TITUS
Alexandreis
Part No. 5
Previous part

Fragment: AlxBM  
ZLOMEK BUDĚJOVICKOMUZEJNÍ - AlxBM

[...]


Manuscript page: 1a 
Verse: 1     V tu dobu ta dva prorádcě,
Verse: 2     nevěrného skutka skládcě,
Verse: 3     radiesta sě nejednako,
Verse: 4     nevědúce ješče, kako
Verse: 5     bylo jima svého krále
Verse: 6     jéti, v mnozě či u mále;
Verse: 7     neb ke všěm tu neúfásta,
Verse: 8     pro něžto sě velmi básta,
Verse: 9     ač by jho kak mětně jala,
Verse: 10     by samá vtom neostala.
Verse: 11     Takž o tom mluvivše mnoho,
Verse: 12     Bessus vece: "Co do toho,
Verse: 13     ač bychvě myslilaj déle?
Verse: 14     Ráno, kdyžť vstane s postele,
Verse: 15     pojdvě přědeň, všakž nesborně,
Verse: 16     postaviece sě pokorně,
Verse: 17     rcěmež: ,Kráľu, co svě sděla,
Verse: 18     v tom sě svě lepše domněla,
Verse: 19     mniece, ž' byť sě to sľúbilo;
Verse: 20     a kdyžť to protivno bylo,
Verse: 21     toho sirdečně želévě.'
Verse: 22     A mezi tiem nikte nevie,
Verse: 23     co sě stáci moci bude,
Verse: 24     jakž najú obáč nezbude."

Verse: 25     Juž bě ľud dnem sě ujiscil,
Verse: 26     a svět obáč sě nezčiscil
Verse: 27     ote všie mraky tmy nocnie.
Verse: 28     Tehdy obáč nepomocně
Verse: 29     ráno uzřěv zorňú hvězdu,
Verse: 30     král Darius, náhlú jézdú
Verse: 31     chtě preč, sedieše na vozě.
Verse: 32     Tdy ni o čsti ni o Bozě
Verse: 33     tbajúce ta mužě zrádná,
Verse: 34     sen hi on přěd vozem padna;
Verse: 35     postavú smutného lícě
Verse: 36     ležeta přěd vozem nicě,
Verse: 37     mluviece k němu s pokorú,
Verse: 38     vzdvihše k němu hlavy vzhóru,
Verse: 39     řkúce: "Kráľu, najú vina
Verse: 40     jest velika, všakž ju mina,
Verse: 41     vezři z tvé milosci na to,
Verse: 42     že, doňadž svě živa, za to
Verse: 43     tiem té viny pokúpívě,
Verse: 44     jakž tebe viec nódstúpívě
Verse: 45     s postaťú našeho rodu,
Verse: 46     s tobú na zisk hi na *škodu
Verse: 47     s milosťú ostati chtiece,
Verse: 48     tebe viec neodstúpiece."
Verse: 49     Tdy vida je v téj pokořě,
Verse: 50     stešče sobě, silz unořě;
Verse: 51     tuž jima inhed uvěři,
Verse: 52     tuže sě s nima hi smieři.

Verse: 53     Dokončav to s sima rúče,
Verse: 54     vozatajóm proč ponuče,
Verse: 55     hna preč, nikdie nepostoje,
Verse: 56     zavše nepřátel sě boje.
Verse: 57     Ana, což o něm ukladla,
Verse: 58     v tom jima mysl nic núpadla,
Verse: 59     kromě zavše toho střěhla,
Verse: 60     kak by té zrady dotiehla.
Verse: 61     A čstný muž chváta preč spěšě,
Verse: 62     voj pak sěm hi tam sě miešě,
Verse: 63     kdežto byl mnohý nevěda,
Verse: 64     kam chtěl král, kam li byl jeda,
Verse: 65     neb jich viece nevědělo,
Verse: 66     což sě ot sich státi chtělo.

