TITUS
Author: Al. 
The Old Czech Alexandreis

On the basis of the editions by
Václav Vážný,
Alexandreida,
Praha 1947

and
Alexandreida,
Praha 1963


prepared by Petr Vavroušek,
Prague 2001;
TITUS version by Jost Gippert and Petr Vavroušek,
Frankfurt a/M, 29.11.2001 / 31.8.2002




Fragment: AlxV 
ZLOMEK SVATOVÍTSKÝ - AlxV


Manuscript page: 157bb 
Verse: 1     Jenž ze jmene byl věhlasný,
Verse: 2     
jehož rozum byl tak jasný,
Verse: 3     
že jmu bylo všecko známo
Verse: 4     
vzemi, vmoři, vhvězdách tamo,
Verse: 5     
ten však čtveru věc vyčítá,
Verse: 6     
jež přěd jeho smyslem skryta:
Verse: 7     
"Kak mám", pravě, "sirdce radné,
Verse: 8     
však mám tři věci nesnadné
Verse: 9     
a pak ovšem čtvrté věci
Verse: 10     
smyslem nemohu dosieci:
Verse: 11     
kdež člun u vodách plazi
Verse: 12     
a kdež had po skalách lazi,
Verse: 13     
kdež orel vstúpi voblaky.
Verse: 14     
Kto tako světlá zraky,
Verse: 15     
by mohl ty cěsty poznati,
Verse: 16     
ande každá potratí?
Verse: 17     
Jakž ta troje věc pomine,
Verse: 18     
tako i jich sled pohyne.
Verse: 19     
Ty tři cěsty znáti pilno;
Verse: 20     
ale že ovšem úsilno
Verse: 21     
cěstu člověka mladého
Verse: 22     
znáti vrozkoši chovalého,
Verse: 23     
vtom mysli veždy blúzi,
Verse: 24     
ni kdy cele posúzi."

Verse: 25     
A když ten vněčem blúdí,
Verse: 26     
jenž smyslem vzšel na všě lidi,
Manuscript page: 158aa 
Verse: 27     
kde v mých sloviech potknu,
Verse: 28     
snad mne proň v tom nic nedotknú;
Verse: 29     
neb sem přěd ním tako malý
Verse: 30     
jakž přěde lvem zvěř ustalý
Verse: 31     
a přěd sluncem voščěná sviečka,
Verse: 32     
neb přěd mořem mělká řiečka.
Verse: 33     
Však sem to z mladostí slýchal,
Verse: 34     
jehož sem vždy ustýchal:
Verse: 35     
tu mysl mají mnozí lidé,
Verse: 36     
že tak brzo zle posúdie
   
[...]
Verse: 37     
V tom řiedko vynde zpříslovie:
Verse: 38     
jedni proto nepochválé,
Verse: 39     
že majúc smysla u mále,
Verse: 40     
nerozumějíc skládanie,
Verse: 41     
cuzie slova brzo vzhanie;
Verse: 42     
druzí také, jež nepřějí,
Verse: 43     
ti snad světle nevsmějí,
Verse: 44     
vóbec mých slov snad pochválé,
Verse: 45     
a jakž otstúpie dále,
Verse: 46     
což najhoršieho vědie,
Verse: 47     
o mých sloviech propovědie;
Verse: 48     
ti přézen mají na vezřění,
Verse: 49     
a srdce vždy zloby miení;
Verse: 50     
obličej mají pokojný,
Verse: 51     
a myslce vždy žádá vojny.
Verse: 52     
To vše bez diva děje:
Verse: 53     
ktož kak umie, ten tak pěje.
Verse: 54     
Krt v dobrých lukách rád ryje,
Verse: 55     
Vlk na ovce rád vždy vyje,
Verse: 56     
též závistivý z zloby tyje.
Verse: 57     
Avšak, v čem moje slova
Verse: 58     
zblúdie, přiezen jest vždy hotova,
Verse: 59     
což by sprostného viděla,
Verse: 60     
by to svým pláštěm zastřěla.
Verse: 61     
Proto, ktož chce, ten pochválí,
Verse: 62     
nepřietel - ten oddálí.
Verse: 63     
Jáz na ty jistě nechci dbáti,
Verse: 64     
chci zěvně věděti dáti
Verse: 65     
těm všěm, kteříž po čsti stojé,
Verse: 66     
a nečstných nic nebojé,
Verse: 67     
o králi, čsti seho světa,
Verse: 68     
ježto v ty časy osvěta.

Verse: 69     
Král Filip byl v zemi řěcký
Verse: 70     
muž slovutný ve čsti svěcký;
Verse: 71     
po svém právu míše ženu,
Verse: 72     
v zboží, ve čsti porozenú;
Verse: 73     
Olympias - tak slovieše -
Verse: 74     
ovšem divné krásy bieše.
Verse: 75     
Daru ot Boha mnoho,
Verse: 76     
když čstnú ženú daří koho;
Manuscript page: 158ab 
Verse: 77     
kteráž z založenie kázní,
Verse: 78     
téj netřěba časté bázni.
Verse: 79     
Ustalý rád pitie sáhá,
Verse: 80     
zeschlým lúkám časna vláha,
Verse: 81     
čstná žena muži přědráha.
Verse: 82     
Po všě časy toho krále,
Verse: 83     
jež pokojní lidé chválé,
Verse: 84     
řěčská země v mířě stáše,
Verse: 85     
nepřátel nic nebáše.
Verse: 86     
Tehdy přijide čstná hodina,
Verse: 87     
králová porodí syna,
Verse: 88     
Alexander vzděchu jemu.
Verse: 89     
By syn vhod králevi čstnému;
Verse: 90     
nebo by juž na téj době,
Verse: 91     
jakož mu třěba po sobě
Verse: 92     
bieše ostaviti hlavu
Verse: 93     
svéj dědině na opravu.
Verse: 94     
Tehdy i po malém časě
Verse: 95     
králi zlá příhoda sta ,
Verse: 96     
po niž upade vosidlo.
Verse: 97     
Posla ženu vjiné bydlo,
Verse: 98     
a ten, jenž ji provodieše,
Verse: 99     
Pauzoniáš - tak slovieše -
Verse: 100     
vzem sobě protivnú radu,
Verse: 101     
zavřě sní na svém hradu.
Verse: 102     
Kto móže toho střiece,
Verse: 103     
komužt porúčé své věci?
Verse: 104     
Nenieť nic tak protivného,
Verse: 105     
jakž nepřiezen člověka svého;
Verse: 106     
neb o to potaz snadný,
Verse: 107     
ktož jest vkterém domu vnadný,
Verse: 108     
ten móž, když chce, býti zrádný.
Verse: 109     
By král vsmutce i vžalosti,
Verse: 110     
pyče poručené čstnosti,
Verse: 111     
své rady doloži,
Verse: 112     
přěd tiem hradem položi.
Verse: 113     
Krátký čas toho vynide,
Verse: 114     
král Filip ssvěta snide:
Verse: 115     
zradú to nepřietel doby,
Verse: 116     
smáolem lidí krále pobi.
Verse: 117     
Ach, člověče, kak si křivý,
Verse: 118     
kak jsi svéj hospodě lstivý!
Verse: 119     
Jehož ti čest vzdána všaká,
Verse: 120     
jenž ot tebe viery čeká,
Verse: 121     
toho hlavy tvój meč láká!
Verse: 122     
Kněz Alexander vtu dobu
Verse: 123     
spade vvelikú sirobu.
Verse: 124     
Otčíka juž nejmějéše,
Verse: 125     
matky také nevidieše;
Verse: 126     
jedno mieše mistra svého,
Manuscript page: 158ba 
Verse: 127     
najvěčého světa seho,
Verse: 128     
jemuž jej byl král poručil,
Verse: 129     
by jej čsti, múdrosti učil.
Verse: 130     
Mějéše v sobě smysl mladý,
Verse: 131     
neumě sobě dáti rady.
Verse: 132     
Nepřietelé všidy vstachu,
Verse: 133     
svoji o něm nepodbachu.
Verse: 134     
Tak země zhubi všěcka,
Verse: 135     
jež prvé bieše plnečka.
Verse: 136     
Neby dosti ot bližných hořě,
Verse: 137     
i s oné strany mořě
Verse: 138     
král Darius lidi vysla,
Verse: 139     
jiže tu zemi bez čísla
Verse: 140     
zbavichu každého dobra.
Verse: 141     
Ktož co móže, ten to pobra
Verse: 142     
koňmi, skotem, zbožím, rúchem,
Verse: 143     
jehož kto neslýchal sluchem;
Verse: 144     
jakž, což cizí nepojechu,
Verse: 145     
to vše po nich svoji vzěchu.
Verse: 146     
Kdažto bude v zlém poběda,
Verse: 147     
nenie kto co pověda,
Verse: 148     
jedno každý: "Hoře, běda!"

Verse: 149     
Již země v porobě stáše
Verse: 150     
a za moře dan dáváše;
Verse: 151     
neb ten bieše ještě dietě,
Verse: 152     
v jehož státi osvětě,
Verse: 153     
nevěda, co zdieti sobě
Verse: 154     
v téj strasti, v téj porobě.
Verse: 155     
Tak vždy bývá v takú dobu:
Verse: 156     
když hlava vstóně mdlobú,
Verse: 157     
údi sotně vládnú sobú.
Verse: 158     
Těch let země velmi zhynu,
Verse: 159     
kniežecie mladost minu
Verse: 160     
a smysla viece přistúpi.
Verse: 161     
Kdaž zdětiných let vystúpi,
Verse: 162     
urozomě dobřě tomu,
Verse: 163     
ž' zlo vporobě býti komu.
Verse: 164     
Snad možéše tak již jmieti
Verse: 165     
druhé léto po deséti;
Verse: 166     
uzřě, že země porobena,
Verse: 167     
všeho dobrého zbavena,
Verse: 168     
poče ksobě sám mluviti,
Verse: 169     
řka: "Ach, kda jest tomu býti,
Verse: 170     
jakž bych svój kóň okročil,
Verse: 171     
svého vraha krvi utočil
Verse: 172     
silnú ranú mého meče -
Verse: 173     
tepruv byl bych tu bez péče -
Verse: 174     
toho, jenž mi otce pobil
Verse: 175     
i jenž zemi porobil.
Manuscript page: 158bb 
Verse: 176     
,Jsi Neptalabovo plémě!'
Verse: 177     
mniece viec tak, nezvolé
Verse: 178     
králem pro takú nezrodu.
Verse: 179     
Bóh mi nedaj tu nehodu
Verse: 180     
déle o sobě slyšěti,
Verse: 181     
radějí bych chtěl umřieti!"
Verse: 182     
To mluvieše, hrozně lkaje,
Verse: 183     
na svú žalost spomínaje,
Verse: 184     
jakžto lvový štěnec právě,
Verse: 185     
jenž ještě nenie na stavě
Verse: 186     
a jenž ještě netvrd vnohy,
Verse: 187     
ni mu došel zúbek mnohý,
Verse: 188     
uzře někde stádo volóv,
Verse: 189     
však pochce knim shory dolóv;
Verse: 190     
nemoha moci jmieti,
Verse: 191     
stana i počne tam chtieti;
Verse: 192     
což neskoná, na něž miení,
Verse: 193     
však to pokáže vsvém chtění.

Verse: 194     
Tehdy mistr, slyšav řěč takú,
Verse: 195     
vida v něm moc nejednakú:
Verse: 196     
"Vizi," vece, "mój kněžiče,
Verse: 197     
že již dosti znáš čsti líce;
Verse: 198     
dobrého jsi založenie,
Verse: 199     
nic ti tak silného nenie,
Verse: 200     
by toho nemohl dosieci,
Verse: 201     
budeš rady střieci.


Verse: 202     
Poslúchaj mne tuto sada,
Verse: 203     
toť jest moje prvnie rada:

Verse: 204     
Jměj dvór svój po kněský vnadě,
Verse: 205     
své šlechtice jměj v svéj radě;
Verse: 206     
chovaj obojetníkóv,
Verse: 207     
hospodnie čsti proradníkóv!
Verse: 208     
Ti toho jsú obyčeje:
Verse: 209     
oko jich veždy směje,
Verse: 210     
jazyk jmají vniž meč v sobě,
Verse: 211     
jenž seče straně na obě.
Verse: 212     
Z chlapieho řáda nikoli
Verse: 213     
i jednoho v čest nevoli;
Verse: 214     
nebo chlap, když jest povýšen,
Verse: 215     
nesnadně bude utišen:
Verse: 216     
Zlé kolo najviece skřípá,
Verse: 217     
malý had najviece sípá
Verse: 218     
a chlápě najviece chlípá.
Verse: 219     
Aspis slove hádek jeden,
Verse: 220     
ten jest tak velmi nezbeden,
Verse: 221     
jakž nedbá i jedněch kúzel,
Verse: 222     
hlavu stáhne jako uzel;
Verse: 223     
když kto kúzly kce jej jéti,
Manuscript page: 159aa 
Verse: 224     
nemóže ničse prospěti;
Verse: 225     
jedno ucho k zemi stulí
Verse: 226     
a druhé chvostem zatulí.
Verse: 227     
A takéž chlap, když bude vyší,
Verse: 228     
dobřě slyšě, však neslyší.
Verse: 229     
Kteříž potok voden bude,
Verse: 230     
ten vždy viece zabude
Verse: 231     
než která hluboká řěka,
Verse: 232     
ježto široce vytieká.
Verse: 233     
Takéž chlap, když obohatie,
Verse: 234     
když sedí, daní neplatě,
Verse: 235     
dobře znav, však nepozná .
Verse: 236     
Avšak ktož jmá dobré nravy,
Verse: 237     
ktoliž jest své viery pravý,
Verse: 238     
nebo i pokolenie
Verse: 239     
některý zbožného nenie:
Verse: 240     
však jsú dóstojni čstnosti,
Verse: 241     
když dbajú o múdrosti;
Verse: 242     
neb najvěčšie šlechta tu je,
Verse: 243     
kdež smysl nravy okrašlije.
Verse: 244     
Šlechetný ščep bývá z pláni,
Verse: 245     
když starý peň oplaní:
Verse: 246     
tak z chuzších bývají páni.
Verse: 247     
Když zbožie neb smysla nenie,
Verse: 248     
v šlechtě bude porušenie.

Verse: 249     
A pakli kdy to udá
Verse: 250     
vztazovati tobě súda,
Verse: 251     
pro dar nepřěvracuj práva,
Verse: 252     
jakž juž pohřiechu stává.
Verse: 253     
Kterúž stranu peniez súdí,
Verse: 254     
druhá naprázdno trudí,
Verse: 255     
nejeden tiem oblúdí.
Verse: 256     
Bud̕ lehek proti chudému,
Verse: 257     
protiven bud̕ protivnému
Verse: 258     
nenieť nikde tako tuhý,
Verse: 259     
chceš-li, budeš jemu druhý.
Verse: 260     
Přěd zástupem první bývaj,
Verse: 261     
svých lidí nepokrývaj ;
Verse: 262     
a když tu uzřie tvoji,
Verse: 263     
tu rád každý tobě sstojí.
Verse: 264     
Když pastýř přěd vlkem srší,
Verse: 265     
toho stádo rozprší,
Verse: 266     
ten jest nehoden své vrši.
Verse: 267     
Potom, mój kněžiče, věz to:
Verse: 268     
kde dobudeš město,
Verse: 269     
dobytek, poklad vybera,
Verse: 270     
všěcky svoje lidi sbera,
Verse: 271     
otplacijž každému míle
Verse: 272     
podlé skutkóv, úsilé.
Verse: 273     
Juž v službě nýnie otplátka,
Manuscript page: 159ab 
Verse: 274     
že hospodnie milost vrátka,
Verse: 275     
zle brž než dobřě zračí;
Verse: 276     
jak z mračna nebe zmračí,
Verse: 277     
tak.sě hospoda rozpáčí.
Verse: 278     
Snad jsi chud, že nejmáš dáti?
Verse: 279     
v tom rady chovati
Verse: 280     
když dobudeš, tehdy dávaj,
Verse: 281     
a když nejmáš, oběcévaj.
Verse: 282     
Lékař vždy jmá čáku k sěči,
Verse: 283     
pták rád slyší, kdežto skřěčí,
Verse: 284     
sluha věří slibný řěči.

