhlasně běžíš?
Verse: 1367     Kamo takú zbroji stěžíš?
Verse: 1368     Za mníš, by tam utěžal?
Verse: 1369     Za mníš, že by přěd tobú běžal,
Verse: 1370     jehož jest jediná péče,
Verse: 1371     by ty nezbyl jeho meče?

Verse: 1372     Juž bliz Saracéni biechu
Verse: 1373     k městu, jemuž Iskon diechu,
Verse: 1374     v němž král řěčský tehdy bieše,
Verse: 1375     kdež s svými vojny ležéše.
Verse: 1376     Tehdy řěčská strážě pozna,
Verse: 1377     že pohanstva zbroje hrozna.
Verse: 1378     A snadno bieše poznati,
Verse: 1379     komuž bylo na to ptáti;
Verse: 1380     neb jich bě mnoho bez čísla,
Verse: 1381     každý žena bez rozmysla;
Verse: 1382     a kadyž koli hnáchu,
Verse: 1383     jakžto mhla bieše ot prachu.
Verse: 1384     Sehna jezdec, strážě náhlý,
Verse: 1385     pravě, že pohani přitáhli.
Verse: 1386     Tu křik sprostřěchu veliký,
Verse: 1387     odění chce rád všeliký;
Verse: 1388     a jakž který panošě slove,
Verse: 1389     tak toho pán jeho zove:
Verse: 1390     on Radvana, sen Mladotu
Verse: 1391     a sen Jana, on Radotu.
Verse: 1392     On spalnieř juž na sě vleče
Verse: 1393     a sen potřěbuje meče;
Manuscript page: 164bb 
Verse: 1394     na nom již železa brnie
Verse: 1395     a sen tepruv vsýpá brně;
Verse: 1396     některý již vzpíná pláty
Verse: 1397     a sen juž drží štít zlatý;
Verse: 1398     onen juž sedí na koni
Verse: 1399     a sen dospěv, oř juž prohoní.
Verse: 1400     Druh druhu koně přidává
Verse: 1401     podlé vojenského práva.
Verse: 1402     Za malý čas pohověchu,
Verse: 1403     až všichni zajedno dospěchu;
Verse: 1404     však najprvé král byl dospěl,
Verse: 1405     a ktož mohl, ten po něm pospěl.
Verse: 1406     V tu dobu spolu sě potkachu,
Verse: 1407     zpořiedivše všichnu svú dráhu.
Verse: 1408     Král řěčský náprvé vzváza
Verse: 1409     a všěm svým téže rozkáza;
Verse: 1410     rytierstvo sě o něm shrnu.
Verse: 1411     Tu k nepřátelóm poprnu
Verse: 1412     jakžto koli vlk zamrlý,
Verse: 1413     jenž pro hlad otvěsí krli,
Verse: 1414     za nímž lační štěnci tekú,
Verse: 1415     hladem sotně nohy vlekú,
Verse: 1416     potekú za ním mlaštiece,
Verse: 1417     přijésti sě rádi chtiece;
Verse: 1418     a kdež uzřie stádo v poli,
Verse: 1419     vysunúce sě na ně z dolí.
Verse: 1420     Takž vlku přibude síly
Verse: 1421     a ščenci mu budú čili;
Verse: 1422     a jakž sě k stádu připrne,
Verse: 1423     každé skotě strachy strne,
Verse: 1424     nesmieti sě bude hnúti
Verse: 1425     ani kamo poběhnúti.
Verse: 1426     Jakož vlcie činie stádu,
Verse: 1427     tak Řěci v pohany spadú.
Verse: 1428     Král pohanský by tiem vzrúzen;
Verse: 1429     uzřěv to, že jest oblúzen,
Verse: 1430     otstúpi ho všě náděje,
Verse: 1431     nevědieše, co živ zděje.
Verse: 1432     Tak sě bieše hrozně ustrašil
Verse: 1433     a k tomu vešken lid splašil;
Verse: 1434     poče sě stavěti ochotně,
Verse: 1435     že strachy mluvieše sotně!
Verse: 1436     Náhlost sě ničemu nehodí
Verse: 1437     ktož sě s krotkostí obchodí,
Verse: 1438     nad nepřátely vévodí.
Verse: 1439     Avšak sě domysli toho,
Verse: 1440     maje viece lidí mnoho,
Verse: 1441     a řka: "Jakž nastúpi na ně,
Verse: 1442     osadě je v každé straně,
Verse: 1443     polomi je bez pakosti,
   [...]
Verse: 1444     Dobřě bě umyslil tako,
Verse: 1445     ale však sě sta jinako.
Verse: 1446     Nebo ktož sám sobě hřímá,
Manuscript page: 165aa 
Verse: 1447     tomu búřě nic neotjímá,
Verse: 1448     leč bud léto, leč bude zima.

Verse: 1449     Juž na špici právě stáše
Verse: 1450     král řěčský, kdež boje čekáše,
Verse: 1451     zpořiediv každého k tomu,
Verse: 1452     v kterém křídle býti komu,
Verse: 1453     a sám přěd zástupem v čele
Verse: 1454     k bojovi hotov dospěle.
Verse: 1455     Podlé něho v pravé strani
Verse: 1456     biechu vítězi stavani:
Verse: 1457     syn Permenióv, Nikanor,
Verse: 1458     a jeho bratr, Polykanor,
Verse: 1459     za tím Cenos, Ptolomeus,
Verse: 1460     Perdikas, Klitus, Tydeus.
Verse: 1461     To všecko jinošě mladé
Verse: 1462     a každý zástupem vládne.
Verse: 1463     Po těch pak na levéj straně,
Verse: 1464     kdež počátek každý ráně,
Verse: 1465     Permenio bieše postaven,
Verse: 1466     požitý muž, však nezbaven;
Verse: 1467     za tím jeho syn Filota.
Verse: 1468     To pak bieše lepšie rota.
Verse: 1469     Tu bieše Antigon, Kraterus
Verse: 1470     a po těch vítěz Severus.
Verse: 1471     Jakž ti pravi, to ti biechu,
Verse: 1472     jež zástupy vládniechu.
Verse: 1473     Tehdy král kopie dosáhna,
Verse: 1474     malečko ořě povztáhna,
Verse: 1475     své šlechtice upomanu,
Verse: 1476     zřě na nu i na sí stranu,
Verse: 1477     chtě poznati jich útrobu,
Verse: 1478     kto s ním miení v tu dobu:
Verse: 1479     neb co které srdce miení,
Verse: 1480     v kteréj vóli neb ve chtění,
Verse: 1481     to vše znáti na vezřění.
Verse: 1482     Pány prosbú ochoťuje
Verse: 1483     a chuzším dary slibuje.
Verse: 1484     Za tiem malečko postoje,
Verse: 1485     prvé než dojedú boje:
Verse: 1486     "Ktož ste," vece, "sem pozváni,
Verse: 1487     chuzšie panostvo i páni,
Verse: 1488     vaši dědové i přědci -
Verse: 1489     rozliční sú na to svědci -
Verse: 1490     jsú nepokoj veždy střěli,
Verse: 1491     pro něžto jsú i čest vzeli;
Verse: 1492     a jakž jsú byli dědové,
Verse: 1493     takéž bud̕te i vnukové,
Verse: 1494     každý na svój rod spomana.
Verse: 1495     Dnes vám jest čest v ruce dána,
Verse: 1496     ač jedno budete chtieti
Verse: 1497     svú šlechtu i rod pomnieti.
Verse: 1498     Dnes jest juž čas přišal toho,
Verse: 1499     jehož sem žádal přěmnoho;
Manuscript page: 165ab 
Verse: 1500     dnes nepokoj bude krácen
Verse: 1501     a vás každý pobohacen;
Verse: 1502     mně dobrého slova přějte
Verse: 1503     a sobě vše zbožie mějte!
Verse: 1504     Patři každý na ny voje,
Verse: 1505     kakť sě uzlativše stojé!
Verse: 1506     Snad jsú sě na jhru vybrali,
Verse: 1507     a ne proto, by boj brali?
Verse: 1508     Vizte, kakť na nich zlato hoří,
Verse: 1509     pro něžto dnes budú v hoři,
Verse: 1510     kdyžto pro kořist je svlačie
Verse: 1511     a koňmi je nahy stlačie.
Verse: 1512     Kakť stojé sebe široce!
Verse: 1513     Vizi, že sú na poskoce.
Verse: 1514     Což mluví, dobřě poznáte,
Verse: 1515     až skrzě jich štíty zlaté
Verse: 1516     železná kopie proskočie
Verse: 1517     a z jich srdce krve utočie.
Verse: 1518     Ještě bych k vám mluvil viece,
Verse: 1519     ale strach, že poběhnú k řěcě.
Verse: 1520     Pospěšmyž - juž ti sršie -
Verse: 1521     dřieve než sě pryč rozpršie!"
Verse: 1522     Řka tak, kopie navrže,
Verse: 1523     spade v nepřátely brže,
Verse: 1524     než kdy kámen vrhú z praka.
Verse: 1525     Taký křik i hróza taká
Verse: 1526     by u vojech stranú obú,
Verse: 1527     jakož sě zdáše v tu dobu,
Verse: 1528     by sě juž vesvět bořil,
Verse: 1529     taký sě tu křik bě stvořil,
Verse: 1530     ande koni v tieskni řehcí
Verse: 1531     a meči v odění skřehcí,
Verse: 1532     ande z lučišť nejedna střěla
Verse: 1533     vynde i z samostřiela.
Verse: 1534     Nikdy z přievala i jednoho
Verse: 1535     nespadne kropí tak mnoho.