Verse: 67     Všakž byl tu jeden Hřečenín,
Verse: 68     čstného plemene zemenín,
Verse: 69     jenž byl kterúsi náhodú
Verse: 70     s všú postaťú svého rodu
Verse: 71     králem hřečským vypověděn,
Verse: 72     Patron, jemuž byl pověděn
Verse: 73     té všie zrady sklad nevěrný.
Verse: 74     Tenž člověk, hospodě mierný,
Verse: 75     téj řěči svój čas uhlédav,
Verse: 76     nikomu věděti nedav,
Verse: 77     minuv všu těch zrádec hrózu,
Verse: 78     přitřě sě k královu vozu
Verse: 79     hi vzmluvi, řka: "Kráľu milý,
Verse: 80     já, člověk svých přátel zbylý,
Verse: 81     jenž snad toho nedostoju,
Verse: 82     by ty přěslyšal řěč moju;
Verse: 83     neb což bych tobě poradil,
Verse: 84     mněl by, bych tě s tvými vadil,
Verse: 85     jižť sú službú přirozeni
Verse: 86     a tvú čsťú dávno vzplozeni,
Verse: 87     Bessus čúšto s Narbazonem,
Manuscript page: 2a 
Verse: 88     jižto juž s velikým shonem
Verse: 89     na to dnes sú sě sebrali
Verse: 90     hi to juž sú uzeptali,
Verse: 91     ač mi chceš v tom vieru jéti,
Verse: 92     že tě chtie, ač mohú, jéti.
Verse: 93     Tohož, věz, ž' nikakž nezbudeš,
Verse: 94     že dnes hi živ hi mirtv budeš.
Verse: 95     Protož, ač ráčíš, přikáži,
Verse: 96     abych byl viec při tvéj stráži,
Verse: 97     a ty viec bud̕ u mých staniech,
Verse: 98     neb juž nejmáš viery na něch,
Verse: 99     jimž si, jakž řkú, čsti dohodil
Verse: 100     a je z chudých ľudí vzplodil,
Verse: 101     jakž slyšu hi jakž mi pravie.
Verse: 102     Protož mi v tom uvěř právě,
Verse: 103     že hi jáz hi má rodina -
Verse: 104     jichž si ty čáka jediná,
Verse: 105     hi již juž nemóžem dále
Verse: 106     kromě tebe, svého krále,
Verse: 107     k němuž jest poslednie čáka,
Verse: 108     když nem přišla chvíle taká -
Verse: 109     že nem jest nelzě nikame
Verse: 110     ot tebe v země neznámé,
Verse: 111     v nichž sě nelzě bude skrýti,
Verse: 112     jestli nám tebe kak zbýti;
Verse: 113     niť bych stráž tvój býti žádal,
Verse: 114     bychť sě co lepšieho nadál."

Verse: 115     By těch slov viece než mnoho;
Verse: 116     všakž on nic netbaje toho,
Verse: 117     jakž mohu to snáze řéci,
Verse: 118     ž' osuda nelzě utéci.
Verse: 119     Neb což sě Patron pomodlil,
Verse: 120     což li prosě řěči prodlil,
Verse: 121     nemohl nic té řěči dáti,
Verse: 122     by ho chtěl uposlúchati
Verse: 123     a řka: "Kak vy dobřě znaju,
Verse: 124     že k vám věrně doufaju,
Verse: 125     jakž ste mi sě přikázali,
Verse: 126     tak ste věrně se mnú stáli.
Verse: 127     Ale Bóh najlépe to vie,
Verse: 128     že, ne bych v také příslovie
Verse: 129     jáz hi mój ľud byl upadna,
Verse: 130     kak jest smirt velmi nesnadna,
Manuscript page: 2b 
Verse: 131     však raději v ňu upadnu;
Verse: 132     nežli sě tak svých ukradnu,
Verse: 133     hi byl svú vlast tak pohaně,
Verse: 134     přiveda zlé slovo na ně.
Verse: 135     Protož než sě jich otvinu,
Verse: 136     lepí sem, ž' ot nich pohynu;
Verse: 137     as každý snad die to po mně,
Verse: 138     že jsem jich čest vždy byl pomně.
Verse: 139     Pakli mě tak osud honí,
Verse: 140     že mne tak chtie zbýti oni,
Verse: 141     k kteréjž koli přídu škodě,
Verse: 142     to juž bude pozdě hodě,
Verse: 143     ž' mi živu býti nežádno:
Verse: 144     protož, což chtie, vše mi snadno."