Verse: 285     
To ti naposled povědě,
Verse: 286     
jenž k tvéj čsti najlepšie vědě:
Verse: 287     
v rozkoši neobložij,
Verse: 288     
u panosti neumnožij ;
Verse: 289     
v tom dvém neostřěžeš,
Verse: 290     
sám tiem najviec sviežeš.
Verse: 291     
Plodu nedá moklé pole,
Verse: 292     
a čest i v rozkoši vóle
Verse: 293     
nesedí na jednom stole.

Verse: 294     
Juž ti všicku radu kráci,
Verse: 295     
v jedno slovo navráci:
Verse: 296     
milosrden bud' k nevinnému,
Verse: 297     
najviece k člověku svému.
Verse: 298     
Chovajž tvrdě moje slova,
Verse: 299     
budeť služba vždy hotova
Verse: 300     
a ve cti vždy obnova."

Verse: 301     
On tu radu přije míle,
Verse: 302     
vstúpi srdce ke vší síle;
Verse: 303     
neb jakož tu s mistrem stáše,
Verse: 304     
tako mu jistě zdáše,
Verse: 305     
že nenie v světě jedna strana,
Verse: 306     
by mu nebyla poddána;
Verse: 307     
nebo obrově srdce jmějéše,
Verse: 308     
kakžkoli děťátko bieše.
Verse: 309     
Trn z mladu ostřě pučí,
Verse: 310     
sám vnadí štěnec rúčí,
Verse: 311     
šlechta vždy ke cti lučí.

Verse: 312     
Jest Korintus město dávné,
Verse: 313     
vší ve čsti velmi úpravné,
Verse: 314     
k řěcký zemi jako hlava,
Verse: 315     
že v něm děje poprava.
Verse: 316     
Jakož svědčí Písmo svaté,
Verse: 317     
bylo to město proklaté;
Verse: 318     
ale svatý Pavel potom
Verse: 319     
pojměl mnoho truda o tom,
Verse: 320     
jakž tu kacérstvo zatratil,
Verse: 321     
po Bozě lidi obrátil.
Verse: 322     
Tehdy Alexander kniežě
Manuscript page: 159ba 
Verse: 323     
s svým rytieřstvem potieže,
Verse: 324     
osypati tu káza,
Verse: 325     
ve vše královstvo vváza.
Verse: 326     
A když jeho osypachu,
Verse: 327     
všickni okolo něho stáchu,
Verse: 328     
ale všakoti najblíže
Verse: 329     
požité rytierstvo, jiže
Verse: 330     
vši zemskú věc upravichu,
Verse: 331     
a již jeho rada biechu.
Verse: 332     
Ti bydléchu u pokoji,
Verse: 333     
že juž nehodiechu k boji.
Verse: 334     
obyčej časa toho,
Verse: 335     
jakože uzřěchu koho,
Verse: 336     
jenž byl dobrý v svéj mladosti,
Verse: 337     
a jakž došel starosti,
Verse: 338     
dáno mu zbožie toliko,
Verse: 339     
do smrti třěba koliko.
Verse: 340     
Juž málo za peniez zlata,
Verse: 341     
neb na kohož spadne stráta:
Verse: 342     
"Zavři přěd ním," dějí, "vrata!"
Verse: 343     
Po těch stáchu málem dále
Verse: 344     
v stranu podlé svého krále
Verse: 345     
jinošě, rytierstvo mladé,
Verse: 346     
jimiž ještě mladost vlade;
Verse: 347     
ti, což neučinie múdrostí,
Verse: 348     
to oblepšie svú rychlostí.
Verse: 349     
Avšak přěd starými těmi
Verse: 350     
i také mladšími všěmi
Verse: 351     
Aristotiles sedieše,
Verse: 352     
jenž tehdy králév mistr bieše,
Verse: 353     
svého mistrovstva užívaje,
Verse: 354     
břěčtanový věnec maje.
Verse: 355     
Ten jmějéše na to znamenie,
Verse: 356     
že po něm věčšieho nenie:
Verse: 357     
jakž břěčtan vždy zelená,
Verse: 358     
tak ho múdrost povýšená
Verse: 359     
nebude viec polepšena.
Verse: 360     
Tehdy král mezi nimi stoje,
Verse: 361     
vezřěv na rytierstvo svoje,
Verse: 362     
nesnad bych mohl vylíčiti,
Verse: 363     
jakž tiem poče vesel býti,
Verse: 364     
tak šlechetné lidi jmaje.
Verse: 365     
Stáše všie péče nejmaje;
Verse: 366     
neb by byl tak pokojen,
Verse: 367     
by nedbal i jedněch vojen,
Verse: 368     
avšak také lidi jmieše,
Verse: 369     
pro něž drz býti musieše.
Verse: 370     
V ten čas tací dni biechu,
Verse: 371     
v nichž všě osenie ktviechu:
Verse: 372     
žito, víno, dřicvie, tráva,
Manuscript page: 159bb 
Verse: 373     
každé podlé svého práva.
Verse: 374     
Alexander časa toho
Verse: 375     
sebra lidí ovšem mnoho,
Verse: 376     
a když na vojnu vybra,
Verse: 377     
všěch lidí pět tisíc sebra.
Verse: 378     
Jedné biechu všitci vóle,
Verse: 379     
jakž, kdy vyndú na pole,
Verse: 380     
dobřě by za to přisáhl,
Verse: 381     
že bratróv zástup vytáhl.
Verse: 382     
A jakž jej rada nauči,
Verse: 383     
zástupy lepším poruči,
Verse: 384     
tak, jenž zástup oprávieše,
Verse: 385     
z těch ze všěch jeden nebieše,
Verse: 386     
by nebyl stár let pětidcát
Verse: 387     
nebo najviece šestidcát.
Verse: 388     
Jakož jich starosty biechu,
Verse: 389     
   když k boji pojediechu,
Verse: 390     
by kto tehdy patřil na ,
Verse: 391     
zajisté přisáhl by za :
Verse: 392     
ne rytierskú jsú postavú,
Verse: 393     
ale vší kněžskú úpravú.
Verse: 394     
K tomu kci pověděti:
Verse: 395     
jmějéše tisícóv třidceti,
Verse: 396     
a to vše pěšieho lida,
Verse: 397     
jež nehledáchu klida.
Verse: 398     
Každý těch oružie jmiechu,
Verse: 399     
hráli, meč, pukléř nesiechu
Verse: 400     
a železný klobúk k tomu,
Verse: 401     
hlavy střěha jako v domu,
Verse: 402     
kabát tvrdý nebo pláty,
Verse: 403     
mnohý pro ty došel ztráty.

Verse: 404     
V ten den, Alexander kdyže
Verse: 405     
na vojnu s mocí zdviže,
Verse: 406     
všě řěcká země vzhrozi;
Verse: 407     
avšak jedno ohrozi
Verse: 408     
město, chtě mu přiečiti,
Verse: 409     
svú hrdostí vz něho býtí.
Verse: 410     
Aténe to vzýváše,
Verse: 411     
v velikéj moci znáše
Verse: 412     
v lidech, v pokladiech, v tvrdosti
Verse: 413     
i ve všiej velikéj čstnosti.
Verse: 414     
Alexander když ty řěči
Verse: 415     
vzvědě, že mu město příčí,
Verse: 416     
ni s kým o to potáza,
Verse: 417     
inhed v tom miestě rozkáza,
Verse: 418     
aby hotovi jměli,
Verse: 419     
jakž by náhle k městu jeli.
Verse: 420     
Ne tak brzo král rozkáza,
Verse: 421     
voj přěd městem skáza.
Verse: 422     
Snadno k tomu ponúceti,
Verse: 423     
ktož co sám bude chtieti,
Verse: 424     
i s škodú, však tam jeti.
Manuscript page: 160aa 
Verse: 425     
Voj poče hotovati
Verse: 426     
a chtě města dobývati.
Verse: 427     
Tu spade strach lidi na všě;
Verse: 428     
stařější potázavše
Verse: 429     
řechu : "Dostúpím všie škody,
Verse: 430     
nepřímem-li své hospody.
Verse: 431     
Úsilno vz vodu bráti
Verse: 432     
a ostnovi spierati,
Verse: 433     
najviec vz hospodu státi."
Verse: 434     
Protož tu radu vzemše,
Verse: 435     
krále s milostí přijemše,
Verse: 436     
dobychu věčné tvrdosti,
Verse: 437     
   by neopáčil jich hrdosti.

Verse: 438     
Když s tiem městem umíři,
Verse: 439     
posla ottad posly čtyři
Verse: 440     
k městu, jemuž Téba diechu,
Verse: 441     
jež také vz něho biechu,
Verse: 442     
aby jej míle přijeli,
Verse: 443     
nebo mu otpověděli.
Verse: 444     
Viz, kak byl to lid nesmierný
Verse: 445     
a svý hospodě nevěrný,
Verse: 446     
jež posly svého krále,
Verse: 447     
nepomeškavše nemále,
Verse: 448     
kázachu živy zahřiesti,
Verse: 449     
nedavše poselstva snésti.
Verse: 450     
Krále řěč dojide taká,
Verse: 451     
těch poslóv rodina vzplaka.
Verse: 452     
Vece král: "Bóh sešli ránu
Verse: 453     
na , toho zapomanu !"
Verse: 454     
V téj řěči nic neumnoži,
Verse: 455     
přěd tiem městem položi,
Verse: 456     
káza všěm hotovati
Verse: 457     
a chtě města dobývati.
Verse: 458     
To město by v taký mysli,
Verse: 459     
brániti jmu pomysli;
Verse: 460     
a když k šturmu potekú,
Verse: 461     
u městě všickni lekú,
Verse: 462     
a naviece pro ten skutek,
Verse: 463     
z něhož král jmieše smutek;
Verse: 464     
bychu všichni bez náděje,
Verse: 465     
že jim všecko hoře děje.
Verse: 466     
Tu v tu dobu šturm poče,
Verse: 467     
již ze všěch stran tváři točie,
Verse: 468     
pod nimiž pěšcém státi,
Verse: 469     
jimž zed bylo podebrati.
Verse: 470     
Nepřietele všidy ostúpi;
Verse: 471     
ktož kde na zdi vykupi,
Verse: 472     
ot toho pak střělci biechu,
Verse: 473     
jakž vyzřieti nedadiechu.
Verse: 474     
By křik u městě veliký,
Verse: 475     
poddal by rád všeliký,
Verse: 476     
ale toho časa nenie,
Verse: 477     
by o to měli pomluvenie:
Verse: 478     
neb když v čem bude povada,
Manuscript page: 160ab 
Verse: 479     
ani potaz, ani rada,
Verse: 480     
nenie kto čáky přidada.
Verse: 481     
Za malečko pomeškachu,
Verse: 482     
zed všidy podebrachu;
Verse: 483     
tak biechu strachu poddáni,
Verse: 484     
přěmohú je bez všie brani.
Verse: 485     
By prostrana všudy cěsta,
Verse: 486     
ktož kady chtě, jde do města;
Verse: 487     
a kdež kto koho potká,
Verse: 488     
tu nejmá přěd ním živótka.
Verse: 489     
Všěm strachy srdce znylo,
Verse: 490     
rádo by dietě skrylo;
Verse: 491     
a kdež kto kam přiběhne,
Verse: 492     
tu nepřietele dosiehne.
Verse: 493     
Tehdy město zažhú všidy,
Verse: 494     
nepřietel stá zde onudy;
Verse: 495     
a ktož kde z ohně uteče,
Verse: 496     
ten obak upadne v meče;
Verse: 497     
a ktož mečóv ukradne,
Verse: 498     
ten všelik v oheň upadne.
Verse: 499     
Povědě ti všecko sprosta:
Verse: 500     
jeden člověk živ neosta;
Verse: 501     
neb jakož zděli běchu,
Verse: 502     
takúž otplatu vzěchu.
Verse: 503     
Zloba zlým vždy obrátí,
Verse: 504     
dobré dobrým vždy otplatí,
Verse: 505     
a ktož zle miení, ten vždy stratí.
Verse: 506     
Po rušení toho města,
Verse: 507     
když vše bezpokojé přěsta,
Verse: 508     
jakož juž nikte nebieše,
Verse: 509     
jenž proti jmu býti smieše,
Verse: 510     
pomeškav rok velmi malý,
Verse: 511     
káza, by hotovali,
Verse: 512     
a chtě za moře bráti,
Verse: 513     
netolik s tiem bojevati,
Verse: 514     
jenž jeho zemi ochudil,
Verse: 515     
ale tak bieše vzbudil,
Verse: 516     
všěm králém vzdávaje přietu,
Verse: 517     
a což kniežat na všem světu.
Verse: 518     
Zatiem sebra všě své voje
Verse: 519     
i všeliké lidi svoje;
Verse: 520     
a kteříž kak nedospěli
Verse: 521     
nebo k vojně neuměli,
Verse: 522     
těm poruči města, hrady
Verse: 523     
v svéj zemi zde i onady.
Verse: 524     
V tu dobu juž dospělo
Verse: 525     
o korábiech všecko dielo,
Verse: 526     
jakož, což třěba stravy
Verse: 527     
i všeliké úpravy,
Verse: 528     
to vše při morském by břěze,
Verse: 529     
v korábiech na kotvách věze.
Verse: 530     
Král káza kotvy vynieti
Verse: 531     
a větrníky všě rozpieti.
Verse: 532     
Vztrže vietr ovšem časný
Manuscript page: 160ba 
Verse: 533     
i by ten den velmi jasný.
Verse: 534     
A když pojidú korábi,
Verse: 535     
nejeden svú mysl oslabi,
Verse: 536     
jenž pro kořist rád jel z domu;
Verse: 537     
by bylo lze opět tomu
Verse: 538     
doma býti u svých dietek,
Verse: 539     
přijal by to za sen světek.
Verse: 540     
A třěba jim bieše toho,
Verse: 541     
že, kakž jich velmi mnoho,
Verse: 542     
ze sta jeden se nevrátil,
Verse: 543     
a to každý život ztratil.
Verse: 544     
Neb zajisté když ot břěhu
Verse: 545     
v šíři korábi potahú,
Verse: 546     
zprostřěchu hlas pod zořě,
Verse: 547     
snad na své budúcé hoře.
Verse: 548     
Člověk vždy na vše séhne,
Verse: 549     
dobrého spieše poběhne,
Verse: 550     
ve zlém jsa, pak nehne.
Verse: 551     
Každý, jakož ti sem pravil,
Verse: 552     
rád by ceste zbavil
Verse: 553     
pro své dietky i rodinu.
Verse: 554     
Jediný král v tu hodinu
Verse: 555     
tam přič obrátil bieše,
Verse: 556     
jakž o tom všem nedbajéše,
Verse: 557     
kromě jedna žádost jeho:
Verse: 558     
poznati nepřietele svého.