Verse: 1536     Juž bě trub nic neslyšěti,
Verse: 1537     pro prach nebe neviděti.
Verse: 1538     Tehdy na prvniem pohnání,
Verse: 1539     kdež lepší stáchu pohani,
Verse: 1540     kdežto sě korúhvy stviechu,
Verse: 1541     kdež sě štíti zlatem lskniechu,
Verse: 1542     tam sě král řěčský oboři,
Verse: 1543     vznímaje sě na svém oři,
Verse: 1544     patřě, by sě čstný nahodil,
Verse: 1545     jehož by sě kopím hodil.
Verse: 1546     Sta sě mu čstná příhoda
Verse: 1547     potka jej syrský vévoda,
Verse: 1548     Aretas bě menovaný,
Verse: 1549     najlepší mezi pohany;
Verse: 1550     ten jmieše na helmě kámen
Verse: 1551     pyrop, jenž svietí vniž plamen.
Verse: 1552     Ten potka krále řěckého;
Manuscript page: 165ba 
Verse: 1553     prvú ranú kopie svého
Verse: 1554     prosřěd štíta sě ho hodi,
Verse: 1555     zetřě kopie, však neuškodi.
Verse: 1556     Král sě mu brzo oplati
Verse: 1557     a rychle mu živótka ukráti;
Verse: 1558     neb jakož jej rychle potka,
Verse: 1559     nejmě přěd ním živótka:
Verse: 1560     štít, pláty, brně jmu protče;
Verse: 1561     on spade, kóň sě mu potče;
Verse: 1562     v samém srdci kopie přěkla;
Verse: 1563     ten prvý jide do pekla.