Verse: 145     Vida to Patron, sě smúti;
Verse: 146     slyšě, ž' nechce vyvinúti
Verse: 147     ot smirtci, k niejž sě byl blížě,
Verse: 148     hna preč; inhedž svú moc stiže
Verse: 149     hi rozkáza v náhlém slově
Verse: 150     svým sě jmieti vždy v hotově.
Verse: 151     Ješčež krále hnav ujisci,
Verse: 152     chtě se v smirt přědeň poskýsci.

Verse: 153     Bessus pak, jakž nerozuměl,
Verse: 154     vztáza, jenžto hřěčsky uměl
Verse: 155     hi jenž byl jima tlumačil,
Verse: 156     co by byl Patron napáčil
Verse: 157     kterých slov neb které řěči.
Verse: 158     A sirdce juž žáda sěči,
Verse: 159     trúce sě tam na Patrona,
Verse: 160     mieniece naň slova pro na,
Verse: 161     ježto všecka juž bě vzvěděl
Verse: 162     tak, jakž Patron byl pověděl.
Verse: 163     V tomž hněvě sě voza dotra,
Verse: 164     potu s čela rukú potra,
Verse: 165     mnohokrát mečě sě lapav,
Verse: 166     na Patrona sě pochápav,
Verse: 167     jehož ho snadno odtiskú,
Verse: 168     že nebylo na něm zisku,
Verse: 169     proto že chtěl naň nevinně
Verse: 170     a také že jel příčinně;
Verse: 171     pro něžto veš hněv ochabi,
Verse: 172     mysle veždy na to, za by
Verse: 173     přišlo jmu s lepšú příčinú.
Manuscript page: 3a 
Verse: 174     Ten vždy úmysl zlého činu
Verse: 175     ješče k téj noci otloži,
Verse: 176     jehož hi sám čstný kmet poži,
Verse: 177     že jho chtěl zabiti často,
Verse: 178     jakž sě tu nesta za vlas to.

Verse: 179     Ten den minu, noc přistúpi
Verse: 180     a v staniech lehše zástupi,
Verse: 181     pomlúvali řěč rozpačnú,
Verse: 182     se hi ono chvíľú mračnú.
Verse: 183     Ande sě zlá věst pronášie
Verse: 184     v onom zámutném rozprašě,
Verse: 185     kdežto Bessus s Narbazonem,
Verse: 186     zavše sě radiece o něm,
Verse: 187     sobě všiu noc setky nedal,
Verse: 188     chtě vžda, by svój čas uhlédal.

Verse: 189     Noc jest děju všemu mátě,
Verse: 190     jakžto zisku tako ztrátě;
Verse: 191     noc jest zlému čas útratný,
Verse: 192     v němž udaten jest núdatný;
Verse: 193     noc jest, v němž sě zlý nestydí,
Verse: 194     pobdě, ž' jeho dobrý nevidí.
Verse: 195     Avšakž často v téj rozpači
Verse: 196     mnohý skutek sě otvlačí
Verse: 197     podlé ľudského dómysla,
Verse: 198     jehožto bývá bez čísla;
Verse: 199     když juž mní kto, by byl zíščě,
Verse: 200     všakž ho strach bude odtiščě,
Verse: 201     jakž ten zisk, jenžto mní maje,
Verse: 202     otloží, časa čakaje.
Verse: 203     Takž ona své děnie dlúhé
Verse: 204     doložista noci druhé.