Verse: 559     
Juž běchu pominuli
Verse: 560     
ottad, jakož na moře vzplynuli,
Verse: 561     
časi jednoho měsiece
Verse: 562     
nebo k tomu málem viece,
Verse: 563     
ten, jenž koráb oprávie,
Verse: 564     
sběže, tu řěč králi pravě,
Verse: 565     
že již achské země znáti,
Verse: 566     
tu, kdež bylo jim přistati.
Verse: 567     
By králova radost velé,
Verse: 568     
spade u voj to veselé,
Verse: 569     
vypraviti nemohu,
Verse: 570     
kakú vzdachu chválu Bohu.
Verse: 571     
Tehdyž král v koráby vesla,
Verse: 572     
káza všěm přijéti vesla;
Verse: 573     
což hnáti vietr nemožéše,
Verse: 574     
vesty dopomoci chtieše.
Verse: 575     
Ne tak brzo vesl dosěhú,
Verse: 576     
běchu bliz při břěhu;
Verse: 577     
by ot břěha pláně taká,
Verse: 578     
jakž by mohl dovrci s praka.
Verse: 579     
Král v svéj radosti vzchopě,
Verse: 580     
vzchyti podlé sebe kopie,
Verse: 581     
mocí takého vítěze
Verse: 582     
vrže, ustrnu v břězě.
Verse: 583     
V tu dobu stachu na měle
Manuscript page: 160bb 
Verse: 584     
dvě stě korábóv dospěle,
Verse: 585     
jež vši naplněni hojně,
Verse: 586     
což která potřěba vojně.
Verse: 587     
Tu na břěh položichu,
Verse: 588     
stanoviště svá rozbichu,
Verse: 589     
pokrmiece dosti sebe;
Verse: 590     
a jakž omrači nebe,
Verse: 591     
sotně mohú dočekati,
Verse: 592     
kdy by bylo léci spáti.
Verse: 593     
Tak běchu trudem hynuli,
Verse: 594     
že biechu dlúho u moři pluli;
Verse: 595     
nebo když člověk ustane
Verse: 596     
a postáti dostane,
Verse: 597     
dětí ni domu spomene.

Verse: 598     
Třetie sieho světa strana
Verse: 599     
Azia jest jmenována.
Verse: 600     
Tu stranu ot slunce vzchoda
Verse: 601     
okceána, moře, voda
Verse: 602     
i, otňadže vzchodí zořě,
Verse: 603     
obteče Polednie moře.
Verse: 604     
Ot nás ji dělí hluboká
Verse: 605     
Prosřědnieho moře stoka,
Verse: 606     
toho moře, po němž plovú
Verse: 607     
pútníci k Božému hrobu.
Verse: 608     
Ot pólnoci ji zatieká
Verse: 609     
Tanajs, slovutnějšie řěka,
Verse: 610     
i jenž Meotides slove,
Verse: 611     
ta ji také i oplove.
Verse: 612     
To nám lidé vyznávají,
Verse: 613     
jiže v straně bývají.
Verse: 614     
v vlasti nejednaké,
Verse: 615     
v nichž jest bohatstvo všaké:
Verse: 616     
dvakrát léta ktvú osenie,
Verse: 617     
jehož v těchto zemiech nenie;
Verse: 618     
nic v nich nedostává,
Verse: 619     
jímž živa člověčé hlava.
Verse: 620     
Což kamenie výborného
Verse: 621     
nebo zlata přědrahého,
Verse: 622     
jež moře neb země plodí,
Verse: 623     
to všecko ottad přichodí:
Verse: 624     
ryzie zlato z Arabie,
Verse: 625     
drahé kamenie z Indie.
Verse: 626     
Vše sám sobě člověk draží,
Verse: 627     
sám sa nade vše zlato draží,
Verse: 628     
však pro čest, duši váží.
Verse: 629     
To mi také z Písma známo,
Verse: 630     
jež bylo v téj straně tamo
Verse: 631     
Babylon, město veliké,
Verse: 632     
v němž bohatstvo všeliké.
Manuscript page: 161aa 
Verse: 633     
Tu kdas obři sebrali,
Verse: 634     
když potopy báli,
Verse: 635     
věži činiti počechu,
Verse: 636     
na nížto bydliti chtiechu,
Verse: 637     
by kdy Bóh rozhněval,
Verse: 638     
i poslal na svět dřevní přieval,
Verse: 639     
jakož to jest byl učinil,
Verse: 640     
když proti jmu byl lid zavinil.
Verse: 641     
Tu nikomu neotpustil -
Verse: 642     
neb vešken svět byl opustil -
Verse: 643     
kromě Noe jediného
Verse: 644     
a k tomu třem synóm jeho;
Verse: 645     
i také jich čtyři ženy,
Verse: 646     
ty jsú potopy zbaveny.
Verse: 647     
Těch obróv myšlenie divné
Verse: 648     
Bohu by velmi protivné;
Verse: 649     
o to snadno potáza,
Verse: 650     
všěm jim rozjíti káza,
Verse: 651     
dav každému hlahol jiný.
Verse: 652     
To sta v tu hodinu,
Verse: 653     
jež prvé řeč jednu jmiechu,
Verse: 654     
druh druhu nerozumiechu.
Verse: 655     
Dva a sedmdesát jich bylo,
Verse: 656     
tolikéž řěčí přibylo.
Verse: 657     
Protož Babylon slove
Verse: 658     
proměna řěči obrové.
Verse: 659     
Jesti také v téj straně
Verse: 660     
všeho světa vniž rozhranie,
Verse: 661     
Jerusalem, město dávné,
Verse: 662     
pro Boží smrt ovšem slavné.
Verse: 663     
Tu pro ny náš Tvořec milý,
Verse: 664     
poníživ své svaté síly,
Verse: 665     
ráčil za ny smrt podjéti,
Verse: 666     
nechtě diáblu moci přieti.
Verse: 667     
Ktěl-li bych to vše klásti,
Verse: 668     
co v téj straně měst i vlastí,
Verse: 669     
dotad ti bych řěč rozvláčil,
Verse: 670     
by snad i rozpáčil.
Verse: 671     
Protož tu řeči ukráci,
Verse: 672     
v své pravenie navráci.

Verse: 673     
Již by čas protivu zoři,
Verse: 674     
když bývá křik ptačí zboří,
Verse: 675     
kdažto noc se dnem dělí,
Verse: 676     
a když slunce na svět spěli.
Verse: 677     
Alexander vzveda zraky,
Verse: 678     
vezřě na zořě oblaky;
Verse: 679     
uzřěv den, jako leče,
Verse: 680     
vstana, rúče obleče.
Verse: 681     
Šed i sta na jedný hořě,
Verse: 682     
obezřě tu vlast ot mořě;
Verse: 683     
potom v zemi obráti,
Verse: 684     
poče města shledovati;
Manuscript page: 161ab 
Verse: 685     
a kam koli obrátieše,
Verse: 686     
tu na všě strany vidieše,
Verse: 687     
kdežto vína, žita ktviechu,
Verse: 688     
kdež která loviště biechu.
Verse: 689     
Zřěv všady dlí i na přieky,
Verse: 690     
uzřě, ande silné řěky,
Verse: 691     
z nich teče široce voda
Verse: 692     
a mocná v nich ryb obroda.
Verse: 693     
Vida to, velmi sžáda,
Verse: 694     
vzmluvi tak k svým lidem sada:
Verse: 695     
"Zřěte na všě strany v pole,
Verse: 696     
kaká v těchto zemiech vóle;
Verse: 697     
zde královstvo, zde chci jmieti
Verse: 698     
a vám chci své země přieti!"
Verse: 699     
Řka tak, nic neottěže,
Verse: 700     
da, ktož co dóstojen bieše.
Verse: 701     
V tom nic byl nerozpáčil,
Verse: 702     
vniž by vesvět byl podtlačil.
Verse: 703     
To sděv, káza vojem vstáti,
Verse: 704     
do Cilicie bráti.
Verse: 705     
Posla k městóm i na hrady
Verse: 706     
a k tvrzem zde i onady;
Verse: 707     
a jakž ho náhle zvěděchu,
Verse: 708     
tak jej s milostí přijechu.
Verse: 709     
Tehdy v tu vlast uvieže,
Verse: 710     
hlúbe tam přědce potěže.
Verse: 711     
Uda jmu jeti tady,
Verse: 712     
kdežto trojské ohrady,
Verse: 713     
ještě jedinké znamenie
Verse: 714     
tu, kdežto leží kamenie.
Verse: 715     
Nýnie-li lén slyšeti,
Verse: 716     
a ti budu vyprávěti,
Verse: 717     
proč mu rušenie stalo,
Verse: 718     
pročti se je to vše dálo.

Verse: 719     
Byl jest Paris, kněžic v Troji,
Verse: 720     
vzchován ve čsti, u pokoji,
Verse: 721     
jehož otčík i matka
Verse: 722     
pro lásku svého děťátka
Verse: 723     
tak běchu míle vzchovali,
Verse: 724     
jakž mu vóli ve všem dali.
Verse: 725     
Jmějéše to knieže k lovu
Verse: 726     
mimo všecko mysl hotovu.
Verse: 727     
Sta to časa jednoho,
Verse: 728     
když jezdi v lese mnoho,
Verse: 729     
ot lovcóv zblúdi
Verse: 730     
a kóň mu velmi ztrudi;
Verse: 731     
přiboda s cěsty v púšči
Verse: 732     
pod krásný buk v jednu húšti,
Verse: 733     
vzvrha na suk uzdu s koně,
Verse: 734     
poče spáti, dřěvu kloně.
Verse: 735     
Zdieše jemu v téj hodině,
Verse: 736     
uzřě ve sně tři bohyně:
Verse: 737     
jednu, jenž vládne milostí,
Manuscript page: 161ba 
Verse: 738     
druhú, jenž vládne múdrostí
Verse: 739     
i seho světa udatstvem,
Verse: 740     
třetí, jenž vládne bohatstvem.
Verse: 741     
A ty zlaté jablko jmiechu,
Verse: 742     
o něžto velmi přiechu;
Verse: 743     
nebo bieše na něm pisáno:
Verse: 744     
"Která kraššie, téj bude dáno."
Verse: 745     
Vzvolichu ho súdcí sobě,
Verse: 746     
řkúc: "Dáváme tu moc tobě,
Verse: 747     
nepřem déle o to,
Verse: 748     
daj, který chceš, jablko toto;
Verse: 749     
a nad čím nás která móže,
Verse: 750     
toho tobě vždy pomóže."
Verse: 751     
Tehdy sta v tu dobu,
Verse: 752     
on poče raditi sám s sobú,
Verse: 753     
vece: "Co nedostává
Verse: 754     
mně podlé kniežecieho práva?
Verse: 755     
Mám přieliš mnoho bohatstva
Verse: 756     
a také se jmám podlé udatstva,
Verse: 757     
podlé jiných smysla dosti:
Verse: 758     
což viec třěba múdrosti?
Verse: 759     
V štěstí také mám vóli časnú,
Verse: 760     
bych jedno jměl ženu krásnú!"
Verse: 761     
Řka tak, téj jablka dohodi,
Verse: 762     
jež nad milostí vévodí.
Verse: 763     
A jakž brzo je rozsúdi,
Verse: 764     
vztrhna vietr, jej ubudi,
Verse: 765     
proňž musi pryč ottad jeti,
Verse: 766     
jmaje tu věc na paměti,
Verse: 767     
kak by mu to dostalo,
Verse: 768     
ježto jmu ve sně dálo.
Verse: 769     
Tehdy mu na mysl tanu,
Verse: 770     
na jednu věc rozpomanu,
Verse: 771     
z niež mieše sličnú příčinu,
Verse: 772     
proti Řěkóm zjevnú vinu.

Verse: 773     
Stala jest byla kdasi
Verse: 774     
škoda Troji v dávné časy.
Verse: 775     
Herkules byl kněžic řěcký,
Verse: 776     
v udatstvě vybraný, dětský;
Verse: 777     
ten byl Troji prvnie bieda:
Verse: 778     
pobil Parisova děda,
Verse: 779     
k tomu zabil jemu dva stříce,
Verse: 780     
pro něž leží Troje nicě;
Verse: 781     
a vzal mu byl v též časy
Verse: 782     
tetku ovšem divné krásy,
Verse: 783     
Esionie, čstnú děvici.
Verse: 784     
Tu dal jednomu kniežeti,
Verse: 785     
Telamonu, jenž s knězě
Verse: 786     
doby, Ajaka vítěze.
Verse: 787     
To jest byla vina troje,
Verse: 788     
pro niž Paris, knieže zTroje
Manuscript page: 161bb 
Verse: 789     
proti Řekóm srdcem stonal,
Verse: 790     
jest to i dokonal,
Verse: 791     
jakož je jim unesl ženu
Verse: 792     
najkrašší v světě, Helenu,
Verse: 793     
pro niž jest stala vojna
Verse: 794     
Řěkóm s Trojí nepokojná.
Verse: 795     
Jsú přěd deset let stáli,
Verse: 796     
tu vítězi vojevali.
Verse: 797     
Nejeden toho zlým užil,
Verse: 798     
jenž tu svój živótek složil,
Verse: 799     
těch vítězóv s obú stranú,
Verse: 800     
na něž když rozpomanu,
Verse: 801     
mi v srdci zavine.
Verse: 802     
Pro tak malú věc jediné
Verse: 803     
plakala nejedna matka,
Verse: 804     
zbyvši tu svého děťátka;
Verse: 805     
lkalo srdcem mnohé družě,
Verse: 806     
zbyv svého milého mužě.
Verse: 807     
Ach, srdce člověčé bludné,
Verse: 808     
ach, zamyšlenie neklidné,
Verse: 809     
jež pro jednu ženu -
Verse: 810     
jměla krásu přěmnoženú -
Verse: 811     
vešken svět byl zbudil,
Verse: 812     
deset let vojnú trudil,
Verse: 813     
v jedenácté léto -
Verse: 814     
kak mi zpomanúti zle to! -
Verse: 815     
čstné město Troje dobyto.
Verse: 816     
Tu bez čísla lidí zbito,
Verse: 817     
jakož řiedký kto hostaven,
Verse: 818     
starý i mladý života zbaven,
Verse: 819     
naposled město sežženo.
Verse: 820     
Řiedko jest kdy pochváleno:
Verse: 821     
bez trávy lúka sečená,
Verse: 822     
bez příslovie krásná žena.
Verse: 823     
To také písmo vykládá,
Verse: 824     
ž' toho města čstná ohrada
Verse: 825     
deset let plně hořala.
Verse: 826     
Škoda jest takého diela!
Verse: 827     
Tak jest stalo rušenie.
Verse: 828     
Již vráci v své pravenie.