Verse: 1564     Tehdy sě zástup zamiesi -
Verse: 1565     biechu v vojště lítí čěsi -
Verse: 1566     ande Ptolomeus s Klitem
Verse: 1567     i sen i on s zlatým štítem
Verse: 1568     jakžto dva lvy hladovitá
Verse: 1569     nebo dva vlky nesytá
Verse: 1570     prosřěd stáda ovcě svězie,
Verse: 1571     takéž ona dva vítěze,
Verse: 1572     na koho sě obrátíta,
Verse: 1573     tomu živótka ukrátíta.
Verse: 1574     Neb když Klitus s Artofilem,
Verse: 1575     sen i on na oři čilém,
Verse: 1576     bodeta na sě kopíma,
Verse: 1577     vznidú dřízhy mezi níma;
Verse: 1578     zatiem sě potkasta sama
Verse: 1579     koňmi, prsmi i hlavama,
Verse: 1580     a jakž sě druh s druhem srazi,
Verse: 1581     spadesta koňma přěz vazy.
Verse: 1582     Tak sě tvrdě sešla běsta,
Verse: 1583     jakž za umrla ležiesta,
Verse: 1584     nemohúce vlásti sobú
Verse: 1585     z otrapa velikú mdlobú.
Verse: 1586     Inhed Klitus v tu hodinu,
Verse: 1587     jakž málo ho mdloba minu,
Verse: 1588     dřieve sě než on opravě,
Verse: 1589     přistúpě mu blíže k hlavě,
Verse: 1590     prvé nežli sě nadviže,
Verse: 1591     hlavu jemu mečem střiže.
Verse: 1592     ßy boj tvrdý s každé strany
Verse: 1593     mezi Řěky i pohany,
Verse: 1594     až Mazeus pohan vyteče,
Verse: 1595     proti nepřátelóm křiče.
Verse: 1596     Ten na prvniem svém potkání
Verse: 1597     pět Řěkóv do smrti raní:
Verse: 1598     o jednoho kopie přěkla,
Verse: 1599     v druhého nóž do pěsti vekla,
Verse: 1600     třetieho mečem uhlavi,
Verse: 1601     čtvrtého mlatem unavi,
Verse: 1602     na pátého sě navráti,
Verse: 1603     toho i s koněm přěvráti.
Verse: 1604     Tu sěč když uzřě Filota,
Verse: 1605     by jmu líto svých života;
Manuscript page: 165bb 
Verse: 1606     na Mazea tam pomieni,
Verse: 1607     an sě stvě v zlatém odění.
Verse: 1608     Prvé nežli u něho by,
Verse: 1609     deset pohan mlatem pobi.
Verse: 1610     Ot těch sě tam přič obrátě,
Verse: 1611     vítěžsky svój meč vychvátě,
Verse: 1612     tu sě mu šest naměři.
Verse: 1613     Ti všickni biechu rytieři;
Verse: 1614     ti jej ve zlý čas potkachu,
Verse: 1615     Filotasóv meč poznachu.
Verse: 1616     Nedlúho o nich ostúpa,
Verse: 1617     až do jilec meč v nich skúpa
Verse: 1618     a v sedmém meče otehna;
Verse: 1619     tu jej pohanstvo obehna!
Verse: 1620     Jakžto koli vepř divoký,
Verse: 1621     jenžto má široké skoky,
Verse: 1622     když naň vyvrú láji
Verse: 1623     někde v luzě nebo v háji,
Verse: 1624     bude-li neučená láje,
Verse: 1625     stane vepř, nic nedbaje;
Verse: 1626     ač který pes k němu vnočí,
Verse: 1627     vezma ránu i otskočí;
Verse: 1628     pakli naň vyvrú psy vnadné,
Verse: 1629     lovec jej jako ukradne:
Verse: 1630     takéž vítěze onoho
Verse: 1631     potka Saracénstva mnoho.
Verse: 1632     V ten čas budieše bez něho,
Verse: 1633     by nebylo otce jeho.
Verse: 1634     Ten s Kraterem a s Volkonem,
Verse: 1635     Cenosem a s Antigonem
Verse: 1636     přispěchu brzo k Filotě.
Verse: 1637     Což si jich slýchal v tý rotě,
Verse: 1638     v tom pobití i v tom hluku,
Verse: 1639     ten každý sám na svú ruku
Verse: 1640     člověkóv bliz do sta zabi,
Verse: 1641     však své síly neposlabi.
Verse: 1642     Tu ten boj postá na dlúzě,
Verse: 1643     mnohý proto došal núzě.
Verse: 1644     S druhé strany tu bliz stáše
Verse: 1645     bratr Filotóv, jenž boj bráše,
Verse: 1646     seka lidi zde onady.
Verse: 1647     Tu naň vytěže jinoch mladý,
Verse: 1648     jemuž Endinius diechu;
Verse: 1649     zlý mu čas přijide pohřiechu!
Verse: 1650     Neb jakž potka Nikanora,
Verse: 1651     na krátce sobú obora,
Verse: 1652     kopím jemu štít obrazi,
Verse: 1653     však ho ničse nepokazi;
Verse: 1654     tak sě mdle otrúti kopie,
Verse: 1655     jakžto když z búřě krópě
Verse: 1656     někde na tvrdý dóm spadne:
Verse: 1657     tak ono dietě neradné
Manuscript page: 166aa 
Verse: 1658     Nikanoru sě otrúti.
Verse: 1659     Hněvy sě Nikanor smúti.
Verse: 1660     Zlé sě stává proti zlému:
Verse: 1661     brzo sě oplati jemu;
Verse: 1662     beze všeho pomeškánie
Verse: 1663     pusti meč po levý straně,
Verse: 1664     počen ot oka levého,
Verse: 1665     přěpusti až do druhého.
Verse: 1666     Stáše také bliz ot toho
Verse: 1667     zástup vévody jednoho,
Verse: 1668     jenž Neguzar slovieše;
Verse: 1669     ten Řěky všě tu udivieše,
Verse: 1670     k vojně násilně rozumný,
Verse: 1671     k každý sěči velmi umný,
Verse: 1672     jakž, což každého oružie
Verse: 1673     jest k vojni i k boji slúžě,
Verse: 1674     k tomu všemu byl dospělý
Verse: 1675     i na div ovšem umělý,
Verse: 1676     kopím boda na prostraně,
Verse: 1677     v tieskni mlatem, nožem raně;
Verse: 1678     kam sě ten obráti seka,
Verse: 1679     tu krev teče jako řěka.
Verse: 1680     A když to uzřě Filota,
Verse: 1681     že proti jmu mdlé ta rota,
Verse: 1682     ande krvaví jdú potoci,
Verse: 1683     hna tam a ktě svým pomoci,
Verse: 1684     k Neguzaru sě přiboda.
Verse: 1685     Stať sě mu dobrá příhoda:
Verse: 1686     udeři jej v helm po vrchu,
Verse: 1687     až jiskry vysoko zprchú.
Verse: 1688     Neudeřil bieše lehce,
Verse: 1689     pojide meč s helma skřehcě;
Verse: 1690     ještě bieš ruky neottrhl,
Verse: 1691     kterúžto sě bieše zavrhl,
Verse: 1692     tak ho bieše dosáhl krutě,
Verse: 1693     ruku mu po loket utě.
Verse: 1694     Neguzar sě velmi smúti,
Verse: 1695     jakž možéše, to však skuti:
Verse: 1696     zdvihna sě z přědnieho luku,
Verse: 1697     ještě s tú s poslední rukú,
Verse: 1698     oboři sě po Filotě,
Verse: 1699     jež už bě v velikém potě;
Verse: 1700     hna naň s uostrú bradaticí,
Verse: 1701     chtě jej zatieti po líci;
Verse: 1702     a snad by ho tu byl zabil,
Verse: 1703     by jemu rány neoslabil
Verse: 1704     Amyntas, jež ščít navrže;
Verse: 1705     vtě jmu v ščít, až nevytrže.
Manuscript page: 166ab 
Verse: 1706     On tu vztrha bradatici,
Verse: 1707     an mu stě druhú ručici;
Verse: 1708     by Neguzar jakžto kláda,
Verse: 1709     pojide, sebú nevlada.
Verse: 1710     Často sě to velmi stává,
Verse: 1711     že bolest moci přidává.
Verse: 1712     Tak sě Neguzaru dosta,
Verse: 1713     když juž sám bez ruky osta.
Verse: 1714     Vzdechna v svéj žalosti kBohu:
Verse: 1715     "Zději," vece, "ježto mohu."
Verse: 1716     V nepřátely kóň oboři,
Verse: 1717     v svém neštěští i v svém hoři
Verse: 1718     hnav i polomi čtyry s sobú
Verse: 1719     a sám tu spade pro mdlobu.
Verse: 1720     Tiem polepši svého smutka
Verse: 1721     z tak přěvážného skutka.
Verse: 1722     Když juž nelzě zbýti zlého,
Verse: 1723     ni sě móž státi jiného,
Verse: 1724     nelitujž života svého.
Verse: 1725     Juž bieše neznati trávy
Verse: 1726     z lidí tu pro potok krvavý,
Verse: 1727     jakž každý duol krví natekl
Verse: 1728     a druhde sě prach krví spekl,
Verse: 1729     avšak viece s oné strany,
Verse: 1730     otňadžto sekli pohany.
Verse: 1731     By zástup pohanský řiedek,
Verse: 1732     obráti sě týlem vpřědek;
Verse: 1733     za malý čas přič poběhú
Verse: 1734     tam k eufrateskému břěhu.
Verse: 1735     Kakž jich koli mnoho bylo,
Verse: 1736     však k sěči jich málo zbylo.

Verse: 1737     Macedonský král to vida,
Verse: 1738     jako sě jmu moci přida;
Verse: 1739     uzřěvše to také Řěci,
Verse: 1740     vsěkú je i zbodú v pleci.
Verse: 1741     Kdež meč i nejedna střěla,
Verse: 1742     kdež ležie ubitá těla,
Verse: 1743     tady hnáchu bez rozpači.
Verse: 1744     Ach, co sě tu ctných těl stlačí!
Verse: 1745     Kam sě kto obráti koli,
Verse: 1746     byly zbitcóv hory, doli.
Verse: 1747     Nejeden umřěl bez časa:
Verse: 1748     on juž leží, nohú třasa;
Verse: 1749     druhý juž ležě umierá
Verse: 1750     a sen ještě duši sbierá;
Verse: 1751     některého koňmi tlačie
Verse: 1752     a po sem sě drobi vlačie;
Verse: 1753     on leží s zbitú hlavú
Verse: 1754     a sen mra vťal zuby v trávu;
Verse: 1755     on leží zabit ot mlata
Verse: 1756     a semu pak hlava sťata;
Verse: 1757     on sě ještě živ obracie,
Manuscript page: 166ba 
Verse: 1758     a sen juž mra krví vracie;
Verse: 1759     onomu krev z srdce teče,
Verse: 1760     seho kóň po sobě vleče;
Verse: 1761     onomu uťata ruka,
Verse: 1762     sen sě sotně drží luka;
Verse: 1763     za ostrohu visí mnohý,
Verse: 1764     a mnohému sťaty nohy;
Verse: 1765     mnohý ještě čtveřno lazí,
Verse: 1766     a druzí juž ležie nazi.
Verse: 1767     Nikdy ote dne prvého
Verse: 1768     až snad i do dne súdného
Verse: 1769     ani bude, ni jest byla,
Verse: 1770     jakož tu by, zbitých síla.