Verse: 205     Ta noc byvši hi otjide.
Verse: 206     Mezi tiem, jakž slunce vznide,
Verse: 207     Bessus šed přěd čstného mužě,
Verse: 208     vzmluvi, na Patrona túžě
Verse: 209     a řka: "Kráľu, juž to viziu -
Verse: 210     jehož sě řéci nestyziu -
Verse: 211     že sě zbožně vzýváš králem,
Verse: 212     jaks' nynie pokázal málem,
Verse: 213     žejs' jho slyšěti nerodil
Verse: 214     v tom, v němž by nám rád poškodil,
Verse: 215     ľudem čstně tobú vzchovaným
Verse: 216     hi tobě věrně poddaným,
Manuscript page: 3b 
Verse: 217     jižto tobě všie čsti přějú
Verse: 218     a pro tě vše sdieti smějú.
Verse: 219     Ale tito, již sú tací,
Verse: 220     již po miršě jakžto ptáci
Verse: 221     sěm hi tamo sobú mecú
Verse: 222     a zisku dle všady lécú,
Verse: 223     zda by z nich kto cuzích uživ
Verse: 224     byl tu, kdež byl dřéve slúživ;
Verse: 225     hi jest to, kráľu, bez diva,
Verse: 226     ž' sě taký v sujnú řěč vsývá,
Verse: 227     tobě na našu čest radě -
Verse: 228     zle ny jest tak s tobú vadě -
Verse: 229     nejmaje sám nikdie stavu,
Verse: 230     v němž by mohl kde skrýti hlavu.
Verse: 231     Ten pro zběstvo, pro chudobu
Verse: 232     sěm hi tamo točě sobú
Verse: 233     jakžto trest, jam vieter pochýlí,
Verse: 234     tam taký člověk sě schýlí.
Verse: 235     Ale jáz hi jiní hpáni,
Verse: 236     jižto sme tobú vzchováni,
Verse: 237     tobě věrni býti musím
Verse: 238     hi s tobú všeho pokusím,
Verse: 239     k němuž dobré právo jmámy,
Verse: 240     ž' sě pro tě hi na smirt dámy.
Verse: 241     Protožto tobě děkujem,
Verse: 242     že juž na tobě to čujem,
Verse: 243     jakž s' sě věrně s námi smířil,
Verse: 244     když si na ny neuvěřil
Verse: 245     tak nevěrné mysli ľudem,
Verse: 246     jímž juž bezpečnější budem."

Verse: 247     V téj řěči minu ta dieka;
Verse: 248     an, čstný kmet, jakž znal člověka,
Verse: 249     potaknu jmu ve všiej řěči,
Verse: 250     jakž jest obyčěj člověčí,
Verse: 251     jemužto juž příde k tomu,
Verse: 252     že nevie, kak řéci komu;
Verse: 253     věda dobřě, že řěč křiva,
Verse: 254     však jé, kakž mnoha, pozbývá.

Verse: 255     Ten den opět byv hi minu
Verse: 256     zlého zámysla v témž činu,
Verse: 257     jenž těmi ľudmi uložen -
Verse: 258     a do té noci otložen -
Verse: 259     čstnému mužu velmi strastně
Manuscript page: 4a 
Verse: 260     ot jeho postati vlastnie.
Verse: 261     A juž slunce v svém západě
Verse: 262     pošed ne v svéj svyčnéj vnadě,
Verse: 263     připřělo sě bě u břěha,
Verse: 264     povzdaluje svého běha
Verse: 265     budúcie věci zámutkem
Verse: 266     hi tak zrádné věci skutkem,
Verse: 267     kdežto sluha své hospody
Verse: 268     hledal tak přěhrubé škody.
Verse: 269     Měsiec také v svém pobězě
Verse: 270     vzpieti sě na mořkém břězě,
Verse: 271     nechtě sě vzdvihnúti z mořě,
Verse: 272     vše pro to budúcie hoře
Verse: 273     té přěnevěrné prorady,
Verse: 274     jéž nelzě juž zbýti kady,
Verse: 275     takž jakž jest pojíti všemu
Verse: 276     vždy k času ustavenému.