Verse: 829     
Jakož napřěd pravi,
Verse: 830     
Alexander tu stavi.
Verse: 831     
V tu dobu jenž s ním tu biechu,
Verse: 832     
takú záhubu uzřěchu;
Verse: 833     
neby jeden tu nepyče
Verse: 834     
a žalostí lomě ruce.
Verse: 835     
Vidúc na vítěžských roviech
Verse: 836     
o jich skutcéch, o jich sloviech
Verse: 837     
kdes na kameni vyryto,
Verse: 838     
kdež všemu světu neskryto,
Verse: 839     
řekú: "Dojdem též strasti;
Verse: 840     
vešli smy v neznámé vlasti,
Manuscript page: 162aa 
Verse: 841     
z nich viec nevypravíme,
Verse: 842     
života zbavíme."
Verse: 843     
Král uslyšav řěč svých lidí,
Verse: 844     
vece: "Proč váš smysl v tom blúdí?
Verse: 845     
Nikdy nenie čsti dóstojen,
Verse: 846     
kto ce býti vždy pokojen.
Verse: 847     
Doňadž koně nepokuši,
Verse: 848     
péči vždy naň jmieti muši;
Verse: 849     
ten takéž skazí stáním;
Verse: 850     
jakož častým osedláním.
Verse: 851     
Takéž jest každý člověk,
Verse: 852     
má-li pokojný tento věk;
Verse: 853     
pokoju tak obloží,
Verse: 854     
snad v lenosti umoří.
Verse: 855     
Protož srdce tam spěje,
Verse: 856     
kdež mi , bohdá, čest zděje.

Verse: 857     
Jedno chcete-li pohověti,
Verse: 858     
chci vám něčso pověděti,
Verse: 859     
pro něž jmám všicku náději,
Verse: 860     
že tam k nepřieteli spěji.
Verse: 861     
Kdaž mi mój otčík pohynu,
Verse: 862     
zdě mi v nocní hodinu;
Verse: 863     
mysléch leže sám jediný -
Verse: 864     
ničijéše nikte jiný -
Verse: 865     
co by mi bylo sobě zdieti,
Verse: 866     
nevědiech co přijéti:
Verse: 867     
vrahom-li otpierati,
Verse: 868     
čili tak v porobě státi.
Verse: 869     
Tak mi myslce v obém stáše.
Verse: 870     
Ktož tu biechu, každý spáše.
Verse: 871     
Mysléch jakžto pták některý,
Verse: 872     
jenž sobě nedojme viery,
Verse: 873     
kdyžto sobě ptá pokoje,
Verse: 874     
kde by choval dietky svoje,
Verse: 875     
nesměje lap hniezda sklásti,
Verse: 876     
boje všeliké nápasti,
Verse: 877     
aby hniezda vietr neobořil,
Verse: 878     
neb had k dětem nevznořil,
Verse: 879     
letě dlúho v lesi, v poli,
Verse: 880     
snad někde miesto zvolí.
Verse: 881     
Tak mi uda uzřieti,
Verse: 882     
ande tako prosvieti,
Verse: 883     
jakžto když bude z hromu blesk,
Verse: 884     
pro něž sobě tak velmi stesk,
Verse: 885     
zapomanuch sám sebe;
Verse: 886     
i vezřěch, naliti z nebe
Verse: 887     
jeden krásný člověk sstúpi,
Verse: 888     
jenž ke mně bliz přistúpi;
Verse: 889     
všěcka na něm čstnost bieše,
Verse: 890     
a tak divné rúcho jmieše,
Verse: 891     
jakž mi nezdá nikake,
Verse: 892     
by kdy člověk vídal také.
Verse: 893     
To sem tak vid̕al právě,
Verse: 894     
jež jmieše na svý hlavě
Verse: 895     
korunu z zlata světlého
Manuscript page: 162ab 
Verse: 896     
a z kamenie přědrahého.
Verse: 897     
Nemoh jmu jmene zvěděti,
Verse: 898     
jedno to mohu spomněti:
Verse: 899     
cos mu na čele psáno,
Verse: 900     
jež mi věděti nedáno.
Verse: 901     
Když ho chtiech potázati,
Verse: 902     
on prvé svú řěč uchváti:
Verse: 903     
,Vynid̕,' vece, ,z kraje svého,
Verse: 904     
podámť vši čest světa seho,
Verse: 905     
a kdež uzříš potom,
Verse: 906     
nemysl zlého lidu o tom.'
Verse: 907     
Tehdy jak brzo to povědě,
Verse: 908     
kam podě, živ nevědě;
Verse: 909     
ale jakž přič obráti,
Verse: 910     
všě ta světlost zatrati.
Verse: 911     
V tomž tvrda jest náděje,
Verse: 912     
což jest mluvil, že mi zděje."
Verse: 913     
To v krátce všecko zlíči,
Verse: 914     
ta řěč, již jim král vylíči,
Verse: 915     
že, když uda jemu
Verse: 916     
přijeti k Jeruzalemu,
Verse: 917     
tu jej ten potka tělestně,
Verse: 918     
jehož bieše vid̕al ve sně,
Verse: 919     
s takým znamením velikým,
Verse: 920     
s židovským zástupem všelikým;
Verse: 921     
a jakož jej náhle potka,
Verse: 922     
pade přěd ním velmi zkrotka.
Verse: 923     
Tomu diviti jechu
Verse: 924     
ti všickni, jenž s ním biechu.
Verse: 925     
A když mu tu čest pokáza,
Verse: 926     
vojem do stanóv rozkáza.
Verse: 927     
Šed do města s málem lidí,
Verse: 928     
milostivě poklidi,
Verse: 929     
i jakž jej ten muž nauči,
Verse: 930     
tak tu Bohu poruči.
Verse: 931     
Dav pravé přiezni stvrzenie,
Verse: 932     
vzem s milostí otpuštěnie,
Verse: 933     
káza vojem ottad vstáti,
Verse: 934     
chtě k nepřátelóm bráti.

Verse: 935     
Již byl vtáhl daleko v zemi
Verse: 936     
proti nepřieteli svému
Verse: 937     
Macedo, ten opravitel
Verse: 938     
i své vlasti obranitel.
Verse: 939     
A když příde pověst ta
Verse: 940     
v perské hrady i u města,
Verse: 941     
tehdy z těch okolních tvrzí
Verse: 942     
potočichu posel brzý,
Verse: 943     
aby král Darius střěhl,
Verse: 944     
že jeho nepřietel přitiehl.
Verse: 945     
A když s tiem posel přiteče,
Verse: 946     
Darius velmi leče.
Verse: 947     
Kak by mnoho příčinnějí,
Verse: 948     
pokladem, lidmi silněji -
Verse: 949     
neb jmieše královstvo dvoje,
Verse: 950     
z nich nadeň mohl jmieti voje -
Manuscript page: 162ba 
Verse: 951     
ale že vždy byl pokojen,
Verse: 952     
že nedbal i jedněch vojen,
Verse: 953     
tiem proti mu bieše mdlejí,
Verse: 954     
jímž by mohl býti silněji,
Verse: 955     
by byl srdce toho,
Verse: 956     
k němuž jmějéše lidí mnoho.
Verse: 957     
Však nechtě, by kto domněl,
Verse: 958     
by v čem své moci zapomněl,
Verse: 959     
káza všěm hotovati,
Verse: 960     
chtě nepřátely potkati.
Verse: 961     
A jakž brzo provolachu,
Verse: 962     
tak všickni na vojnu vstachu.

Verse: 963     
Zatiem také potáza,
Verse: 964     
Alexandru list rozkáza,

Verse: 965     
řka: "Král Darius, král nad králi,
Verse: 966     
jehož moci vše nevzdálí,
Verse: 967     
Alexandru, sluzě svému,
Verse: 968     
dietěti obak čstnému,
Verse: 969     
spoviedaju milost svoji,
Verse: 970     
ke čsti radě i pokoji.
Verse: 971     
Vědě, že jsi po letech mladý,
Verse: 972     
proněž ještě nejmáš rady,
Verse: 973     
češeš jablka nedospělá,
Verse: 974     
varuj se takého diela!
Verse: 975     
Kdež ovoce nedospělo,
Verse: 976     
češeš-li to, tratíš dieto.
Verse: 977     
Poddals v vojenské bydlo,
Verse: 978     
chovaj se, byť neostydlo!
Verse: 979     
Ale na jakéž si době,
Verse: 980     
jež slušie, poslal sem tobě:
Verse: 981     
uzdu, měšec, mieč okrúhlý,
Verse: 982     
jež obrovnán na všě úhly,
Verse: 983     
ten tvým letóm podobá.
Verse: 984     
Pakli která tvá chudoba,
Verse: 985     
měšce jedno dotiežeš,
Verse: 986     
s potřěbu vyviežeš.
Verse: 987     
A snad si tako splašil,
Verse: 988     
mníš, by nikte neustrašil:
Verse: 989     
uzdy na to dotieže,
Verse: 990     
vniž plachý kóň, tak svieže."

Verse: 991     
Alexander listy přěčta,
Verse: 992     
uslyšav, kaká jest řeč ta,
Verse: 993     
vece: "Lépe rozuměji,
Verse: 994     
kak ti daři vypravují,
Verse: 995     
tento se mieč na to maje,
Verse: 996     
jenž okrúhlý na všě kraje,
Verse: 997     
stojíte všickni vidúce,
Manuscript page: 162bb 
Verse: 998     
že jej drži tvrdě v ruce,
Verse: 999     
takéž to vězte právě,
Verse: 1000     
že již veš svět jmám v svéj opravě.
Verse: 1001     
Tento měšec to vykládá,
Verse: 1002     
že, což váš král poklada,
Verse: 1003     
skrze ten móžte věděti,
Verse: 1004     
že to všecko budu jmieti.
Verse: 1005     
Uzda mi hodí k tomu,
Verse: 1006     
když juž sadu v jeho domu,
Verse: 1007     
všecko, což jmá, rozplení
Verse: 1008     
a jej svieži vniž vól léní."
Verse: 1009     
Rozkázav poslóm ta slova,
Verse: 1010     
da jim listy k tomu znova,
Verse: 1011     
potom daři i každého
Verse: 1012     
podlé práva králevského.
Verse: 1013     
Vzemše posli listy jeho,
Verse: 1014     
nesú je přěd krále svého.
Verse: 1015     
Přěčta listy král pohanský,
Verse: 1016     
jež mu poslal král řěčský,
Verse: 1017     
poče tomu diviti,
Verse: 1018     
že směl kdy to pověděti
Verse: 1019     
a řka: "Jmám svět v svéj poruce,
Verse: 1020     
jakž ten mieč drži v ruce."
Verse: 1021     
Podivi také tomu,
Verse: 1022     
že řekl: "Sadu v jeho domu,
Verse: 1023     
vládna všěmi městy, hrady
Verse: 1024     
v jeho zemi zde i onady."
Verse: 1025     
Svým řitieřóm to rozprávě,
Verse: 1026     
svú korunu na vstavě:
Verse: 1027     
"Však sem," vece, "král nad králi,
Verse: 1028     
mne po všem světu báli
Verse: 1029     
vši králové i kniežata,
Verse: 1030     
dávajíce dan ot zlata.
Verse: 1031     
Kak mu móže to přijíti,
Verse: 1032     
by mohl v takú čest kdy vníti,
Verse: 1033     
jakž by objal králevstvo?
Verse: 1034     
Vizte, kaké psal bláznovstvo!"
Verse: 1035     
Řka to, káza poslóm siesti,
Verse: 1036     
uzel máku jemu nésti

Verse: 1037     
a řka: "Věz to, pyšné robě,
Verse: 1038     
posielaji ten mák tobě,
Verse: 1039     
aby věděl, co jmám moci
Verse: 1040     
vlastních lidí, bez pomoci.
Verse: 1041     
Tu jest ovšem máku mnoho,
Verse: 1042     
ty nemóžeš čísti toho;
Verse: 1043     
tolikéž jmám vojí,
Verse: 1044     
všudy lid vniž roj brojí
Verse: 1045     
okolo mne za tři míle;
Manuscript page: 163aa 
Verse: 1046     
nýnie čísla téj všiej síle.
Verse: 1047     
Tisíc na jednoho tvého
Verse: 1048     
jmám rytieřstva výborného.
Verse: 1049     
Kako chceš boj se mnú vzéti,
Verse: 1050     
nemoha moci jmieti?
Verse: 1051     
Raziť, by mně pokořě
Verse: 1052     
bral zasě přič za moře,
Verse: 1053     
zbýti chceš zde hořě;
Verse: 1054     
chtě královstva zde dobyti,
Verse: 1055     
móžeš tam svého zbýti."

Verse: 1056     
Alexander tu řěč slyšě -
Verse: 1057     
ande posel mluví tišě -
Verse: 1058     
káza uzel rozvázati
Verse: 1059     
i poče ten mák zobati
Verse: 1060     
a svým Řěkóm udávati.
Verse: 1061     
Každý jeho hrst nachváti.
Verse: 1062     
"Zobte," vece, "moji Řěci,
Verse: 1063     
ci vem něčso dobrého řieci,
Verse: 1064     
z něhož vám bude všěm radost
Verse: 1065     
a pohanóm v srdci žalost.
Verse: 1066     
Tento mák to znamenává,
Verse: 1067     
že nám Bóh je všě poddává.
Verse: 1068     
Jelikož ho zrn zzobete,
Verse: 1069     
když u boji juž budete,
Verse: 1070     
tolikéž pohan pobijete,
Verse: 1071     
v tom vám nic nepoměte.
Verse: 1072     
Jakož ten mák zuby zetřem,
Verse: 1073     
tak zástupy jich všě potřem."
Verse: 1074     
Potom poslóm těm povědě:
Verse: 1075     
"To jáz jistě," vece, "vědě,
Verse: 1076     
že mnoho lida jest při králi;
Verse: 1077     
ale to velmi chváli,
Verse: 1078     
že tak měkké lidi vodí;
Verse: 1079     
úfaji u Bóh, že mi neuškodí.
Verse: 1080     
Jakžto ten mák Řěci zobí,
Verse: 1081     
tak vašeho krále pobí."
Verse: 1082     
Řka to, káza poslóm vstáti
Verse: 1083     
a pepřě jim uzlík dáti,
Verse: 1084     
aby nesli králi svému,
Verse: 1085     
zpoviedaje tu řěč jemu
Verse: 1086     
řka: "Poslals mi máku mieru
Verse: 1087     
a pravě to na vši vieru,
Verse: 1088     
že tolikéž jmáš svých lidí;
Verse: 1089     
však o tobě zle klidí.
Verse: 1090     
jich s tobú jest přěmnoho,
Verse: 1091     
což jest obak do toho,
Verse: 1092     
kdaž jsú měkci vniž mák zralý,
Verse: 1093     
v nichž jmáš v boji statek malý?
Verse: 1094     
Poviz rúče uzla mého:
Verse: 1095     
s čímť jest tvrzí máku tvého?
Manuscript page: 163ab 
Verse: 1096     
A taká jde hořkost z něho,
Verse: 1097     
v němž by bylo něčso zlého !
Verse: 1098     
Těch jest zrnec velmi málo,
Verse: 1099     
však by o život tobě stálo,
Verse: 1100     
nemohl by jich všěch zzobati.
Verse: 1101     
Skrzě to rač znamenati:
Verse: 1102     
málo lidí jmám při sobě,
Verse: 1103     
budúť v boji horci tobě!"