Verse: 1771     Ještě stáchu, boj berúce,
Verse: 1772     o pobězě nevědúce,
Verse: 1773     v jednom křídle pohan málo,
Verse: 1774     jenž bieše ještě ostalo.
Verse: 1775     Ti pro čest žen i dětí
Verse: 1776     nechtiechu rádi běžeti.
Verse: 1777     Vietr protivný vše rozvěje,
Verse: 1778     lap sě který skutek děje,
Verse: 1779     když lepšie nenie náděje.
Verse: 1780     Tak sě sta tomu ostatku,
Verse: 1781     jemuž dieše ku přěvratku;
Verse: 1782     neb juž s koně král jich zboden,
Verse: 1783     jenž toho bieše nehoden,
Verse: 1784     by sě kryl kda v pěšiej zbroji;
Verse: 1785     ni o něm juž dbají svoji,
Verse: 1786     až Anson, rytieř jeho,
Verse: 1787     ssěde jemu s koně svého;
Verse: 1788     ten ho přěs řěku přěnese
Verse: 1789     do Babylona po lésě.
Verse: 1790     Udatstvo sě v strach promeni,
Verse: 1791     ktož kam vie, ten tam pomieni.
Verse: 1792     Všeliká sě nemoc vzbudí,
Verse: 1793     kdažto sě hlava ztrudí,
Verse: 1794     tu zemdlejí všickni údi.
Verse: 1795     Takéž jich čsti by na mále,
Verse: 1796     když pomdle moc jich krále.
Verse: 1797     A když juž přiběhú k řěce,
Verse: 1798     tu k nim nalehú najviece.
Verse: 1799     Najvěčí tu vzěchu škodu,
Verse: 1800     jakž je v pleci vsěkú, vzbodú,
Verse: 1801     tak, ač kto zbude meče,
Verse: 1802     ten však v řěku na smrt teče.
Verse: 1803     Některý by rád zbyl řěky,
Verse: 1804     avšak tam jeti bezděky;
Verse: 1805     neb, ač sě lekne vody,
Verse: 1806     však vždy nezbýti škody.
Verse: 1807     Ach, nelzě věděti brodu
Manuscript page: 166bb 
Verse: 1808     nebo kde mělčější vodu:
Verse: 1809     mnoho tisíc by přěpluli,
Verse: 1810     jež hanebně tu stonuli.
Verse: 1811     Druh druha sě tona lapá,
Verse: 1812     na tisíc stran každý tápá
Verse: 1813     a nejeden sobě steště,
Verse: 1814     pod nímžto kóň tona prýště,
Verse: 1815     ande druh druha dosiehá,
Verse: 1816     chtě sě rád dobrati břěha.
Verse: 1817     Kaká škoda, sami vizte!
Verse: 1818     I zdá mi sě to zajisté,
Verse: 1819     že těch lidí na pobězě
Verse: 1820     tu stonu v hlubokém břězě
Verse: 1821     tolikéž, ne málem méně,
Verse: 1822     jelikož jich z boje nenie.
Verse: 1823     Avšak sě jich dosti obra,
Verse: 1824     v nichž čstné srdce i mysl dobrá,
Verse: 1825     na dobrudrustvo pomniece,
Verse: 1826     hanebně sníti nechtiece,
Verse: 1827     boj na samém břězě vzěchu.
Verse: 1828     Ti čstnějé obak umřěchu,
Verse: 1829     nebo snad neby bez toho,
Verse: 1830     by Řěkóv nezbili mnoho.

Verse: 1831     Juž bě ľud i koni stali,
Verse: 1832     ježto biechu bojevali,
Verse: 1833     úsilím vešken lid vznojen
Verse: 1834     i každý meč krví napojen,
Verse: 1835     jenž jest krví poplul tako,
Verse: 1836     že nemóž v nožnice nikako.
Verse: 1837     Tehdy všě meče povrhú,
Verse: 1838     tam sě mezi kořist vrhú.
Verse: 1839     Kto by mohl tolik počísti,
Verse: 1840     jelikož vzěchu kořisti!
Verse: 1841     Když juž kořist skladú
Verse: 1842     všucknu na jednu hromadu,
Verse: 1843     tu král daři každého
Verse: 1844     podlé dóstojenstvie jeho.
Verse: 1845     Tu kořist vzkladú na koně,
Verse: 1846     každý kóň pojide stóně;
Verse: 1847     vztřěštěchu osi i kola,
Verse: 1848     nebo jim kořist odola.
Verse: 1849     Každý měch, tlumok natlačen,
Verse: 1850     avšak člověk veždy lačen.
Verse: 1851     Vše tělo bera ustalo,
Verse: 1852     avšak sě zdá ještě málo.
Verse: 1853     Bráním ruka jakžto zbita,
Verse: 1854     však berúce vždy nesyta;
Verse: 1855     a když nejmiechu več bráti,
Verse: 1856     počechu za ňadra klásti.
Verse: 1857     Div, člověče, kak sě trudíš
Verse: 1858     i kak sobú sám v tom slúdíš,
Manuscript page: 167aa 
Verse: 1859     pro zbožie svój život vážě,
Verse: 1860     i to, což jest velmi dráže,
Verse: 1861     svú duši, den za dnem topíš!
Verse: 1862     Pro zbožie sě na smrt vzchopíš,
Verse: 1863     běžíš v oheň i u vody,
Verse: 1864     nestřěha sě i jedné škody
Verse: 1865     a vždy zbožie chtě nabyti,
Verse: 1866     jehož musíš obak zbýti;
Verse: 1867     nebo jest tvój živótek krátek.
Verse: 1868     Viz, kak jest tento svět vrátek:
Verse: 1869     dnes snad chodíš zdráv i jasen,
Verse: 1870     a v jutřě budeš snad uhasen.
Verse: 1871     Viz, že co na lidech dobudeš,
Verse: 1872     jakž umřeš, všeho zbudeš,
Verse: 1873     s horami sě nepřěbudeš.

Verse: 1874     Potom jidú mezi panie,
Verse: 1875     jich nebieše kto juž bráně;
Verse: 1876     a nejedna hořem nyje,
Verse: 1877     ande s jejé bielé šíje
Verse: 1878     krzno nebo komži drahú
Verse: 1879     panošě i panošky táhnú.
Verse: 1880     Nejedna slovutná žena
Verse: 1881     nedóstojně obnažena,
Verse: 1882     a zajisté div ot diva,
Verse: 1883     že je mohla kdy býti živa;
Verse: 1884     ande vedú na všě strany
Verse: 1885     dievky, ženy mezi stany,
Verse: 1886     nejedna své čstnosti želé,
Verse: 1887     ande jí pojíti velé,
Verse: 1888     kdežto jéj viděti vraha:
Verse: 1889     auvech, přěpusto neblahá!
Verse: 1890     Nejedna svých slez unoři
Verse: 1891     v svéj žalosti i v svém hoři
Verse: 1892     a lomieci bielé rucě,
Verse: 1893     ande ju neznámost smúcie.
Verse: 1894     A když sě juž všecko to sta,
Verse: 1895     za malečko král tu postá,
Verse: 1896     až povedú Dariovu
Verse: 1897     matku, sestru i králevú
Verse: 1898     a v sedmi let dietě malé,
Verse: 1899     spolu přěd řěckého krále.
Verse: 1900     Stáchu přěd ním v smutném líci
Verse: 1901     a srdce jde rózno čšticí,
Verse: 1902     ande nenie kto ottušě -
Verse: 1903     div, že nevyskočí dušě -
Verse: 1904     v takém stojéce ohromě,
Verse: 1905     kdežto na všě strany lomie
Verse: 1906     rucě, čest, zbožie ztrativše
Verse: 1907     i všeho dobrého zbyvše.
Manuscript page: 167ab 
Verse: 1908     Sama sě vždy šlechta káže:
Verse: 1909     co je milosrdie dráže,
Verse: 1910     kdež kto ottuší smutnému
Verse: 1911     a najviece neznámému,
Verse: 1912     ač kto komu i zaviní?
Verse: 1913     Takéž král řěcký i učiní:
Verse: 1914     uzřěv tak šlechetné ľudi,
Verse: 1915     milosrdie sě v něm zbudi;
Verse: 1916     ochotně sě k ním přichýle,
Verse: 1917     zajisté přijma je míle,
Verse: 1918     matku sobě vzě za matku.
Verse: 1919     "Syn mi bud̕," vece děťátku,
Verse: 1920     a k tomu pak oně obě
Verse: 1921     sestrú miesto přije sobě.