Verse: 277     Měsiecu sě uda vzníti
Verse: 278     a sluncu pod zem'u sníti,
Verse: 279     a vojska šla v stanoviščě.
Verse: 280     Sde pak čstný kmet sobě stýščě
Verse: 281     sedí sám, svých stanóv střěha,
Verse: 282     ande jho každý pobiehá,
Verse: 283     kdež sám s sobú vzímal radu
Verse: 284     svých posledních dnóv v západu,
Verse: 285     kdež juž čsti miesta nedadie,
Verse: 286     sedí sám sě s sobú radě;
Verse: 287     ale nestatečna rada
Verse: 288     jest, kdež spadne ta přěvada
Verse: 289     ve čsti od svých vlastních ľudí,
Verse: 290     tu hi každá mysl zablúdi.

Verse: 291     Takž přěbieraje řěč mnohú,
Verse: 292     sedí mdlý král vzdyšě k Bohu
Verse: 293     a řka: "Mocný Hospodine,
Verse: 294     jehož chtěnie nic nemine,
Verse: 295     ani kto móž lap co moci,
Verse: 296     k němuž tvé nenie pomoci!
Verse: 297     Čím sem, Bože, sě dopustil,
Verse: 298     žejs' na mě těžcě přěpustil
Verse: 299     tak rozličných pohub ztráty,
Verse: 300     ž' sem člověk všie čsti otjatý,
Verse: 301     ni jmám miesta mezi mými,
Verse: 302     jež sem vzplodil dary svými?
Verse: 303     Ti mi nepřějúce sdravie,
Manuscript page: 4b 
Verse: 304     strojé smirt méj staréj hlavě;
Verse: 305     a ten mój nevěrný sluha,
Verse: 306     jehož sem otjal ot pluha,
Verse: 307     ten na mě mečě pobrúsil
Verse: 308     a chtě, by jho mnú pokusil.
Verse: 309     Která, Bože, moje vina?
Verse: 310     Či sem byl v čem právo mina,
Verse: 311     že pro mě kto zbyl dědiny
Verse: 312     bez práva nebo bez viny,
Verse: 313     a já súd kdy v čem přěvrátil,
Verse: 314     by pro to kto sbožie ztratil?
Verse: 315     Či sem kdy komu povolil,
Verse: 316     aby kto proň svú krev prolil?
Verse: 317     Či sem ten byl, na němž ktos by
Verse: 318     své pokorné núžil prosby
Verse: 319     při kterém právě neb súdě,
Verse: 320     a jáz byl co křivě súdě,
Verse: 321     mimo právo dary bera?
Verse: 322     Či plakala vdova která,
Verse: 323     zbyvši pro mě svého mužě,
Verse: 324     jenžto mi byl věrně slúžě,
Verse: 325     a mnú, nepomniece na to,
Verse: 326     bylo jí sbožie otjato?
Verse: 327     Či sě stalo kda dědicu,
Verse: 328     by pro mě stál v smutném lícu,
Verse: 329     z svého sbožie jsa vyveden?
Verse: 330     Bud̕ těch viece nebo jeden,
Verse: 331     což jest bylo mých zem obcě,
Verse: 332     vystupte na mě, žalobcě,
Verse: 333     a já, což sě neopraviu,
Verse: 334     v tom sě s právem své čsti zbaviu,
Verse: 335     ž' sem byl nečstně život veda:
Verse: 336     proč mi živu býti teda?
Verse: 337     Budž inhed Bessus udaten
Verse: 338     hi ten, jenž jmu jest.postaten,
Verse: 339     ten s ním přída, viecež nedli
Verse: 340     tiem, což sú zla na mě svedli.
Verse: 341     Pakli sem byl pravdy bráně,
Verse: 342     diržav svój ľud v věrné schráně,
Verse: 343     nebyv ni v čemž mysľú křivú,
Verse: 344     proč mi tdy nebyti živu?
Verse: 345     Bud̕ ten birže smirtci uživ,
Verse: 346     ktož jest jé s právem zaslúživ
   [...]"



Next part


This text is part of the TITUS edition of Alexandreis.

Copyright TITUS Project, Frankfurt a/M, 10.12.2008. No parts of this document may be republished in any form without prior permission by the copyright holder.