Verse: 1104     
V tu dobu Darius stáše,
Verse: 1105     
kdež svých lidí moc sbieráše;
Verse: 1106     
a když již sebra voje,
Verse: 1107     
chtě zvěděti, lida co je,
Verse: 1108     
spudi všě v jednu ohradu,
Verse: 1109     
jakžto pastýř činí stádu;
Verse: 1110     
čite z jitra do noci,
Verse: 1111     
však nezvědě všie své moci.
Verse: 1112     
Tak některá domovnice
Verse: 1113     
z jitra přečte své ovčice,
Verse: 1114     
aby pastýř též přihnal
Verse: 1115     
ovčice, jež v stádo vyhnal;
Verse: 1116     
ale mnohá, ne všě přídú
Verse: 1117     
ovčice, jež v stádo výdú:
Verse: 1118     
některá snad s skály spadne
Verse: 1119     
a některú vlk popadne.
Verse: 1120     
Takéž těm lidem dosta,
Verse: 1121     
řiedký opět domóv postá.
Verse: 1122     
Zatiem vybera lehčejších
Verse: 1123     
lidí na koních rúčejších
Verse: 1124     
šestdesát tisícév poně,
Verse: 1125     
s nimiž posla své podkonie,
Verse: 1126     
čstného rytieře Menona,
Verse: 1127     
jenž svú jézdu zle dokona.
Verse: 1128     
Ten to rozkázanie jmieše,
Verse: 1129     
že mu slédati voj bieše,
Verse: 1130     
kde by sebrali Řěci,
Verse: 1131     
proti jim jemu bieše léci.
Verse: 1132     
Král Macedo, když to vzvědě,
Verse: 1133     
své lidi k boji pořiedě -
Verse: 1134     
jež uvěřiti protivno
Verse: 1135     
i také zajisté divno,
Verse: 1136     
že tak maje lidí málo,
Verse: 1137     
avšak mu to dostalo,
Verse: 1138     
jež pobi ty všě voje,
Verse: 1139     
jakož brzo došel boje,
Verse: 1140     
tak jakž, což nepřátel bylo,
Verse: 1141     
nic nebo velmi málo zbylo.
Verse: 1142     
A když ten boj održě,
Verse: 1143     
vojnu ottad náhle vrže.
Verse: 1144     
Kakž byl ustal, všakž nepřěsta,
Verse: 1145     
hnav, doby jednoho města,
Manuscript page: 163ba 
Verse: 1146     
jež Sardis i dnes slove.
Verse: 1147     
To s jedné strany oplove
Verse: 1148     
Sagarius, silná řěka,
Verse: 1149     
s druhé s moře stieká.
Verse: 1150     
A tu biechu kola dávná,
Verse: 1151     
tak chytrá i tak úpravná,
Verse: 1152     
jakž jich nikte nemožéše
Verse: 1153     
rozebrati ni umieše.
Verse: 1154     
V tom ti lidé miechu vieru,
Verse: 1155     
ktož by poznal jich rozměru,
Verse: 1156     
že země králem bude
Verse: 1157     
i to, což chtě, to dobude.
Verse: 1158     
Ta byl ustavil král Mida.
Verse: 1159     
Tehdy Alexander vnida,
Verse: 1160     
ohledav kola i vzdviže,
Verse: 1161     
vzpodejma i pusti níže;
Verse: 1162     
točiv jimi sěm i tamo:
Verse: 1163     
"Nic mi," vece, "jest v nich známo;
Verse: 1164     
co věčého třěba trudu?
Verse: 1165     
Jakž mohu, tak jich dobudu!"
Verse: 1166     
Výma meč, počen ot vrchu,
Verse: 1167     
roztě kola, všě prchú.
Verse: 1168     
A když tu vši věc poklidi,
Verse: 1169     
posla ottad v jézdu lidi,
Verse: 1170     
aby všickni v tu vlast vehnali,
Verse: 1171     
měst i hradóv dobývali.
Verse: 1172     
Sta to na krátké roky,
Verse: 1173     
podbichu všě Kapadoky
Verse: 1174     
a jednu zemití Lydu.
Verse: 1175     
Ottad když zasě přijidú
Verse: 1176     
do Tyře, kdež král bieše,
Verse: 1177     
kdež jich čekaje ležéše,
Verse: 1178     
přečekav tu noc jedinú,
Verse: 1179     
a jakž brzo ta noc minu
Verse: 1180     
a den na svět pokáza,
Verse: 1181     
tak vojem vstáti káza.
Verse: 1182     
Dosti divno, že to mohl zdieti,
Verse: 1183     
hna toho dne mil třidceti,
Verse: 1184     
k nepřieteli pospiechaje,
Verse: 1185     
vždy toho domnievaje,
Verse: 1186     
zda by, to Darius zvěda,
Verse: 1187     
potkal jej v horách, přědjeda.

Verse: 1188     
Jest tu bliz Eufrates řěka,
Verse: 1189     
jež, slyši, z ráje vytieká,
Verse: 1190     
u niež král Darius voje
Verse: 1191     
sebra na své bezpokojé.
Verse: 1192     
Vzvěděv, že ten bliz přitahá,
Verse: 1193     
jenž na jeho vši čest sahá,
Manuscript page: 163bb 
Verse: 1194     
hnu s vojmi s toho miesta,
Verse: 1195     
kadyž mu upřiemná cěsta
Verse: 1196     
proti Alexandru jíti.
Verse: 1197     
Byl událo tu býti,
Verse: 1198     
co by tu uslyšal hrózy,
Verse: 1199     
když hnuchu ottud vozi!
Verse: 1200     
A to by také uslyšal:
Verse: 1201     
z šalmějí, z bubnóv hrozný šal.
Verse: 1202     
A nejeden tu komoň hrzal,
Verse: 1203     
svú podkovú cest potvŕzal,
Verse: 1204     
když vznímal, lomě zuby.
Verse: 1205     
Nejedny zubrově trúby
Verse: 1206     
v skalách své prostřěly hlasy,
Verse: 1207     
jakž zdáše, by v ty časy
Verse: 1208     
všěcky skály bořily.
Verse: 1209     
Taký běchu křik stvořily,
Verse: 1210     
taký dieše vzuk pod zořě,
Verse: 1211     
vniž by třásl svět i moře.
Verse: 1212     
Tak vypravil hrdě,
Verse: 1213     
vší věcí silně i tvrdě.
Verse: 1214     
Před zástupem právě v čele,
Verse: 1215     
jenž pohanská viera velé,
Verse: 1216     
táhniechu vóz osm koní,
Verse: 1217     
a ti biechu všickni broni.
Verse: 1218     
Na tom voze zlatá škříně,
Verse: 1219     
v niež ležéše jich svacině.
Verse: 1220     
S obú stranú toho voza,
Verse: 1221     
kdež jich viera i všě hróza,
Verse: 1222     
jedieše dvanádcet muží,
Verse: 1223     
jich každý téj škříni slúží,
Verse: 1224     
a každý jmaje řeč jinú,
Verse: 1225     
rúcho rozličného činu.
Verse: 1226     
Pohanstvo tak za to jmají,
Verse: 1227     
že ti lidé neumierají,
Verse: 1228     
řkúc: "Sú na věky živi,"
Verse: 1229     
avšak jsú v téj vieřě křivi;
Verse: 1230     
neb řěky, moře, vše splyne,
Verse: 1231     
což na světě, všecko mine
Verse: 1232     
kromě slov Božích jediné.
Verse: 1233     
Za tím vozem bliz jediechu,
Verse: 1234     
jež rodina králi biechu,
Verse: 1235     
dvadceti tisícóv vplně
Verse: 1236     
a všitci v hedvábný vlně
Verse: 1237     
biechu i přědrahém rúšě,
Verse: 1238     
jakž hrabiem, kniežatóm slušie.
Verse: 1239     
Ti všickni biechu na přědku.
Verse: 1240     
Sám král jedieše v prosřědku,
Verse: 1241     
jenž pro veliké bohatstvo,
Verse: 1242     
pro rozkoš i pro ozračstvo
Verse: 1243     
na zlatém voze jedieše,
Verse: 1244     
a ten pro blesk vešken hořieše.
Manuscript page: 164aa 
Verse: 1245     
Nad vozem pro letní zparu
Verse: 1246     
proti slunečnému varu
Verse: 1247     
orlice pověšena,
Verse: 1248     
jež bieše chytře vymyšlena,
Verse: 1249     
aby pod horkost stydla.
Verse: 1250     
Ta jmějéše zlatá křídla.
Verse: 1251     
Podlé voza jenž biechu,
Verse: 1252     
jež vdy krále držéchu,
Verse: 1253     
jeho bližšie přirozenie
Verse: 1254     
královského pokolenie,
Verse: 1255     
dvě stě jinochóv výbornějších,
Verse: 1256     
svúšlechtú přirozenějších.
Verse: 1257     
Málo dále pak přěd těmi
Verse: 1258     
královskými jinošemi
Verse: 1259     
deset tisícév vzástupě,
Verse: 1260     
jež diechu vši v jednom slúpě.
Verse: 1261     
To vše výborní rytieři,
Verse: 1262     
těch komonstvo pod kropieři,
Verse: 1263     
ratiště jich postřiebřena
Verse: 1264     
a kopie všě pozlacena.
Verse: 1265     
Ješčež kromě toho všeho
Verse: 1266     
jmějieše lida pěšieho
Verse: 1267     
dvakrát tisícév třidceti;
Verse: 1268     
ti běchu na to pojeti,
Verse: 1269     
aby pro těch lidí hrózu
Verse: 1270     
neprotřěl nikte k vozu.
Verse: 1271     
obyčej časa toho,
Verse: 1272     
jakože doma nikoho
Verse: 1273     
své čeledi neostavili,
Verse: 1274     
ženy, děti, všě pojeli.
Verse: 1275     
A bieše král vzal v tu dobu
Verse: 1276     
matku, ženu, děti s sobú,
Verse: 1277     
a coť mzhóv patset možéchu,
Verse: 1278     
to s ním poklada nesiechu.
Verse: 1279     
Za tiem lehčejší lid příde,
Verse: 1280     
jenž množstvem z čísla vynide.

Verse: 1281     
Juž bliz sebe stáchu dvoje,
Verse: 1282     
řěčské i pohanské voje,
Verse: 1283     
čekajúce s obú stranú
Verse: 1284     
druhého dne světlost ranú;
Verse: 1285     
neb jim věděti dáno,
Verse: 1286     
že jakž jutřě bude ráno,
Verse: 1287     
kda slunce prosvietí,
Verse: 1288     
tu spolu vojem sníti
Verse: 1289     
i dojíti bylo boje.
Verse: 1290     
Tehdy král Darius stoje,
Verse: 1291     
k svým vojem při jedný hoře
Verse: 1292     
mluví u velí pokořě,
Manuscript page: 164ab 
Verse: 1293     
jakž, ktož tu bieše, taký -
Verse: 1294     
leč bohatý, chudý - všaký
Verse: 1295     
jeho řěč pokornú slyšě -
Verse: 1296     
an k ním mluvi velmi tišě -
Verse: 1297     
neby tak srdce tvrdého,
Verse: 1298     
by nepolitoval jeho.
Verse: 1299     
"Slyšte," vece, "čstní otčíci,
Verse: 1300     
všie šlechty přědší dědici!
Verse: 1301     
Každý vás svú šlechtu vzvěda,
Verse: 1302     
vzpoměň na svého děda,
Verse: 1303     
z kakéhos pošel poroda.
Verse: 1304     
Nenie tak tvrda příhoda,
Verse: 1305     
by nemohl podržeti,
Verse: 1306     
chceš-li svú šlechtu pomnieti
Verse: 1307     
kak jest spáčiti dóstojna,
Verse: 1308     
jež nynie děje vojna,
Verse: 1309     
kdežto jest sluha vz hospodu,
Verse: 1310     
vniž mladý zvěř plove vz vodu,
Verse: 1311     
neb i posléz vezme škodu.
Verse: 1312     
Takéž to bláznivé robě,
Verse: 1313     
jež vzbuzuje proti sobě,
Verse: 1314     
na něhož nalehu tako,
Verse: 1315     
jakž mne nezbude nikako.
Verse: 1316     
Co je vzpáchal, sami vizte,
Verse: 1317     
jež protivno jest zajisté;
Verse: 1318     
i vás každý div tomu,
Verse: 1319     
když kto přiečí komu,
Verse: 1320     
jehož mocní králi
Verse: 1321     
i mocná kniežata báli.
Verse: 1322     
Vzpoměňtež, že ste svobodni,
Verse: 1323     
a tito hostie nehodní,
Verse: 1324     
již porobeni vámi.
Verse: 1325     
Pomyslite na to sami
Verse: 1326     
pro svú čest i také pro :
Verse: 1327     
ny svú mocí polomie,
Verse: 1328     
čest i zbožie potratíme,
Verse: 1329     
jakž viec neopravíme.
Verse: 1330     
V vieřě sobě všitci sstojte
Verse: 1331     
i mému snu okojte;
Verse: 1332     
nebo ten, Bóh ráčí,
Verse: 1333     
po méj čsti na jevě zračí.
Verse: 1334     
Vidiech ve sně řěčské stany,
Verse: 1335     
jež nám, bohdá, poddány,
Verse: 1336     
ande po nich oheň taký
Verse: 1337     
ot země pod oblaky;
Verse: 1338     
a jich král stáše přěde mnú,
Verse: 1339     
chtě cosi mluviti se mnú,
Verse: 1340     
a na něm zlaté okovy
Verse: 1341     
a pláš aksamita nový;
Verse: 1342     
i postá přěde mnú málo.
Manuscript page: 164ba 
Verse: 1343     
Toť mi jest ve sně zdálo.
Verse: 1344     
Ještě viec Iepšieho vědě,
Verse: 1345     
ježto vám potom povědě."
Verse: 1346     
On tak ještě stoje mluví,
Verse: 1347     
přiteče z řěckých vojí
Verse: 1348     
posel, pravě ty noviny,
Verse: 1349     
že jíž řěčské hrdiny
Verse: 1350     
s svým králem i s svú vší mocí
Verse: 1351     
za běžie i dnem i nocí
Verse: 1352     
kromě cesty v hory, skály.
Verse: 1353     
By křik u vojech nemalý,
Verse: 1354     
ande všickni veselé
Verse: 1355     
a koně přidati velé.
Verse: 1356     
A jakž jim koní přidachu
Verse: 1357     
a přěs řěku přěbrachu,
Verse: 1358     
kromě rozmyšlenie všeho,
Verse: 1359     
netbajíc na králi svého,
Verse: 1360     
což mohú vybósti z koní,
Verse: 1361     
to bez cesty každý honí,
Verse: 1362     
chtě po nich prvé utéci,
Verse: 1363     
mniece, by běželi Řěci.
Verse: 1364     
Kam tvá, králi, moc pospicchá,
Verse: 1365     
kdež ti nebude do smiecha?
Verse: 1366     
Kam tak nevěhlasně běžíš?
Verse: 1367     
Kamo takú zbroji stěžíš?
Verse: 1368     
Za mníš, by tam utěžal?
Verse: 1369     
Za mníš, že by přěd tobú běžal,
Verse: 1370     
jehož jest jediná péče,
Verse: 1371     
by ty nezbyl jeho meče?