Verse: 1922     Tak byl milostivý za mladu,
Verse: 1923     doňadž nevzě horší vnadu.
Verse: 1924     Nad všě krále sieho světa
Verse: 1925     byl by jakožto osvěta:
Verse: 1926     také bě v něm milosrdie.
Verse: 1927     Ale když juž zbožím vzhrdě,
Verse: 1928     dobrost v zlobu sě obrazi,
Verse: 1929     dobrá vášně sě pokazi,
Verse: 1930     i poče svých býti dávcě,
Verse: 1931     jenž prvé bieš oprávcě;
Verse: 1932     porušiv všě prvnie slova
Verse: 1933     i zamysli práva nová,
Verse: 1934     promeni všě lepšie práva;
Verse: 1935     neb sě i ještě to stává,
Verse: 1936     že čest nravy promenievá.
Verse: 1937     Ach, světe, kak si obludný,
Verse: 1938     kak jest tvój přiebytek trudný!
Verse: 1939     Vědě, že vždy péče nabývá,
Verse: 1940     ktož na tobě čsti dobývá;
Verse: 1941     mdle posedí na tom stole,
Verse: 1942     ktož čsti žádá na tvém kole.
Verse: 1943     Ochoten jsi na počátce,
Verse: 1944     ale však velmi krátcě:
Verse: 1945     ač kde počátek osladíš,
Verse: 1946     jedem skončenie obnadíš;
Verse: 1947     podáš sebe s prva lacně,
Verse: 1948     čest danú otplatíš pracně.
Verse: 1949     Dobřě sloveš svět, že jsi světel,
Verse: 1950     že jsi náš zjevný nepřietel;
Verse: 1951     protivně sě však svět vzýváš,
Verse: 1952     nebo ne vždy světel býváš:
Verse: 1953     ač sě komu v čem prosvietíš,
Verse: 1954     tiem jedno lid k sobě dřietíš;
Verse: 1955     jakž brzo člověka vzplodíš,
Verse: 1956     zlého jmu opět dohodíš.
Verse: 1957     V tom sě dobřě dáváš znáti,
Verse: 1958     že nemóžeš na dlúzě trvati;
Manuscript page: 167ba 
Verse: 1959     co na tobě kde přěbývá,
Verse: 1960     i v jedný čsti nepřěbývá.
Verse: 1961     zle sě námi, světe, pečeš,
Verse: 1962     jakžto ptáčkóm pruhla léčeš,
Verse: 1963     a jakžto róžě brzo stečeš.

Verse: 1964     Po jednom dni toho boje
Verse: 1965     potoči král posly svoje
Verse: 1966     do Damaška, k tomu městu,
Verse: 1967     vzkazuje jim tu řěč věstú,
Verse: 1968     aby jej míle přijeli -
Verse: 1969     nebo jmu otpověděli -
Verse: 1970     le tak, jakž by sě poddali
Verse: 1971     i tako plat vydávali,
Verse: 1972     jenž jest král Darius jměl.
Verse: 1973     Nali juž sám tomu chtěl
Verse: 1974     zlý oprávce toho města,
Verse: 1975     jemužto po službě sě sta,
Verse: 1976     vida, že sě čas proměnil,
Verse: 1977     an inhed na zlé pomienil.
Verse: 1978     Všěcky, což tu bieše lidí,
Verse: 1979     přěd město s sobú vylúdi
Verse: 1980     pod umluvením přělstivým,
Verse: 1981     zradu mysli, srdcem křivým
Verse: 1982     poda na smrt ty všě lidi.
Verse: 1983     Zlé sě to obak poklidí,
Verse: 1984     neb jakž ty ľudi pobichu,
Verse: 1985     jemše ho, na kolo zbichu.
Verse: 1986     A když to Darius vzvědě
Verse: 1987     po posle, jenž mu povědě,
Verse: 1988     že sě tak tomu zrádci stalo,
Verse: 1989     kak bě juž stratil nemálo,
Verse: 1990     však ottuši srdci svému,
Verse: 1991     že sě tak bieše stalo zlému.
Verse: 1992     Zisk se ztrátú vždy na vázě,
Verse: 1993     neb sě to často přiházie,
Verse: 1994     jež zlé s dobrým přicházie.

Verse: 1995     Juž bě šest dní pominulo
Verse: 1996     a na sedmý den sě hnulo,
Verse: 1997     podlé pohan obyčeje,
Verse: 1998     jakž sě ještě u nich děje,
Verse: 1999     kteří běchu zbiti Řěci,
Verse: 2000     skladše, král káza je sežieci.
Verse: 2001     A když toho pokona,
Verse: 2002     obráti sě do Sidona;
Verse: 2003     což v téj vlasti bieše lidí,
Verse: 2004     všěcky pod svú moc připudi.
Verse: 2005     Ottad pryč obráti voje,
Verse: 2006     nechtě kdy jmieti pokoje,
Verse: 2007     k městu, jemuž Tyrus diechu.
Verse: 2008     Ti jej protivně přijechu.
Manuscript page: 167bb 
Verse: 2009     Kto sě móže vz toho bráti,
Verse: 2010     komuž Bóh chce co dáti?
Verse: 2011     Tomu nemóž nic ostáti.
Verse: 2012     Alexander když to vzvědě,
Verse: 2013     že ti ľudé k brani řiedie,
Verse: 2014     by tiem radosten toliko,
Verse: 2015     nevědě řieci koliko.
Verse: 2016     Viz srdce vítěze toho!
Verse: 2017     Uzřě na zdi lidí mnoho,
Verse: 2018     jež sě jiným zdá pakostno,
Verse: 2019     tiem jmu by velmi radostno.
Verse: 2020     Vida časté věže ve zdi,
Verse: 2021     však sě mu to ničse nezdí.
Verse: 2022     Nejedna smrtedlná střěla
Verse: 2023     přětí se zdi z samostřiela.
Verse: 2024     Všudy sě stvie štíti zlatí,
Verse: 2025     jimiž sě bě zastierati;
Verse: 2026     hustě stáchu na zdi kopie
Verse: 2027     jakžto třtie neb sláma v snopě.
Verse: 2028     Kdyžto k šturmu potekú,
Verse: 2029     u městě sě nic nelekú:
Verse: 2030     jedni se zdí kámen valé,
Verse: 2031     druzí pak skytú hrále,
Verse: 2032     ot třetích pak střěly letie
Verse: 2033     jakžto krópě z deště létě.
Verse: 2034     Král sě tím nic nerozpáči,
Verse: 2035     káza, by tekli kopáči,
Verse: 2036     nad nimižto tváři nesú
Verse: 2037     ovšem z přětvrdého lesu.
Verse: 2038     Se všěch stran sě ke zdi tištie
Verse: 2039     jakžto žížely z mraviště;
Verse: 2040     ťusíc sě jich řebřie chvátí,
Verse: 2041     chtiece sě na zed vzebrati;
Verse: 2042     obojí sě o smrt dělé
Verse: 2043     a nejeden šíp vystřělé.
Verse: 2044     Tako na smrt tekú slepě,
Verse: 2045     vňuž ptáci váznú na lepě.
Verse: 2046     Sto jich jednú se zdi zabijí,
Verse: 2047     a však sě vždy ke zdi hrabí;
Verse: 2048     pobitých dvě stě povlekú;
Verse: 2049     avšak zavše pod zed potekú.
Verse: 2050     Tu bez čísla ľudí zbichu
Verse: 2051     dřieve, než města dobychu.

Verse: 2052     Ten šturm stá za dva měsiece
Verse: 2053     neb ještě k tomu viece.
Verse: 2054     Na každý den šturmováchu,
Verse: 2055     až však zed podebrachu;
Verse: 2056     na sto stran sě zed oboři
Verse: 2057     a nejeden by tu v hoři.
Verse: 2058     Stá nepřietel s každé strany,
Verse: 2059     neby juž potřěba brani;
Verse: 2060     všudy hoře, všudy čšticě,
Manuscript page: 168aa 
Verse: 2061     všady běžie jako mšicě
Verse: 2062     ženy, děti a křičiece,
Verse: 2063     kam sě dieti nevědúce.
Verse: 2064     Tehdy zažhú na sto čéstí.
Verse: 2065     By sě bylo lzě zahřiesti,
Verse: 2066     ťusíc by nalezl takých
Verse: 2067     dětí, žen, muží všakých.
Verse: 2068     Tak jim bě přišal čas trudný,
Verse: 2069     každý mní, by byl den súdný,
Verse: 2070     neb leč dietě, muž, žena,
Verse: 2071     všěm zajedno smrt složena.
Verse: 2072     Neslýchaný div ot diva:
Verse: 2073     jedna hlava neby živa!
Verse: 2074     Ne bez viny sě jim to sta,
Verse: 2075     že tu živ ni jeden osta,
Verse: 2076     že, když král chtěl k městu jeti,
Verse: 2077     poslal, dávaje věděti,
Verse: 2078     by jej přijeli milostně;
Verse: 2079     ani vzemše radu sprostně,
Verse: 2080     šesti poslóm oči zbodú,
Verse: 2081     pro něž vzěchu všicku škodu;
Verse: 2082     jedno nechachu sedmému,
Verse: 2083     jenž by je vedl k králi svému.

Verse: 2084     Avšak svědčí Písmo o tom,
Verse: 2085     jakož to město potom
Verse: 2086     opět sě jest opravilo,
Verse: 2087     jakž, což tu pohanstva bylo,
Verse: 2088     to vše přišlo k svatéj vieřě,
Verse: 2089     jakž juž dobřě u Bóh věřie.

Verse: 2090     Kak sě tu bě pomsta stala
Verse: 2091     i ovšem pakost nemalá,
Verse: 2092     jímž sě každý mohl vzstrašiti,
Verse: 2093     jakž by nesměl vz něho býti
Verse: 2094     pro tak protivnú příhodu
Verse: 2095     i pak toho města škodu,
Verse: 2096     avšakž město Gaza
Verse: 2097     tu hrdost na sě pokáza,
Verse: 2098     k svému králi vieru maje
Verse: 2099     i v svéj tvrdostí sě znaje,
Verse: 2100     Alexandru otpovědě.
Verse: 2101     A jakž on to brzo zvědě,
Verse: 2102     přěd to město sě položi.
Verse: 2103     Kak mu jdieše vše po zboží,
Verse: 2104     avšak sě v tom neostřěže.
Verse: 2105     Jeden měštěnín přiběže,
Verse: 2106     jakžto člověk výpovědný,
Verse: 2107     mezi svými stoje jediný,
Verse: 2108     da královi mečem ránu,
Verse: 2109     stoje prosřěd jeho stanu.
Verse: 2110     To jest pravda ve všiej věci,
Verse: 2111     že kohož Bóh chce ostřieci,
Verse: 2112     nemóž ho kto lap dosieci.
Manuscript page: 168ab 
Verse: 2113     Tak sě sta tomu člověku,
Verse: 2114     jehož potom rozsěkú:
Verse: 2115     udeři krále po hlavě,
Verse: 2116     chtě jemu otjéti zdravie;
Verse: 2117     sta sě jemu ne po zbožú,
Verse: 2118     sotně královi protě kóžu,
Verse: 2119     proněž jej rozsieci káza.
Verse: 2120     Tehdyž ľudem i rozkáza
Verse: 2121     a chtě s nimi k šturmu téci.
Verse: 2122     Inhed potekú Řěci
Verse: 2123     všickni zajedno s svým králem.
Verse: 2124     Tu šturmovavše za málem,
Verse: 2125     krále v ruku zastřělichu,
Verse: 2126     proněž sě všickni smútichu.
Verse: 2127     I sám král sě viece smúti,
Verse: 2128     všěm sě jednú káza hnúti,
Verse: 2129     nic nedbaje na své rány.
Verse: 2130     Tehdyž inhed na všě strany
Verse: 2131     potekú jakžto ptáci k lepu;
Verse: 2132     ač jich kde sto potepú,
Verse: 2133     však v to miesto tisíc jdieše.
Verse: 2134     V ten čas bez města budieše,
Verse: 2135     by sě lépe nedomněli
Verse: 2136     a s králem příměřie vzeli;
Verse: 2137     zatiem sě pak potiežúce,
Verse: 2138     dachu sě královi v ruce.
Verse: 2139     On jich mysl pokornú vida,
Verse: 2140     s svými ľudmi v město vnida,
Verse: 2141     vojem dobřě otpočinu,
Verse: 2142     až poně šest neděl minu.