Verse: 1372     
Juž bliz Saracéni biechu
Verse: 1373     
k městu, jemuž Iskon diechu,
Verse: 1374     
v němž král řěčský tehdy bieše,
Verse: 1375     
kdež s svými vojny ležéše.
Verse: 1376     
Tehdy řěčská strážě pozna,
Verse: 1377     
že pohanstva zbroje hrozna.
Verse: 1378     
A snadno bieše poznati,
Verse: 1379     
komuž bylo na to ptáti;
Verse: 1380     
neb jich mnoho bez čísla,
Verse: 1381     
každý žena bez rozmysla;
Verse: 1382     
a kadyž koli hnáchu,
Verse: 1383     
jakžto mhla bieše ot prachu.
Verse: 1384     
Sehna jezdec, strážě náhlý,
Verse: 1385     
pravě, že pohani přitáhli.
Verse: 1386     
Tu křik sprostřěchu veliký,
Verse: 1387     
odění chce rád všeliký;
Verse: 1388     
a jakž který panošě slove,
Verse: 1389     
tak toho pán jeho zove:
Verse: 1390     
on Radvana, sen Mladotu
Verse: 1391     
a sen Jana, on Radotu.
Verse: 1392     
On spalnieř juž na vleče
Verse: 1393     
a sen potřěbuje meče;
Manuscript page: 164bb 
Verse: 1394     
na nom již železa brnie
Verse: 1395     
a sen tepruv vsýpá brně;
Verse: 1396     
některý již vzpíná pláty
Verse: 1397     
a sen juž drží štít zlatý;
Verse: 1398     
onen juž sedí na koni
Verse: 1399     
a sen dospěv, juž prohoní.
Verse: 1400     
Druh druhu koně přidává
Verse: 1401     
podlé vojenského práva.
Verse: 1402     
Za malý čas pohověchu,
Verse: 1403     
všichni zajedno dospěchu;
Verse: 1404     
však najprvé král byl dospěl,
Verse: 1405     
a ktož mohl, ten po něm pospěl.
Verse: 1406     
V tu dobu spolu potkachu,
Verse: 1407     
zpořiedivše všichnu svú dráhu.
Verse: 1408     
Král řěčský náprvé vzváza
Verse: 1409     
a všěm svým téže rozkáza;
Verse: 1410     
rytierstvo o něm shrnu.
Verse: 1411     
Tu k nepřátelóm poprnu
Verse: 1412     
jakžto koli vlk zamrlý,
Verse: 1413     
jenž pro hlad otvěsí krli,
Verse: 1414     
za nímž lační štěnci tekú,
Verse: 1415     
hladem sotně nohy vlekú,
Verse: 1416     
potekú za ním mlaštiece,
Verse: 1417     
přijésti rádi chtiece;
Verse: 1418     
a kdež uzřie stádo v poli,
Verse: 1419     
vysunúce na z dolí.
Verse: 1420     
Takž vlku přibude síly
Verse: 1421     
a ščenci mu budú čili;
Verse: 1422     
a jakž k stádu připrne,
Verse: 1423     
každé skotě strachy strne,
Verse: 1424     
nesmieti bude hnúti
Verse: 1425     
ani kamo poběhnúti.
Verse: 1426     
Jakož vlcie činie stádu,
Verse: 1427     
tak Řěci v pohany spadú.
Verse: 1428     
Král pohanský by tiem vzrúzen;
Verse: 1429     
uzřěv to, že jest oblúzen,
Verse: 1430     
otstúpi ho všě náděje,
Verse: 1431     
nevědieše, co živ zděje.
Verse: 1432     
Tak bieše hrozně ustrašil
Verse: 1433     
a k tomu vešken lid splašil;
Verse: 1434     
poče stavěti ochotně,
Verse: 1435     
že strachy mluvieše sotně!
Verse: 1436     
Náhlost ničemu nehodí
Verse: 1437     
ktož s krotkostí obchodí,
Verse: 1438     
nad nepřátely vévodí.
Verse: 1439     
Avšak domysli toho,
Verse: 1440     
maje viece lidí mnoho,
Verse: 1441     
a řka: "Jakž nastúpi na ,
Verse: 1442     
osadě je v každé straně,
Verse: 1443     
polomi je bez pakosti,
   
[...]
Verse: 1444     
Dobřě umyslil tako,
Verse: 1445     
ale však sta jinako.
Verse: 1446     
Nebo ktož sám sobě hřímá,
Manuscript page: 165aa 
Verse: 1447     
tomu búřě nic neotjímá,
Verse: 1448     
leč bud léto, leč bude zima.

Verse: 1449     
Juž na špici právě stáše
Verse: 1450     
král řěčský, kdež boje čekáše,
Verse: 1451     
zpořiediv každého k tomu,
Verse: 1452     
v kterém křídle býti komu,
Verse: 1453     
a sám přěd zástupem v čele
Verse: 1454     
k bojovi hotov dospěle.
Verse: 1455     
Podlé něho v pravé strani
Verse: 1456     
biechu vítězi stavani:
Verse: 1457     
syn Permenióv, Nikanor,
Verse: 1458     
a jeho bratr, Polykanor,
Verse: 1459     
za tím Cenos, Ptolomeus,
Verse: 1460     
Perdikas, Klitus, Tydeus.
Verse: 1461     
To všecko jinošě mladé
Verse: 1462     
a každý zástupem vládne.
Verse: 1463     
Po těch pak na levéj straně,
Verse: 1464     
kdež počátek každý ráně,
Verse: 1465     
Permenio bieše postaven,
Verse: 1466     
požitý muž, však nezbaven;
Verse: 1467     
za tím jeho syn Filota.
Verse: 1468     
To pak bieše lepšie rota.
Verse: 1469     
Tu bieše Antigon, Kraterus
Verse: 1470     
a po těch vítěz Severus.
Verse: 1471     
Jakž ti pravi, to ti biechu,
Verse: 1472     
jež zástupy vládniechu.
Verse: 1473     
Tehdy král kopie dosáhna,
Verse: 1474     
malečko ořě povztáhna,
Verse: 1475     
své šlechtice upomanu,
Verse: 1476     
zřě na nu i na stranu,
Verse: 1477     
chtě poznati jich útrobu,
Verse: 1478     
kto s ním miení v tu dobu:
Verse: 1479     
neb co které srdce miení,
Verse: 1480     
v kteréj vóli neb ve chtění,
Verse: 1481     
to vše znáti na vezřění.
Verse: 1482     
Pány prosbú ochoťuje
Verse: 1483     
a chuzším dary slibuje.
Verse: 1484     
Za tiem malečko postoje,
Verse: 1485     
prvé než dojedú boje:
Verse: 1486     
"Ktož ste," vece, "sem pozváni,
Verse: 1487     
chuzšie panostvo i páni,
Verse: 1488     
vaši dědové i přědci -
Verse: 1489     
rozliční na to svědci -
Verse: 1490     
jsú nepokoj veždy střěli,
Verse: 1491     
pro něžto jsú i čest vzeli;
Verse: 1492     
a jakž jsú byli dědové,
Verse: 1493     
takéž bud̕te i vnukové,
Verse: 1494     
každý na svój rod spomana.
Verse: 1495     
Dnes vám jest čest v ruce dána,
Verse: 1496     
jedno budete chtieti
Verse: 1497     
svú šlechtu i rod pomnieti.
Verse: 1498     
Dnes jest juž čas přišal toho,
Verse: 1499     
jehož sem žádal přěmnoho;
Manuscript page: 165ab 
Verse: 1500     
dnes nepokoj bude krácen
Verse: 1501     
a vás každý pobohacen;
Verse: 1502     
mně dobrého slova přějte
Verse: 1503     
a sobě vše zbožie mějte!
Verse: 1504     
Patři každý na ny voje,
Verse: 1505     
kakť uzlativše stojé!
Verse: 1506     
Snad jsú na jhru vybrali,
Verse: 1507     
a ne proto, by boj brali?
Verse: 1508     
Vizte, kakť na nich zlato hoří,
Verse: 1509     
pro něžto dnes budú v hoři,
Verse: 1510     
kdyžto pro kořist je svlačie
Verse: 1511     
a koňmi je nahy stlačie.
Verse: 1512     
Kakť stojé sebe široce!
Verse: 1513     
Vizi, že na poskoce.
Verse: 1514     
Což mluví, dobřě poznáte,
Verse: 1515     
skrzě jich štíty zlaté
Verse: 1516     
železná kopie proskočie
Verse: 1517     
a z jich srdce krve utočie.
Verse: 1518     
Ještě bych k vám mluvil viece,
Verse: 1519     
ale strach, že poběhnú k řěcě.
Verse: 1520     
Pospěšmyž - juž ti sršie -
Verse: 1521     
dřieve než pryč rozpršie!"
Verse: 1522     
Řka tak, kopie navrže,
Verse: 1523     
spade v nepřátely brže,
Verse: 1524     
než kdy kámen vrhú z praka.
Verse: 1525     
Taký křik i hróza taká
Verse: 1526     
by u vojech stranú obú,
Verse: 1527     
jakož zdáše v tu dobu,
Verse: 1528     
by juž vesvět bořil,
Verse: 1529     
taký tu křik stvořil,
Verse: 1530     
ande koni v tieskni řehcí
Verse: 1531     
a meči v odění skřehcí,
Verse: 1532     
ande z lučišť nejedna střěla
Verse: 1533     
vynde i z samostřiela.
Verse: 1534     
Nikdy z přievala i jednoho
Verse: 1535     
nespadne kropí tak mnoho.

Verse: 1536     
Juž trub nic neslyšěti,
Verse: 1537     
pro prach nebe neviděti.
Verse: 1538     
Tehdy na prvniem pohnání,
Verse: 1539     
kdež lepší stáchu pohani,
Verse: 1540     
kdežto korúhvy stviechu,
Verse: 1541     
kdež štíti zlatem lskniechu,
Verse: 1542     
tam král řěčský oboři,
Verse: 1543     
vznímaje na svém oři,
Verse: 1544     
patřě, by čstný nahodil,
Verse: 1545     
jehož by kopím hodil.
Verse: 1546     
Sta mu čstná příhoda
Verse: 1547     
potka jej syrský vévoda,
Verse: 1548     
Aretas menovaný,
Verse: 1549     
najlepší mezi pohany;
Verse: 1550     
ten jmieše na helmě kámen
Verse: 1551     
pyrop, jenž svietí vniž plamen.
Verse: 1552     
Ten potka krále řěckého;
Manuscript page: 165ba 
Verse: 1553     
prvú ranú kopie svého
Verse: 1554     
prosřěd štíta ho hodi,
Verse: 1555     
zetřě kopie, však neuškodi.
Verse: 1556     
Král mu brzo oplati
Verse: 1557     
a rychle mu živótka ukráti;
Verse: 1558     
neb jakož jej rychle potka,
Verse: 1559     
nejmě přěd ním živótka:
Verse: 1560     
štít, pláty, brně jmu protče;
Verse: 1561     
on spade, kóň mu potče;
Verse: 1562     
v samém srdci kopie přěkla;
Verse: 1563     
ten prvý jide do pekla.

Verse: 1564     
Tehdy zástup zamiesi -
Verse: 1565     
biechu v vojště lítí čěsi -
Verse: 1566     
ande Ptolomeus s Klitem
Verse: 1567     
i sen i on s zlatým štítem
Verse: 1568     
jakžto dva lvy hladovitá
Verse: 1569     
nebo dva vlky nesytá
Verse: 1570     
prosřěd stáda ovcě svězie,
Verse: 1571     
takéž ona dva vítěze,
Verse: 1572     
na koho obrátíta,
Verse: 1573     
tomu živótka ukrátíta.
Verse: 1574     
Neb když Klitus s Artofilem,
Verse: 1575     
sen i on na oři čilém,
Verse: 1576     
bodeta na kopíma,
Verse: 1577     
vznidú dřízhy mezi níma;
Verse: 1578     
zatiem potkasta sama
Verse: 1579     
koňmi, prsmi i hlavama,
Verse: 1580     
a jakž druh s druhem srazi,
Verse: 1581     
spadesta koňma přěz vazy.
Verse: 1582     
Tak tvrdě sešla běsta,
Verse: 1583     
jakž za umrla ležiesta,
Verse: 1584     
nemohúce vlásti sobú
Verse: 1585     
z otrapa velikú mdlobú.
Verse: 1586     
Inhed Klitus v tu hodinu,
Verse: 1587     
jakž málo ho mdloba minu,
Verse: 1588     
dřieve než on opravě,
Verse: 1589     
přistúpě mu blíže k hlavě,
Verse: 1590     
prvé nežli nadviže,
Verse: 1591     
hlavu jemu mečem střiže.
Verse: 1592     
ßy boj tvrdý s každé strany
Verse: 1593     
mezi Řěky i pohany,
Verse: 1594     
Mazeus pohan vyteče,
Verse: 1595     
proti nepřátelóm křiče.
Verse: 1596     
Ten na prvniem svém potkání
Verse: 1597     
pět Řěkóv do smrti raní:
Verse: 1598     
o jednoho kopie přěkla,
Verse: 1599     
v druhého nóž do pěsti vekla,
Verse: 1600     
třetieho mečem uhlavi,
Verse: 1601     
čtvrtého mlatem unavi,
Verse: 1602     
na pátého navráti,
Verse: 1603     
toho i s koněm přěvráti.
Verse: 1604     
Tu sěč když uzřě Filota,
Verse: 1605     
by jmu líto svých života;
Manuscript page: 165bb 
Verse: 1606     
na Mazea tam pomieni,
Verse: 1607     
an stvě v zlatém odění.
Verse: 1608     
Prvé nežli u něho by,
Verse: 1609     
deset pohan mlatem pobi.
Verse: 1610     
Ot těch tam přič obrátě,
Verse: 1611     
vítěžsky svój meč vychvátě,
Verse: 1612     
tu mu šest naměři.
Verse: 1613     
Ti všickni biechu rytieři;
Verse: 1614     
ti jej ve zlý čas potkachu,
Verse: 1615     
Filotasóv meč poznachu.
Verse: 1616     
Nedlúho o nich ostúpa,
Verse: 1617     
do jilec meč v nich skúpa
Verse: 1618     
a v sedmém meče otehna;
Verse: 1619     
tu jej pohanstvo obehna!
Verse: 1620     
Jakžto koli vepř divoký,
Verse: 1621     
jenžto široké skoky,
Verse: 1622     
když naň vyvrú láji
Verse: 1623     
někde v luzě nebo v háji,
Verse: 1624     
bude-li neučená láje,
Verse: 1625     
stane vepř, nic nedbaje;
Verse: 1626     
který pes k němu vnočí,
Verse: 1627     
vezma ránu i otskočí;
Verse: 1628     
pakli naň vyvrú psy vnadné,
Verse: 1629     
lovec jej jako ukradne:
Verse: 1630     
takéž vítěze onoho
Verse: 1631     
potka Saracénstva mnoho.
Verse: 1632     
V ten čas budieše bez něho,
Verse: 1633     
by nebylo otce jeho.
Verse: 1634     
Ten s Kraterem a s Volkonem,
Verse: 1635     
Cenosem a s Antigonem
Verse: 1636     
přispěchu brzo k Filotě.
Verse: 1637     
Což si jich slýchal v rotě,
Verse: 1638     
v tom pobití i v tom hluku,
Verse: 1639     
ten každý sám na svú ruku
Verse: 1640     
člověkóv bliz do sta zabi,
Verse: 1641     
však své síly neposlabi.
Verse: 1642     
Tu ten boj postá na dlúzě,
Verse: 1643     
mnohý proto došal núzě.
Verse: 1644     
S druhé strany tu bliz stáše
Verse: 1645     
bratr Filotóv, jenž boj bráše,
Verse: 1646     
seka lidi zde onady.
Verse: 1647     
Tu naň vytěže jinoch mladý,
Verse: 1648     
jemuž Endinius diechu;
Verse: 1649     
zlý mu čas přijide pohřiechu!
Verse: 1650     
Neb jakž potka Nikanora,
Verse: 1651     
na krátce sobú obora,
Verse: 1652     
kopím jemu štít obrazi,
Verse: 1653     
však ho ničse nepokazi;
Verse: 1654     
tak mdle otrúti kopie,
Verse: 1655     
jakžto když z búřě krópě
Verse: 1656     
někde na tvrdý dóm spadne:
Verse: 1657     
tak ono dietě neradné
Manuscript page: 166aa 
Verse: 1658     
Nikanoru otrúti.
Verse: 1659     
Hněvy Nikanor smúti.
Verse: 1660     
Zlé stává proti zlému:
Verse: 1661     
brzo oplati jemu;
Verse: 1662     
beze všeho pomeškánie
Verse: 1663     
pusti meč po levý straně,
Verse: 1664     
počen ot oka levého,
Verse: 1665     
přěpusti do druhého.
Verse: 1666     
Stáše také bliz ot toho
Verse: 1667     
zástup vévody jednoho,
Verse: 1668     
jenž Neguzar slovieše;
Verse: 1669     
ten Řěky všě tu udivieše,
Verse: 1670     
k vojně násilně rozumný,
Verse: 1671     
k každý sěči velmi umný,
Verse: 1672     
jakž, což každého oružie
Verse: 1673     
jest k vojni i k boji slúžě,
Verse: 1674     
k tomu všemu byl dospělý
Verse: 1675     
i na div ovšem umělý,
Verse: 1676     
kopím boda na prostraně,
Verse: 1677     
v tieskni mlatem, nožem raně;
Verse: 1678     
kam ten obráti seka,
Verse: 1679     
tu krev teče jako řěka.
Verse: 1680     
A když to uzřě Filota,
Verse: 1681     
že proti jmu mdlé ta rota,
Verse: 1682     
ande krvaví jdú potoci,
Verse: 1683     
hna tam a ktě svým pomoci,
Verse: 1684     
k Neguzaru přiboda.
Verse: 1685     
Stať mu dobrá příhoda:
Verse: 1686     
udeři jej v helm po vrchu,
Verse: 1687     
jiskry vysoko zprchú.
Verse: 1688     
Neudeřil bieše lehce,
Verse: 1689     
pojide meč s helma skřehcě;
Verse: 1690     
ještě bieš ruky neottrhl,
Verse: 1691     
kterúžto bieše zavrhl,
Verse: 1692     
tak ho bieše dosáhl krutě,
Verse: 1693     
ruku mu po loket utě.
Verse: 1694     
Neguzar velmi smúti,
Verse: 1695     
jakž možéše, to však skuti:
Verse: 1696     
zdvihna z přědnieho luku,
Verse: 1697     
ještě s s poslední rukú,
Verse: 1698     
oboři po Filotě,
Verse: 1699     
jež v velikém potě;
Verse: 1700     
hna naň s uostrú bradaticí,
Verse: 1701     
chtě jej zatieti po líci;
Verse: 1702     
a snad by ho tu byl zabil,
Verse: 1703     
by jemu rány neoslabil
Verse: 1704     
Amyntas, jež ščít navrže;
Verse: 1705     
vtě jmu v ščít, nevytrže.
Manuscript page: 166ab 
Verse: 1706     
On tu vztrha bradatici,
Verse: 1707     
an mu stě druhú ručici;
Verse: 1708     
by Neguzar jakžto kláda,
Verse: 1709     
pojide, sebú nevlada.
Verse: 1710     
Často to velmi stává,
Verse: 1711     
že bolest moci přidává.
Verse: 1712     
Tak Neguzaru dosta,
Verse: 1713     
když juž sám bez ruky osta.
Verse: 1714     
Vzdechna v svéj žalosti kBohu:
Verse: 1715     
"Zději," vece, "ježto mohu."
Verse: 1716     
V nepřátely kóň oboři,
Verse: 1717     
v svém neštěští i v svém hoři
Verse: 1718     
hnav i polomi čtyry s sobú
Verse: 1719     
a sám tu spade pro mdlobu.
Verse: 1720     
Tiem polepši svého smutka
Verse: 1721     
z tak přěvážného skutka.
Verse: 1722     
Když juž nelzě zbýti zlého,
Verse: 1723     
ni móž státi jiného,
Verse: 1724     
nelitujž života svého.
Verse: 1725     
Juž bieše neznati trávy
Verse: 1726     
z lidí tu pro potok krvavý,
Verse: 1727     
jakž každý duol krví natekl
Verse: 1728     
a druhde prach krví spekl,
Verse: 1729     
avšak viece s oné strany,
Verse: 1730     
otňadžto sekli pohany.
Verse: 1731     
By zástup pohanský řiedek,
Verse: 1732     
obráti týlem vpřědek;
Verse: 1733     
za malý čas přič poběhú
Verse: 1734     
tam k eufrateskému břěhu.
Verse: 1735     
Kakž jich koli mnoho bylo,
Verse: 1736     
však k sěči jich málo zbylo.