Verse: 2143     Tehdyž sě dotáza rady,
Verse: 2144     obsadi města i hrady;
Verse: 2145     pokľudiv všě zemské věci,
Verse: 2146     poče na větčí čest sieci
Verse: 2147     do Ejipta přěd sě dále.
Verse: 2148     Pomeškav tu dosti v mále,
Verse: 2149     tu všu zemi pod sě pobi.
Verse: 2150     Zatiem dále přěd sě vhlobi
Verse: 2151     do Libye, v zemi takú,
Verse: 2152     kdež vzě škodu nejednakú.
Verse: 2153     Jest ta země všě bez vody,
Verse: 2154     pusta ote všie úrody,
Verse: 2155     ani kde v ní ptáček zpievá,
Verse: 2156     ani kde viděti dřěva,
Verse: 2157     nikde sledu člověčého
Verse: 2158     ani také zvieřěcého;
Verse: 2159     ot horkosti vše v niej polí,
Verse: 2160     nikde cesty znáti v poli,
Verse: 2161     jedno piesek znáti všady
Verse: 2162     v téj zemi zde i onady.
Verse: 2163     Král Macedo, když to pozna,
Manuscript page: 168ba 
Verse: 2164     že v téj zemi věc tak hrozna,
Verse: 2165     nechtě sě však rozpáčiti,
Verse: 2166     káza sě všěm hotoviti,
Verse: 2167     jež chtieše s sobú pojéti,
Verse: 2168     veždy tamo chtě dojeti,
Verse: 2169     kdež pohanská modla bieše:
Verse: 2170     tu v jednom dubě sedieše
Verse: 2171     v téj zemi velmi daleko
Verse: 2172     kak tam dojeti nelehko!
Verse: 2173     Nejednoho zby člověka.
Verse: 2174     By si byla mořká řěka,
Verse: 2175     asi by bylo bez diva;
Verse: 2176     ande jedno piesek zplývá,
Verse: 2177     a to ot slunečné spály
Verse: 2178     tak sě onen piesek kalí,
Verse: 2179     mútě sě vniž moře samo.
Verse: 2180     A když juž pojidú tamo,
Verse: 2181     koni jdúc cestu ubichu,
Verse: 2182     větrové sě obořichu;
Verse: 2183     mnoho sto koní uvázú,
Verse: 2184     s nimiž i ľudé zahřazú
Verse: 2185     v onom picsce, an sě mútí,
Verse: 2186     jakž sě lepké moře krútí.
Verse: 2187     Dřieve než šest dní pominu,
Verse: 2188     až strati lidu třetinu,
Verse: 2189     jež v tom piesce stonuchu.
Verse: 2190     A když šest dní pominuchu
Verse: 2191     a sedmý slunce osvieti,
Verse: 2192     uda sě mu tu přijeti,
Verse: 2193     kdežto ta modla přěbývá,
Verse: 2194     u niež ľudí síla bývá,
Verse: 2195     v lesě, jenž Hamon slove.
Verse: 2196     Tu kraššie studnice plove,
Verse: 2197     než ju vídal člověk který.
Verse: 2198     Tu podlé pohanské viery,
Verse: 2199     ktož chce u té modly býti,
Verse: 2200     musí z té studnicě píti.
Verse: 2201     Jest ta toho obyčeje,
Verse: 2202     že když slunce z hory spěje,
Verse: 2203     tak sě jejé voda vzvaří,
Verse: 2204     jakž horký úkrop, tak paří;
Verse: 2205     jakž slunce v polodne vzmiení,
Verse: 2206     tak sě ta voda promení,
Verse: 2207     tak ľútě bude studena,
Verse: 2208     jakžto ledu nakladena;
Verse: 2209     a když slunce k hořě spěší,
Verse: 2210     opět sě voda rozřěší,
Verse: 2211     tu jéj horkosti přibude;
Verse: 2212     té pakli prvé nezbude,
Verse: 2213     jeliž bude ku pólnoci,
Verse: 2214     opět jéj přibude moci;
Verse: 2215     studenosti jéj přibývá,
Verse: 2216     vňužto když poledne bývá.
Manuscript page: 168bb 
Verse: 2217     Tehdyž král, dav běsu obět,
Verse: 2218     musí sě vrátiti opět,
Verse: 2219     kak bě přič přěd sě pomienil,
Verse: 2220     by byl toho neproměnil
Verse: 2221     posel, jenž sě za ním přibral,
Verse: 2222     pravě, že sě Darius sebral,
Verse: 2223     chtě ho podstúpiti bojem:
Verse: 2224     káza sě vrátiti vojem,
Verse: 2225     s nimiž chtieše na múříny,
Verse: 2226     by nezvěděl té noviny.
Verse: 2227     Toho sě najviece ubá,
Verse: 2228     že sě po něm vojna hrubá
Verse: 2229     bieše vzbudila v téj chvíli,
Verse: 2230     doňadžto v Libyi byli,
Verse: 2231     jež jdieše lidu obojú
Verse: 2232     k strasti, k smutku, k nepokoji,
Verse: 2233     k času ovšem ukrutnému,
Verse: 2234     zajisté přieliš k smutnému.

Verse: 2235     Mezi tiem jakžto juž oživ
Verse: 2236     Darius, svú moc přěmnoživ,
Verse: 2237     bieše všě země opustil,
Verse: 2238     že nikomu neotpustil,
Verse: 2239     by nešal na vojnu strastnú,
Verse: 2240     všěm svým chvíli na neštastnú.
Verse: 2241     Kmet, jenž oral po všě léta
Verse: 2242     i jenž robil, ploty pleta,
Verse: 2243     v ony u pokojné časy,
Verse: 2244     nemohl užiti nekrasy,
Verse: 2245     musil jíti, nesa kopie,
Verse: 2246     jenž lépe věděl o snopě,
Verse: 2247     i ten, jenž věděl o cepu
Verse: 2248     nebo kdy čas vzieti řěpu.
Verse: 2249     Prázden cop každý ležieše,
Verse: 2250     kto by mlátil, nikte nebieše;
Verse: 2251     ležiechu prázdny motyky
Verse: 2252     a vzdýcháše vól všeliký,
Verse: 2253     ande nenie kto jím ořě,
Verse: 2254     nebieše kto hromad bořě
Verse: 2255     ani křovie kto kopaje;
Verse: 2256     opadly běchu všě stáje,
Verse: 2257     nebieše živ kto jich pleta:
Verse: 2258     přišla běchu smutná léta!
Verse: 2259     Lidí mieše ovšem mnoho,
Verse: 2260     ale co bylo do toho?
Verse: 2261     Stratí člověk v každém miestě,
Verse: 2262     když k tomu nenie štěstie;
Verse: 2263     věz to každý, věz to věstě!
Verse: 2264     Mnoho bě ľuda sprostného
Verse: 2265     a tak dosti tvrdého,
Verse: 2266     jimiž by mohl boj zdieti,
Manuscript page: 169aa 
Verse: 2267     by mu Bóh chtěl toho přieti.
Verse: 2268     Ale co do které moci?
Verse: 2269     Vynidú mdle všitci roci,
Verse: 2270     když Božie nenie pomoci.
Verse: 2271     Jdieše s sobú slony stěžě,
Verse: 2272     na nich biechu dobré věžě;
Verse: 2273     bliz jmieše tisíc buvolóv,
Verse: 2274     jež vzhóru i dolóv
Verse: 2275     na voziech věžě táhniechu,
Verse: 2276     na nichžto střělci sediechu,
Verse: 2277     a nejedna ottad střěla
Verse: 2278     šlechetný kóň proletěla.
Verse: 2279     Dosti sě vypravi silně,
Verse: 2280     všelikú věcí pilně,
Verse: 2281     viece než sto tisíc ľudí
Verse: 2282     s sobú na vojnu vyklidí.
Verse: 2283     Však sě vše ješutně děje,
Verse: 2284     ač kto na kterú čest děje,
Verse: 2285     když co Bóh komu nepřěje.

Verse: 2286     V tu dobu paky král řěcký,
Verse: 2287     ke všemu přěvážný, dětečský,
Verse: 2288     s svú mocí i s svými Řěky
Verse: 2289     stáše na ný straně řěky
Verse: 2290     té, ježto Eufrates slove,
Verse: 2291     jež skrzě ty země plove.
Verse: 2292     Tehdyž poče dále
Verse: 2293     na saracénského krále.
Verse: 2294     Nali ten juž kázal žéci,
Verse: 2295     kadyž chtěli jeti Řěci;
Verse: 2296     i kadyž jich byla cěsta,
Verse: 2297     tady sežhú vsi i města.
Verse: 2298     Vše těženie ohněm polí
Verse: 2299     u městech, ve vsiech i v poli.
Verse: 2300     Dosti byla sprostná rada,
Verse: 2301     za by juž, sě boje hlada,
Verse: 2302     přěd sě tamo netáhl hlúbe;
Verse: 2303     ale zamyšlenie hrubé,
Verse: 2304     na něž bě srdce obrátil,
Verse: 2305     kromě ž' by sě život krátil,
Verse: 2306     tak by snad musil přěstati
Verse: 2307     inhed tu náhle chvátati.
Verse: 2308     Káza brzo vstáti vojem,
Verse: 2309     hna s nevelikem nepokojem,
Verse: 2310     přěváživ sě všie své věci,
Verse: 2311     chtě nepřietele dosieci;
Verse: 2312     hna za ním veždy po sledu,
Verse: 2313     kadyžto jej vódce vedú.
Verse: 2314     Jakžto vnadný sledník koli
Manuscript page: 169ab 
Verse: 2315     někde v lese neb u poľu
Verse: 2316     stopy sě jelenie chopě,
Verse: 2317     vždy sě ho drží po stopě;
Verse: 2318     ač jest mnoho jiné zvěři,
Verse: 2319     všakž jinéj neuvěří;
Verse: 2320     veždy sě přidrží truda,
Verse: 2321     v tom nejmá nic obluda;
Verse: 2322     na něž najprvé pomiení,
Verse: 2323     nikak toho nepromení;
Verse: 2324     ač zvěř i daleko zběhne,
Verse: 2325     však teče, až ho dosiehne:
Verse: 2326     takéž Alexander těže,
Verse: 2327     až však nepřátel dosěže.
Verse: 2328     Dotad jézdu v cěstě děla,
Verse: 2329     až přihna do Arběla,
Verse: 2330     v ňužto dobu sě súmrači.

Verse: 2331     Tu sě jich dosti rozpáči,
Verse: 2332     jimž koní snide mnoho,
Verse: 2333     pyčúc na krále z toho,
Verse: 2334     o něm všecko zlé šepcúce,
Verse: 2335     mnozí mdlobú sotně jdúce,
Verse: 2336     každý řka: "Co to pomóže,
Verse: 2337     ač nás každý život zmóže
Verse: 2338     pro člověka jediného,
Verse: 2339     jenž tak srdce lakomého,
Verse: 2340     jemuž sě zdá všecko málo,
Verse: 2341     což v světě by mu sě dálo?"
Verse: 2342     Tak pykáchu svého truda.
Verse: 2343     Za tiem sě pak inhed uda:

Verse: 2344     pokáza sě zvieřinice
Verse: 2345     jakžto z jutra domovnice;
Verse: 2346     potom pak měsiec vznide,
Verse: 2347     inhed mu v světlosti snide;
Verse: 2348     tako sě promeni ovšem,
Verse: 2349     že by tma po světu po všem.
Verse: 2350     To sě ještě často stává,
Verse: 2351     že sě ho světlost proměnievá;
Verse: 2352     i mluvie to sprostní dědi,
Verse: 2353     by jej tehdy jedly vědi.
Verse: 2354     Tehdy sě veš ľud zamúti,
Verse: 2355     řka: "Co sě nad námi skutí?
Verse: 2356     Tato tma jest příklad toho,
Verse: 2357     že nás umře za jitra mnoho.
Verse: 2358     Toho král náš dopraví,
Verse: 2359     že ny našich životóv zbaví;
Verse: 2360     podejmem škodu nemalú,
Verse: 2361     všecko jednomu na chválu.
Verse: 2362     Že kto nám jest to poručil,
Verse: 2363     by sě nás každý proň mučil?
Verse: 2364     Lepí jest sám umra za ny,
Manuscript page: 169ba 
Verse: 2365     než to hoře spadne na ny."

Verse: 2366     Král uslyšav řěč svých ľudí,
Verse: 2367     uzřě, že sě zle o něm kľudí,
Verse: 2368     nic sě tiem neustrašě:
Verse: 2369     "I co sú," vece, "řeči vašě,
Verse: 2370     pro něž čtete moju vinu?
Verse: 2371     Každá věc jmá svú hodinu,
Verse: 2372     i kak ju Stvořitel ustavil.
Verse: 2373     Kto jest vám takú řěč pravil,
Verse: 2374     by to bylo zlé znamenie,
Verse: 2375     u měsieci promeněnie?
Verse: 2376     Mistři o tom dobřě vědie,
Verse: 2377     kak sě všickni časi řiedie,
Verse: 2378     jakž je Bóh ustavil tako,
Verse: 2379     že sě neproměnie jinako."

Verse: 2380     Tak povědě Alexander.

Verse: 2381     Tehdy přistúpě Aristander,
Verse: 2382     jenž bieše mistr veliký:
Verse: 2383     "Slyš to," vece, "vás všeliký,
Verse: 2384     nedržte sě v tom obluda!
Verse: 2385     Ten Stvořitel všeho ľuda
Verse: 2386     i všie věci světa seho,
Verse: 2387     což jest ustavenic jeho
Verse: 2388     ot najprvnieho počátka,
Verse: 2389     v tom nenie ničse přěvratka.
Verse: 2390     Slunce, měséc i planéty
Verse: 2391     ot počátka všěmi lety
Verse: 2392     vždy sě držie svého běha,
Verse: 2393     mořě, řěky svého břěha.
Verse: 2394     Ač kdy zlý déšt na skot spadne,
Verse: 2395     neb sě kde město propadne,
Verse: 2396     nebo mor vstúpí na ľudi,
Verse: 2397     nebo sě kde válka vzbudí:
Verse: 2398     jakž první den ustaveno,
Verse: 2399     tak nebude promeněno.
Verse: 2400     Viztež, pročti sě to stává,
Verse: 2401     jež sě měsiec proměňává:
Verse: 2402     něterdy když tak přiběhne,
Verse: 2403     že když rohem hor dosiehne
Verse: 2404     a pod zemi juž pomiení,
Verse: 2405     v tu dobu sě vždy promení.
Verse: 2406     Svědčé také mistři umní,
Verse: 2407     že sě jmu světlosti umní,
Verse: 2408     když přistúpi k slunci blíže.
Verse: 2409     I mluvie tak mistři tíže:
Verse: 2410     jakž pochodně svietí viece
Verse: 2411     nežli při niej malá sviecě,
Manuscript page: 169bb 
Verse: 2412     takéž jakž sě s sluncem sejme,
Verse: 2413     slunce jmu světlost otejme.
Verse: 2414     Nicti v tom jiného nenie;
Verse: 2415     jedno jmějte za znamenie,
Verse: 2416     že, když sě měsiec omračí,
Verse: 2417     tehdy sě pohan čest potlačí;
Verse: 2418     a když slunce pobledie,
Verse: 2419     tehdy Řěci svú škodu vzvědie.
Verse: 2420     "Jmějtež," vece, "všickni za to,
Verse: 2421     že jest pohleděl měséc na to:
Verse: 2422     jakož jistě to vidíte,
Verse: 2423     tak tento boj obdržíte."

Verse: 2424     To povědě ten starosta,
Verse: 2425     i bieše to vše řěč prostá,
Verse: 2426     neb to dolíčichu sami
Verse: 2427     starých králóv příhodami.
Verse: 2428     Tiemž přěsta zlé umyšlenie
Verse: 2429     z tak radného promluvenie;
Verse: 2430     tiemž zavrhú všě strachy.
Verse: 2431     Ktož by počal býti plachý,
Verse: 2432     ten přěsta všie své dřevnie řěči,
Verse: 2433     jsa juž hotov ke všiej sěči.

Verse: 2434     On uzřěv mysl svého ľuda,
Verse: 2435     že juž nežádá klida,
Verse: 2436     káza, by sě ľud oblačil,
Verse: 2437     by sě opět nerozpáčil.
Verse: 2438     Prosřěd noci náhle vstachu,
Verse: 2439     jakž trubačí hlas poznachu,
Verse: 2440     a sám král hna přěd zástupy.

Verse: 2441     Nejeden panošě hlúpý
Verse: 2442     ještě ležieše a chrápě,
Verse: 2443     ande jeho snové trápie.
Verse: 2444     Některého svój pán volá,
Verse: 2445     an dřiemě leze pod kola
Verse: 2446     a chtě ještě rád pospati;
Verse: 2447     avšak, by co bylo bráti,
Verse: 2448     nebylo by jmu do spánie.
Verse: 2449     Ale tu neby čas bránie,
Verse: 2450     nebo dieše k času tomu,
Verse: 2451     kdež bě péče ne o domu,
Verse: 2452     jedno životě jediném,
Verse: 2453     a to ni o čemž jiném.

Verse: 2454     V tu dobu král Macedonie,
Verse: 2455     jeho voj, jeho podkonie
Verse: 2456     v také sě hory táhnieše,
Verse: 2457     jichžto výsost taká bieše,
Verse: 2458     jakž jich sotně móž dozřieti
Verse: 2459     tahdy jemu bieše jeti.
Verse: 2460     Tehdy, jemuž bě nevykla
Verse: 2461     [...]

---

This text is part of the TITUS edition of Alexandreis.

---

Copyright TITUS Project, Frankfurt a/M, 10.12.2008. No parts of this document may be republished in any form without prior permission by the copyright holder.