Verse: 1737     
Macedonský král to vida,
Verse: 1738     
jako jmu moci přida;
Verse: 1739     
uzřěvše to také Řěci,
Verse: 1740     
vsěkú je i zbodú v pleci.
Verse: 1741     
Kdež meč i nejedna střěla,
Verse: 1742     
kdež ležie ubitá těla,
Verse: 1743     
tady hnáchu bez rozpači.
Verse: 1744     
Ach, co tu ctných těl stlačí!
Verse: 1745     
Kam kto obráti koli,
Verse: 1746     
byly zbitcóv hory, doli.
Verse: 1747     
Nejeden umřěl bez časa:
Verse: 1748     
on juž leží, nohú třasa;
Verse: 1749     
druhý juž ležě umierá
Verse: 1750     
a sen ještě duši sbierá;
Verse: 1751     
některého koňmi tlačie
Verse: 1752     
a po sem drobi vlačie;
Verse: 1753     
on leží s zbitú hlavú
Verse: 1754     
a sen mra vťal zuby v trávu;
Verse: 1755     
on leží zabit ot mlata
Verse: 1756     
a semu pak hlava sťata;
Verse: 1757     
on ještě živ obracie,
Manuscript page: 166ba 
Verse: 1758     
a sen juž mra krví vracie;
Verse: 1759     
onomu krev z srdce teče,
Verse: 1760     
seho kóň po sobě vleče;
Verse: 1761     
onomu uťata ruka,
Verse: 1762     
sen sotně drží luka;
Verse: 1763     
za ostrohu visí mnohý,
Verse: 1764     
a mnohému sťaty nohy;
Verse: 1765     
mnohý ještě čtveřno lazí,
Verse: 1766     
a druzí juž ležie nazi.
Verse: 1767     
Nikdy ote dne prvého
Verse: 1768     
snad i do dne súdného
Verse: 1769     
ani bude, ni jest byla,
Verse: 1770     
jakož tu by, zbitých síla.

Verse: 1771     
Ještě stáchu, boj berúce,
Verse: 1772     
o pobězě nevědúce,
Verse: 1773     
v jednom křídle pohan málo,
Verse: 1774     
jenž bieše ještě ostalo.
Verse: 1775     
Ti pro čest žen i dětí
Verse: 1776     
nechtiechu rádi běžeti.
Verse: 1777     
Vietr protivný vše rozvěje,
Verse: 1778     
lap který skutek děje,
Verse: 1779     
když lepšie nenie náděje.
Verse: 1780     
Tak sta tomu ostatku,
Verse: 1781     
jemuž dieše ku přěvratku;
Verse: 1782     
neb juž s koně král jich zboden,
Verse: 1783     
jenž toho bieše nehoden,
Verse: 1784     
by kryl kda v pěšiej zbroji;
Verse: 1785     
ni o něm juž dbají svoji,
Verse: 1786     
Anson, rytieř jeho,
Verse: 1787     
ssěde jemu s koně svého;
Verse: 1788     
ten ho přěs řěku přěnese
Verse: 1789     
do Babylona po lésě.
Verse: 1790     
Udatstvo v strach promeni,
Verse: 1791     
ktož kam vie, ten tam pomieni.
Verse: 1792     
Všeliká nemoc vzbudí,
Verse: 1793     
kdažto hlava ztrudí,
Verse: 1794     
tu zemdlejí všickni údi.
Verse: 1795     
Takéž jich čsti by na mále,
Verse: 1796     
když pomdle moc jich krále.
Verse: 1797     
A když juž přiběhú k řěce,
Verse: 1798     
tu k nim nalehú najviece.
Verse: 1799     
Najvěčí tu vzěchu škodu,
Verse: 1800     
jakž je v pleci vsěkú, vzbodú,
Verse: 1801     
tak, kto zbude meče,
Verse: 1802     
ten však v řěku na smrt teče.
Verse: 1803     
Některý by rád zbyl řěky,
Verse: 1804     
avšak tam jeti bezděky;
Verse: 1805     
neb, lekne vody,
Verse: 1806     
však vždy nezbýti škody.
Verse: 1807     
Ach, nelzě věděti brodu
Manuscript page: 166bb 
Verse: 1808     
nebo kde mělčější vodu:
Verse: 1809     
mnoho tisíc by přěpluli,
Verse: 1810     
jež hanebně tu stonuli.
Verse: 1811     
Druh druha tona lapá,
Verse: 1812     
na tisíc stran každý tápá
Verse: 1813     
a nejeden sobě steště,
Verse: 1814     
pod nímžto kóň tona prýště,
Verse: 1815     
ande druh druha dosiehá,
Verse: 1816     
chtě rád dobrati břěha.
Verse: 1817     
Kaká škoda, sami vizte!
Verse: 1818     
I zdá mi to zajisté,
Verse: 1819     
že těch lidí na pobězě
Verse: 1820     
tu stonu v hlubokém břězě
Verse: 1821     
tolikéž, ne málem méně,
Verse: 1822     
jelikož jich z boje nenie.
Verse: 1823     
Avšak jich dosti obra,
Verse: 1824     
v nichž čstné srdce i mysl dobrá,
Verse: 1825     
na dobrudrustvo pomniece,
Verse: 1826     
hanebně sníti nechtiece,
Verse: 1827     
boj na samém břězě vzěchu.
Verse: 1828     
Ti čstnějé obak umřěchu,
Verse: 1829     
nebo snad neby bez toho,
Verse: 1830     
by Řěkóv nezbili mnoho.

Verse: 1831     
Juž ľud i koni stali,
Verse: 1832     
ježto biechu bojevali,
Verse: 1833     
úsilím vešken lid vznojen
Verse: 1834     
i každý meč krví napojen,
Verse: 1835     
jenž jest krví poplul tako,
Verse: 1836     
že nemóž v nožnice nikako.
Verse: 1837     
Tehdy všě meče povrhú,
Verse: 1838     
tam mezi kořist vrhú.
Verse: 1839     
Kto by mohl tolik počísti,
Verse: 1840     
jelikož vzěchu kořisti!
Verse: 1841     
Když juž kořist skladú
Verse: 1842     
všucknu na jednu hromadu,
Verse: 1843     
tu král daři každého
Verse: 1844     
podlé dóstojenstvie jeho.
Verse: 1845     
Tu kořist vzkladú na koně,
Verse: 1846     
každý kóň pojide stóně;
Verse: 1847     
vztřěštěchu osi i kola,
Verse: 1848     
nebo jim kořist odola.
Verse: 1849     
Každý měch, tlumok natlačen,
Verse: 1850     
avšak člověk veždy lačen.
Verse: 1851     
Vše tělo bera ustalo,
Verse: 1852     
avšak zdá ještě málo.
Verse: 1853     
Bráním ruka jakžto zbita,
Verse: 1854     
však berúce vždy nesyta;
Verse: 1855     
a když nejmiechu več bráti,
Verse: 1856     
počechu za ňadra klásti.
Verse: 1857     
Div, člověče, kak trudíš
Verse: 1858     
i kak sobú sám v tom slúdíš,
Manuscript page: 167aa 
Verse: 1859     
pro zbožie svój život vážě,
Verse: 1860     
i to, což jest velmi dráže,
Verse: 1861     
svú duši, den za dnem topíš!
Verse: 1862     
Pro zbožie na smrt vzchopíš,
Verse: 1863     
běžíš v oheň i u vody,
Verse: 1864     
nestřěha i jedné škody
Verse: 1865     
a vždy zbožie chtě nabyti,
Verse: 1866     
jehož musíš obak zbýti;
Verse: 1867     
nebo jest tvój živótek krátek.
Verse: 1868     
Viz, kak jest tento svět vrátek:
Verse: 1869     
dnes snad chodíš zdráv i jasen,
Verse: 1870     
a v jutřě budeš snad uhasen.
Verse: 1871     
Viz, že co na lidech dobudeš,
Verse: 1872     
jakž umřeš, všeho zbudeš,
Verse: 1873     
s horami nepřěbudeš.

Verse: 1874     
Potom jidú mezi panie,
Verse: 1875     
jich nebieše kto juž bráně;
Verse: 1876     
a nejedna hořem nyje,
Verse: 1877     
ande s jejé bielé šíje
Verse: 1878     
krzno nebo komži drahú
Verse: 1879     
panošě i panošky táhnú.
Verse: 1880     
Nejedna slovutná žena
Verse: 1881     
nedóstojně obnažena,
Verse: 1882     
a zajisté div ot diva,
Verse: 1883     
že je mohla kdy býti živa;
Verse: 1884     
ande vedú na všě strany
Verse: 1885     
dievky, ženy mezi stany,
Verse: 1886     
nejedna své čstnosti želé,
Verse: 1887     
ande pojíti velé,
Verse: 1888     
kdežto jéj viděti vraha:
Verse: 1889     
auvech, přěpusto neblahá!
Verse: 1890     
Nejedna svých slez unoři
Verse: 1891     
v svéj žalosti i v svém hoři
Verse: 1892     
a lomieci bielé rucě,
Verse: 1893     
ande ju neznámost smúcie.
Verse: 1894     
A když juž všecko to sta,
Verse: 1895     
za malečko král tu postá,
Verse: 1896     
povedú Dariovu
Verse: 1897     
matku, sestru i králevú
Verse: 1898     
a v sedmi let dietě malé,
Verse: 1899     
spolu přěd řěckého krále.
Verse: 1900     
Stáchu přěd ním v smutném líci
Verse: 1901     
a srdce jde rózno čšticí,
Verse: 1902     
ande nenie kto ottušě -
Verse: 1903     
div, že nevyskočí dušě -
Verse: 1904     
v takém stojéce ohromě,
Verse: 1905     
kdežto na všě strany lomie
Verse: 1906     
rucě, čest, zbožie ztrativše
Verse: 1907     
i všeho dobrého zbyvše.
Manuscript page: 167ab 
Verse: 1908     
Sama vždy šlechta káže:
Verse: 1909     
co je milosrdie dráže,
Verse: 1910     
kdež kto ottuší smutnému
Verse: 1911     
a najviece neznámému,
Verse: 1912     
kto komu i zaviní?
Verse: 1913     
Takéž král řěcký i učiní:
Verse: 1914     
uzřěv tak šlechetné ľudi,
Verse: 1915     
milosrdie v něm zbudi;
Verse: 1916     
ochotně k ním přichýle,
Verse: 1917     
zajisté přijma je míle,
Verse: 1918     
matku sobě vzě za matku.
Verse: 1919     
"Syn mi bud̕," vece děťátku,
Verse: 1920     
a k tomu pak oně obě
Verse: 1921     
sestrú miesto přije sobě.

Verse: 1922     
Tak byl milostivý za mladu,
Verse: 1923     
doňadž nevzě horší vnadu.
Verse: 1924     
Nad všě krále sieho světa
Verse: 1925     
byl by jakožto osvěta:
Verse: 1926     
také v něm milosrdie.
Verse: 1927     
Ale když juž zbožím vzhrdě,
Verse: 1928     
dobrost v zlobu obrazi,
Verse: 1929     
dobrá vášně pokazi,
Verse: 1930     
i poče svých býti dávcě,
Verse: 1931     
jenž prvé bieš oprávcě;
Verse: 1932     
porušiv všě prvnie slova
Verse: 1933     
i zamysli práva nová,
Verse: 1934     
promeni všě lepšie práva;
Verse: 1935     
neb i ještě to stává,
Verse: 1936     
že čest nravy promenievá.
Verse: 1937     
Ach, světe, kak si obludný,
Verse: 1938     
kak jest tvój přiebytek trudný!
Verse: 1939     
Vědě, že vždy péče nabývá,
Verse: 1940     
ktož na tobě čsti dobývá;
Verse: 1941     
mdle posedí na tom stole,
Verse: 1942     
ktož čsti žádá na tvém kole.
Verse: 1943     
Ochoten jsi na počátce,
Verse: 1944     
ale však velmi krátcě:
Verse: 1945     
kde počátek osladíš,
Verse: 1946     
jedem skončenie obnadíš;
Verse: 1947     
podáš sebe s prva lacně,
Verse: 1948     
čest danú otplatíš pracně.
Verse: 1949     
Dobřě sloveš svět, že jsi světel,
Verse: 1950     
že jsi náš zjevný nepřietel;
Verse: 1951     
protivně však svět vzýváš,
Verse: 1952     
nebo ne vždy světel býváš:
Verse: 1953     
komu v čem prosvietíš,
Verse: 1954     
tiem jedno lid k sobě dřietíš;
Verse: 1955     
jakž brzo člověka vzplodíš,
Verse: 1956     
zlého jmu opět dohodíš.
Verse: 1957     
V tom dobřě dáváš znáti,
Verse: 1958     
že nemóžeš na dlúzě trvati;
Manuscript page: 167ba 
Verse: 1959     
co na tobě kde přěbývá,
Verse: 1960     
i v jedný čsti nepřěbývá.
Verse: 1961     
zle námi, světe, pečeš,
Verse: 1962     
jakžto ptáčkóm pruhla léčeš,
Verse: 1963     
a jakžto róžě brzo stečeš.

Verse: 1964     
Po jednom dni toho boje
Verse: 1965     
potoči král posly svoje
Verse: 1966     
do Damaška, k tomu městu,
Verse: 1967     
vzkazuje jim tu řěč věstú,
Verse: 1968     
aby jej míle přijeli -
Verse: 1969     
nebo jmu otpověděli -
Verse: 1970     
le tak, jakž by poddali
Verse: 1971     
i tako plat vydávali,
Verse: 1972     
jenž jest král Darius jměl.
Verse: 1973     
Nali juž sám tomu chtěl
Verse: 1974     
zlý oprávce toho města,
Verse: 1975     
jemužto po službě sta,
Verse: 1976     
vida, že čas proměnil,
Verse: 1977     
an inhed na zlé pomienil.
Verse: 1978     
Všěcky, což tu bieše lidí,
Verse: 1979     
přěd město s sobú vylúdi
Verse: 1980     
pod umluvením přělstivým,
Verse: 1981     
zradu mysli, srdcem křivým
Verse: 1982     
poda na smrt ty všě lidi.
Verse: 1983     
Zlé to obak poklidí,
Verse: 1984     
neb jakž ty ľudi pobichu,
Verse: 1985     
jemše ho, na kolo zbichu.
Verse: 1986     
A když to Darius vzvědě
Verse: 1987     
po posle, jenž mu povědě,
Verse: 1988     
že tak tomu zrádci stalo,
Verse: 1989     
kak juž stratil nemálo,
Verse: 1990     
však ottuši srdci svému,
Verse: 1991     
že tak bieše stalo zlému.
Verse: 1992     
Zisk se ztrátú vždy na vázě,
Verse: 1993     
neb to často přiházie,
Verse: 1994     
jež zlé s dobrým přicházie.

Verse: 1995     
Juž šest dní pominulo
Verse: 1996     
a na sedmý den hnulo,
Verse: 1997     
podlé pohan obyčeje,
Verse: 1998     
jakž ještě u nich děje,
Verse: 1999     
kteří běchu zbiti Řěci,
Verse: 2000     
skladše, král káza je sežieci.
Verse: 2001     
A když toho pokona,
Verse: 2002     
obráti do Sidona;
Verse: 2003     
což v téj vlasti bieše lidí,
Verse: 2004     
všěcky pod svú moc připudi.
Verse: 2005     
Ottad pryč obráti voje,
Verse: 2006     
nechtě kdy jmieti pokoje,
Verse: 2007     
k městu, jemuž Tyrus diechu.
Verse: 2008     
Ti jej protivně přijechu.
Manuscript page: 167bb 
Verse: 2009     
Kto móže vz toho bráti,
Verse: 2010     
komuž Bóh chce co dáti?
Verse: 2011     
Tomu nemóž nic ostáti.
Verse: 2012     
Alexander když to vzvědě,
Verse: 2013     
že ti ľudé k brani řiedie,
Verse: 2014     
by tiem radosten toliko,
Verse: 2015     
nevědě řieci koliko.
Verse: 2016     
Viz srdce vítěze toho!
Verse: 2017     
Uzřě na zdi lidí mnoho,
Verse: 2018     
jež jiným zdá pakostno,
Verse: 2019     
tiem jmu by velmi radostno.
Verse: 2020     
Vida časté věže ve zdi,
Verse: 2021     
však mu to ničse nezdí.
Verse: 2022     
Nejedna smrtedlná střěla
Verse: 2023     
přětí se zdi z samostřiela.
Verse: 2024     
Všudy stvie štíti zlatí,
Verse: 2025     
jimiž zastierati;
Verse: 2026     
hustě stáchu na zdi kopie
Verse: 2027     
jakžto třtie neb sláma v snopě.
Verse: 2028     
Kdyžto k šturmu potekú,
Verse: 2029     
u městě nic nelekú:
Verse: 2030     
jedni se zdí kámen valé,
Verse: 2031     
druzí pak skytú hrále,
Verse: 2032     
ot třetích pak střěly letie
Verse: 2033     
jakžto krópě z deště létě.
Verse: 2034     
Král tím nic nerozpáči,
Verse: 2035     
káza, by tekli kopáči,
Verse: 2036     
nad nimižto tváři nesú
Verse: 2037     
ovšem z přětvrdého lesu.
Verse: 2038     
Se všěch stran ke zdi tištie
Verse: 2039     
jakžto žížely z mraviště;
Verse: 2040     
ťusíc jich řebřie chvátí,
Verse: 2041     
chtiece na zed vzebrati;
Verse: 2042     
obojí o smrt dělé
Verse: 2043     
a nejeden šíp vystřělé.
Verse: 2044     
Tako na smrt tekú slepě,
Verse: 2045     
vňuž ptáci váznú na lepě.
Verse: 2046     
Sto jich jednú se zdi zabijí,
Verse: 2047     
a však vždy ke zdi hrabí;
Verse: 2048     
pobitých dvě stě povlekú;
Verse: 2049     
avšak zavše pod zed potekú.
Verse: 2050     
Tu bez čísla ľudí zbichu
Verse: 2051     
dřieve, než města dobychu.

Verse: 2052     
Ten šturm stá za dva měsiece
Verse: 2053     
neb ještě k tomu viece.
Verse: 2054     
Na každý den šturmováchu,
Verse: 2055     
však zed podebrachu;
Verse: 2056     
na sto stran zed oboři
Verse: 2057     
a nejeden by tu v hoři.
Verse: 2058     
Stá nepřietel s každé strany,
Verse: 2059     
neby juž potřěba brani;
Verse: 2060     
všudy hoře, všudy čšticě,
Manuscript page: 168aa 
Verse: 2061     
všady běžie jako mšicě
Verse: 2062     
ženy, děti a křičiece,
Verse: 2063     
kam dieti nevědúce.
Verse: 2064     
Tehdy zažhú na sto čéstí.
Verse: 2065     
By bylo lzě zahřiesti,
Verse: 2066     
ťusíc by nalezl takých
Verse: 2067     
dětí, žen, muží všakých.
Verse: 2068     
Tak jim přišal čas trudný,
Verse: 2069     
každý mní, by byl den súdný,
Verse: 2070     
neb leč dietě, muž, žena,
Verse: 2071     
všěm zajedno smrt složena.
Verse: 2072     
Neslýchaný div ot diva:
Verse: 2073     
jedna hlava neby živa!
Verse: 2074     
Ne bez viny jim to sta,
Verse: 2075     
že tu živ ni jeden osta,
Verse: 2076     
že, když král chtěl k městu jeti,
Verse: 2077     
poslal, dávaje věděti,
Verse: 2078     
by jej přijeli milostně;
Verse: 2079     
ani vzemše radu sprostně,
Verse: 2080     
šesti poslóm oči zbodú,
Verse: 2081     
pro něž vzěchu všicku škodu;
Verse: 2082     
jedno nechachu sedmému,
Verse: 2083     
jenž by je vedl k králi svému.

Verse: 2084     
Avšak svědčí Písmo o tom,
Verse: 2085     
jakož to město potom
Verse: 2086     
opět jest opravilo,
Verse: 2087     
jakž, což tu pohanstva bylo,
Verse: 2088     
to vše přišlo k svatéj vieřě,
Verse: 2089     
jakž juž dobřě u Bóh věřie.

Verse: 2090     
Kak tu pomsta stala
Verse: 2091     
i ovšem pakost nemalá,
Verse: 2092     
jímž každý mohl vzstrašiti,
Verse: 2093     
jakž by nesměl vz něho býti
Verse: 2094     
pro tak protivnú příhodu
Verse: 2095     
i pak toho města škodu,
Verse: 2096     
avšakž město Gaza
Verse: 2097     
tu hrdost na pokáza,
Verse: 2098     
k svému králi vieru maje
Verse: 2099     
i v svéj tvrdostí znaje,
Verse: 2100     
Alexandru otpovědě.
Verse: 2101     
A jakž on to brzo zvědě,
Verse: 2102     
přěd to město položi.
Verse: 2103     
Kak mu jdieše vše po zboží,
Verse: 2104     
avšak v tom neostřěže.
Verse: 2105     
Jeden měštěnín přiběže,
Verse: 2106     
jakžto člověk výpovědný,
Verse: 2107     
mezi svými stoje jediný,
Verse: 2108     
da královi mečem ránu,
Verse: 2109     
stoje prosřěd jeho stanu.
Verse: 2110     
To jest pravda ve všiej věci,
Verse: 2111     
že kohož Bóh chce ostřieci,
Verse: 2112     
nemóž ho kto lap dosieci.
Manuscript page: 168ab 
Verse: 2113     
Tak sta tomu člověku,
Verse: 2114     
jehož potom rozsěkú:
Verse: 2115     
udeři krále po hlavě,
Verse: 2116     
chtě jemu otjéti zdravie;
Verse: 2117     
sta jemu ne po zbožú,
Verse: 2118     
sotně královi protě kóžu,
Verse: 2119     
proněž jej rozsieci káza.
Verse: 2120     
Tehdyž ľudem i rozkáza
Verse: 2121     
a chtě s nimi k šturmu téci.
Verse: 2122     
Inhed potekú Řěci
Verse: 2123     
všickni zajedno s svým králem.
Verse: 2124     
Tu šturmovavše za málem,
Verse: 2125     
krále v ruku zastřělichu,
Verse: 2126     
proněž všickni smútichu.
Verse: 2127     
I sám král viece smúti,
Verse: 2128     
všěm jednú káza hnúti,
Verse: 2129     
nic nedbaje na své rány.
Verse: 2130     
Tehdyž inhed na všě strany
Verse: 2131     
potekú jakžto ptáci k lepu;
Verse: 2132     
jich kde sto potepú,
Verse: 2133     
však v to miesto tisíc jdieše.
Verse: 2134     
V ten čas bez města budieše,
Verse: 2135     
by lépe nedomněli
Verse: 2136     
a s králem příměřie vzeli;
Verse: 2137     
zatiem pak potiežúce,
Verse: 2138     
dachu královi v ruce.
Verse: 2139     
On jich mysl pokornú vida,
Verse: 2140     
s svými ľudmi v město vnida,
Verse: 2141     
vojem dobřě otpočinu,
Verse: 2142     
poně šest neděl minu.

Verse: 2143     
Tehdyž dotáza rady,
Verse: 2144     
obsadi města i hrady;
Verse: 2145     
pokľudiv všě zemské věci,
Verse: 2146     
poče na větčí čest sieci
Verse: 2147     
do Ejipta přěd dále.
Verse: 2148     
Pomeškav tu dosti v mále,
Verse: 2149     
tu všu zemi pod pobi.
Verse: 2150     
Zatiem dále přěd vhlobi
Verse: 2151     
do Libye, v zemi takú,
Verse: 2152     
kdež vzě škodu nejednakú.
Verse: 2153     
Jest ta země všě bez vody,
Verse: 2154     
pusta ote všie úrody,
Verse: 2155     
ani kde v ptáček zpievá,
Verse: 2156     
ani kde viděti dřěva,
Verse: 2157     
nikde sledu člověčého
Verse: 2158     
ani také zvieřěcého;
Verse: 2159     
ot horkosti vše v niej polí,
Verse: 2160     
nikde cesty znáti v poli,
Verse: 2161     
jedno piesek znáti všady
Verse: 2162     
v téj zemi zde i onady.
Verse: 2163     
Král Macedo, když to pozna,
Manuscript page: 168ba 
Verse: 2164     
že v téj zemi věc tak hrozna,
Verse: 2165     
nechtě však rozpáčiti,
Verse: 2166     
káza všěm hotoviti,
Verse: 2167     
jež chtieše s sobú pojéti,
Verse: 2168     
veždy tamo chtě dojeti,
Verse: 2169     
kdež pohanská modla bieše:
Verse: 2170     
tu v jednom dubě sedieše
Verse: 2171     
v téj zemi velmi daleko
Verse: 2172     
kak tam dojeti nelehko!
Verse: 2173     
Nejednoho zby člověka.
Verse: 2174     
By si byla mořká řěka,
Verse: 2175     
asi by bylo bez diva;
Verse: 2176     
ande jedno piesek zplývá,
Verse: 2177     
a to ot slunečné spály
Verse: 2178     
tak onen piesek kalí,
Verse: 2179     
mútě vniž moře samo.
Verse: 2180     
A když juž pojidú tamo,
Verse: 2181     
koni jdúc cestu ubichu,
Verse: 2182     
větrové obořichu;
Verse: 2183     
mnoho sto koní uvázú,
Verse: 2184     
s nimiž i ľudé zahřazú
Verse: 2185     
v onom picsce, an mútí,
Verse: 2186     
jakž lepké moře krútí.
Verse: 2187     
Dřieve než šest dní pominu,
Verse: 2188     
strati lidu třetinu,
Verse: 2189     
jež v tom piesce stonuchu.
Verse: 2190     
A když šest dní pominuchu
Verse: 2191     
a sedmý slunce osvieti,
Verse: 2192     
uda mu tu přijeti,
Verse: 2193     
kdežto ta modla přěbývá,
Verse: 2194     
u niež ľudí síla bývá,
Verse: 2195     
v lesě, jenž Hamon slove.
Verse: 2196     
Tu kraššie studnice plove,
Verse: 2197     
než ju vídal člověk který.
Verse: 2198     
Tu podlé pohanské viery,
Verse: 2199     
ktož chce u modly býti,
Verse: 2200     
musí z studnicě píti.
Verse: 2201     
Jest ta toho obyčeje,
Verse: 2202     
že když slunce z hory spěje,
Verse: 2203     
tak jejé voda vzvaří,
Verse: 2204     
jakž horký úkrop, tak paří;